10. Luis Ocaňa
Životní příběh španělského cyklisty Luise Ocaňy je vlastně velmi tragický. I ve své sportovní kariéře měl často smůlu, ale to nejhorší, co jej potkalo, byla diagnostikovaná rakovina, hepatitida C a finanční problémy. Ve 48 letech si pod tíhou těchto skutečností vzal život. Závodník však byl výjimečný. Byl jediným závodníkem na Grand Tours, který opravdu konkuroval Eddymu Merckxovi v dobách, kdy byl Belgičan na vrcholu. Ocaňa byl skvělý časovkář a ještě lepší vrchař. Dokázal dotáhnout dlouhé úniky v kopcích, byl útočník a mnohokrát v kopcích porazil Merckxe. Jeho vrcholem byla Tour de France 1973, kde neměl konkurenci a suverénně zvítězil.
9. Gino Bartali
Hrdina druhé světové války a jeden z nejlepších cyklistů historie. Výjimečný byl zejména v kopcích. Už ve dvaceti letech se stal králem vrchařů na Giro d'Italia, díky horám vyhrál třikrát Giro a dvakrát Tour. Bartali zdolával stoupání převážně v sedle, nereagoval na každý nástup, radši útoky soupeřů odrážel stupňujícím tempem.
8. Lucho Herrera
Před současným rozkvětem kolumbijské cyklistiky, zaznamenal evropský peloton nástup jihoamerických cyklistů už v osmdesátých letech. Výjimečným závodníkem této generace byl Luis Alberto Herrera, známější jako Lucho. Herrera byl pravým vrchařským specialistou. Vyhrál dvě vrchařské soutěže na Tour, dvě na Vueltě a jednu na Giru a stal se teprve druhým cyklistou, který dokázal vyhrát tuto soutěž na všech Grand Tours po Federicu Bahamontesovi. Drobný Herrera se postupně stal komplexním cyklistou a vyhrál Vueltu. Jeho nejslavnějším závodem je však Tour 1984. Konkrétně dojezd na Alpe d'Huez. Byl to jeho debut na Tour, přesto vyhrál královskou etapu a stal se tak prvním amatérským vítězem etapy na Tour, protože Kolumbijci tenkrát startovali za národní tým.
7. Marco Pantani
Zdá se, že špičkoví vrchaři jsou v historii cyklistiky spojeni s tragickým životním osudem, či aspoň s jakousi sociální odlišností. Příkladem je život Marca Pantaniho. Pantani se může směle měřit s nejlepšími vrchaři historie. Jeho výjimečný styl jízdy v dlouhých stoupáních je nezapomenutelný. Úžasné nadání vyústilo ve fantastický úspěch v podobě sezóny 1998, kdy plešatý Ital vyhrál Giro a Tour. Pantani v kopcích jen zářil a fanoušky nadchnul svým útočným stylem. Tragická smrt způsobená předávkováním drogami nedlouho po skončení kariéry, byla jen potvrzením psychické nevyrovnanosti.
6. Alberto Contador
Tancující pistolník. Alberto Contador je nejlepším cyklistou poslední generace. Těch největších úspěchů dosáhl především v kopcích. Sedmi vítězství na Grand Tours prostě není možné bez skvělé vrchařské formy dosáhnout. Contador má zvláštní styl, kdy většinu času stráví zvednutý ze sedla, drží se za páky a v pedálech tancuje a vlní se. Díky tomu umí opakovaně útočit, mnohdy nečekaně. Je však také skvělý tempař a ví, že musí vysoké tempo v kopcích umět udržet. Bez toho je samotný nástup zbytečný.
5. Eddy Merckx
Kanibal byl skvělý ve všem, co lze na kole předvádět a obzvláště v oblibě měl dlouhé, sólové úniky v horách. Slavné je jeho vítězství v 17. etapě Tour de France 1969. V tu dobu Merckx už suverénně vedl, přesto nastoupil na Col du Tourmalet, na vrcholu měl náskok 45 vteřin na soupeře, sám zvládl stoupání Col du Soulor a Col d'Aubisque, navýšil náskok na osm minut a své snažení dotáhl až do cíle, i když ho chytil pořádný ,,hlaďák".
4. Fausto Coppi
Narodil se jako všestranný cyklista, ale nejdříve zářil v kopcích. Fausto Coppi byl výjimečný zjev ve světě profesionální cyklistiky, od velmi nízkého věku dosahoval skvělých výsledků. Jeho velmi štíhlá postava a dlouhé nohy jej předurčily k tomu, stát se skvělým cyklistou a vrchařem. Coppi ve své době musel zvládat dlouhá stoupání často sám, v dlouhých sólových únicích. Navíc soupeřil s dalším výjimečným vrchařem Ginem Bartalim. Přesto vyhrál co se dalo. Mezi lety 1946 a 1954 platilo, že jakmile se jednou Coppi odpoutal od pelotonu, už ho nikdo neviděl. Až v cíli.
3. Charly Gaul
Nejstylovější cyklista historie a vynikající vrchař. Lucemburčan Charly Gaul vypadal na kole opravdu skvěle. Zejména v horách. Podle svědků byl Gaul velmi uzavřený člověk, který se občas choval vyloženě zvláštně, za což podle některých mohlo nadměrné užívání amfetaminu. Po skončení kariéry zmizel v Ardenách, kde žil o samotě a až o mnoho let později se opět ukázal na veřejnosti. A ještě podivnější, než kdy dřív.
Gaul byl především skvělý cyklista, v kopcích mu to šlo nejlépe, ačkoliv i časovky zvládal výborně a jezdil také cyklokros. Nesnášel rovinaté etapy, ale v horách vždy rozkvetl. Byl drobný, vážil kolem 60 kilogramů a ve své době šlapal nezvykle frekvenčně, velmi moderně. Vypadal proto vedle svých soupeřů až nadpozemsky lehce a vysloužil si tak přezdívku Anděl.
Vyhrál Tour de France a dvakrát Giro d’Italia. A na obou závodech byl dvakrát nejlepším vrchařem. Dohromady vyhrál 21 etapu na Tour a Giru.
2. Federico Bahamontes
Orel z Toleda, jak se španělskému cyklistovi přezdívalo, byl prvním závodníkem, který vyhrál vrchařskou soutěž na všech Grand Tours, šestkrát ji ovládl na Tour, jednou na Giru a dvakrát na Vueltě. Vyžíval se v dlouhých únicích, sbíral body na prémiích, ale velmi bojoval se sjezdy. Problémy mu dělaly i celkem jednoduché a mírné sjezdy. Přesto jako první Španěl v historii vyhrál v roce 1959 Tour de France. Ryzí vrchař, kterému jeho specializace a nedostatek všestrannosti neumožnil dosáhnout více velkých vítězství.
1. Lucien Van Impe
Svého vítězství na Tour de France v roce 1976 si neváží tolik, jako úspěchů mezi vrchaři. Vždy mu šlo především o bílý dres s červenými puntíky. Van Impe byl netypický Belgičan. Klasikám se vyhýbal, miloval totiž hory. A soustředil se hlavně na Tour. Vyhrál šest vrchařských soutěží a devět etap. Přidal také dvě vítězství mezi vrchaři na Giru a jednu také na Vueltě. Drobný závodník uměl zrychlit, vsadit na vrcholu stoupání a také díky tomu vybojoval spoustu důležitých bodů. Svůj vzor Federica Bahamontese měl v takové úctě, že odmítl bojovat o sedmý titul nejlepšího vrchaře na Tour, kterým by jej překonal. Závodil jako profesionál celých 18 let. Van Impe je posledním Belgičanem, který vyhrál Tour a podle nás také nejlepším vrchařem historie.
Foto Sirotti
Letos jsme na stránkách RoadCycling.cz přinesli výběr deseti nejlepších: