Jak vznikla vůbec přezdívka Pawka?
Nejdřív mi doma říkali Sunárek, protože jsem byl mezi všemi cyklisty u nás ve Varnsdorfu nejmladší. Pawka/Pafka pak vzniklo až později díky mé pavoučí postavě „samá ruku samá noha“ :-).
Co tvoje aktuální zázemí?
Už pár let bydlím v Jablonci nad Nisou, sousedem mi je Bič (Honza Nesvadba). Jsou tu ideální podmínky pro trénink jak v létě, tak v zimě. Od letošního roku působím v LAWI-Author Cycling Teamu, který se přes léto zaměřuje na silnici. To byla pro mě priorita, protože silniční letní sezóna je super příprava na krosy. Máme výborné týmové zázemí, opravdu si to teď užívám. Mám volnou ruku občas skočit i na Český pohár v XC, ale už jsem toho letos moc nevyužil. Hlavní cíl je cyklokrosová sezóna.
Dřív si ale jezdil biky víc, že?
Jojo, vlastně ještě loni to bylo hlavně o XC, ale poznal jsem sám, že mi víc sedí silniční program jako příprava na zimní sezónu.
Jsi už stabilně v cyklokrosovém nároďáku, co tvoje největší úspěchy?
Ano, asi právě ten pocit být reprezentantem své země, to je opravdu příjemný a zároveň zavazující. Loni mi ještě MS v Zolderu uniklo, letos udělám maximum, aby to klaplo. Poslední sezóna nebyla vůbec špatná, 5. místo v Českém poháru z Hlinska nebo letos ČP na silnici a 8. místo v Kyjově, 2. z vrchařské soutěže na Lidicích, stabilní účast na Světových pohárech v cyklokrosu ;-).
Jak se ti vůbec líbilo teď v Holandsku na „svěťáku“?
Start byl super, hned jsem skočil asi 15 lidí, pak ale borec před námi vytrhnul tretru z pedálu, zašpuntovalo se to a do terénu jsem znovu vyrážel poslední. Cítil jsem se ale velmi dobře, postupně přeskákal pár lidí, někdy se až divil, co to bylo za velká jména. Nakonec to dalo 43. místo a hlavně potřebné UCI body. Trať ve Valkenburgu je opravdu kopcovitá, hodně silová a tedy poctivá. Diváků nebylo tolik, jako je zvykem v Belgii, ale kulisa to byla přesto důstojná.
Která trať je pro tebe TOP?
Sedí mi domácí Tábor, škoda že prozatím vypadl z kalendáře Světového poháru, pak určitě Namur v Belgii. Těším se taky na EKZ cross tour ve Švýcarsku. Obecně ale každý svěťák je absolutní zážitek, zejména v Belgii. Každý závodník je pro tamní fanoušky hrdinou :-).
Jaké máš cíle pro letošní sezónu?
Chtěl bych se stabilně pohybovat v TOP 5 v Českém poháru, ideálně, kdyby padla alespoň v jednom závodě bedna. Světový pohár pak zatím do 40. místa, postupně ale lépe. Těším se na Mistrovství ČR v Hlinsku, ta trať mi vyloženě sedí. Snad už jsem si smůlu z mistráků za poslední dva roky vybral :-).
A dlouhodobě?
Česká špička stabilně, titul Mistra ČR v CX, na světáku v TOP 20. Možná je to nereálné, já si to ale nemyslím :-)
Co tvůj tréninkový režim?
Řekl bych klasika, řádově 20 tis. km a 800 hodin ročně. S Dlaskym (osobní trenér Petr Dlask) jsme poslední rok hodně přešli z kvantity na kvalitu.
Jak vypadá tvůj klasický tréninkový den?
Vstávám v 6:30, rozcvička a lehké posilování. Po snídani jdu dopolední trénink zpravidla volně na silnici, odpoledne většinou intenzita v terénu. Někdy je to ale opačně, ráno terén a odpo za autem na silnici. Snažíme se taky hodně pilovat techniku jízdy.
A závodní den?
Start bývá většinou ve 14 - 15 hodin, takže vstávám až v 7:30, rozcvička, snídaně. Zahřátí na válcích, pak co to jde, tak na trati závodu objet aspoň 2 - 3 okruhy, vyjetí, trochu pauza, 2 hodiny před startem lehké jídlo, no a pak už hodinu před startem klasické stupňované rozjetí na válcích. Dá se říct, že už před samotným závodem mám tak 2 - 2,5 hodiny sportování. Celý den se udržuju v pozornosti. Závod je samozřejmě ve stylu „furtšrot“ :-), vyjetí a konečně trochu vypnout. Někdy ale bývá hned přesun třeba i 1000 km na další závod druhý den, to je opravdu náročný, chybí odpočinek.
Co tvá minulost, začátky?
Když mi bylo 15 let, měl jsem 192 cm, 70 kilo a na kole vypadal hrozně :-). Čtyři roky makal na jabloneckém gymnáziu. Pak jsem nějak ztratil motivaci. Přechod z juniorů do mužů není vůbec lehký. Začal studovat vysokou školu, trochu bohémský život, který mě ale rychle přestal bavit a já si uvědomil, jak cyklistiku miluju! Znovu jsem do toho naskočil. Začátky byly fakt krušný, první rok jsem na pohárech jezdil suverénně poslední. Nevzdal to, zavřel oči a pomalu šel nahoru. Dnes jsem opravdu hrdý na to, že jsem vydržel a ty současné výsledky si opravdu tvrdou prací zasloužil. :-)
Co Pawka a ženy?
Je to dobrý. Moje partnerka Eliška je z Bedřichova, bydlíme spolu v Jablonci. Do loňska závodní biatlonistka, teď začala na FTVS studovat fyzioterapii a praxi si zkouší na mně :-).
Máš vůbec čas na jiné koníčky?
Rád vařím, opravdu jo! Taky se vždy po sezóně těším na běžky. Tady u nás v Jizerkách jsou ideální podmínky. To už jsme ale zpátky zase u toho sportu vlastně. No ono paradoxně není moc času na nic jinýho. Po sezoně se snažím trávit čas s rodinou, jenže ono „po sezóně“ znamená tak 3 týdny. Zbytek času prostě dril, jak je psáno výše :-).
Všechno to vypadá až podezřele ideálně. Máš za sebou taky nějaký průšvih?
Nooooo… (dlouho mlčí, pozn. redakce). Jednou, ještě na základce, jsem ukradl učitelce klíče a nechal si vyrobit kopie, takže měl vlastně klíče od celé školy. Pak se stalo, že školník měl náročnější večer a protože zaspal, tak já ráno pustil všechny do školy. Dodnes nechápu, že mě nikdo nepráskl a že z toho vlastně nic nebylo :-)
Tvé životní krédo?
„Naslouchej svému tělu“ ;-).
Michale, moc díky za prima rozhovor a ať se ti daří měnit svoje cíle v realitu!
Foto: Jan Brychta, Jaroslav Svoboda