partner

Šíráz – Přes hory a doly do íránské krčmy

02.10.2017 | Petr Nejedlý, www.cestomila.cz

Šíráz – Přes hory a doly do íránské krčmy

…a ejhle, na nebesích, jaký div: sám Mesiáš se pustil do tance, když verše Hafézovy Venuše zazpívala… Čítával jsem tyto verše a více a více jsem toužil zatoulat se ke kořenům básníka, kterého od 15. století miluje snad každý Peršan. Básníka, o němž německý filozof Nietsche prohlásil: „Krčma, kterou jsi postavil, je větší než kterýkoliv jiný dům.“ Krčma? Ale o té až později…

Haféz se narodil v roce 1320 v Šírázu na jihu Íránu. Moje cesta za nejslavnějším z básníků rozhodně nemohla mít jiný cíl než právě Šíráz – město, které Haféz miloval, město v blízkosti Persepole, srdce starověké Persie. Město, o němž by většina Hafézových současníků s hrdostí a přesvědčením tvrdila, že právě zde jsou nejkrásnější zahrady, vinice, bazary i mešity. Ale především je Šíráz městem, v němž žil Haféz, největší z perských básníků.

Teherán – betonová džungle se smogem zabraňujícím výhledu na nedaleké hory – byl pro mě jen přestupní stanicí. Šíráz leží 1000 kilometrů jižně od Teheránu v nadmořské výšce téměř 1500 metrů. Nastoupil jsem do pravého orientálního autobusu ozdobeného transparenty o jeho super vlastnostech a orlí rychlosti (v angličtině). Vidět jednu ženu v čádoru nepřijde v dnešní době nikomu zvláštní. Ale vidět ženy pouze v dlouhých černých čádorech a ještě sedět odděleně od mužů není na první pohled nijak optimistické (a nebylo ani na druhý). Ponurou náladu spoluvytvářel i přísný pohled vůdce islámské revoluce Chomejního, který s všudypřítomných billboardů nepřetržitě dohlíží na veškeré dění. Nepříjemně na mě působilo i chování řidiče k cestujícím. Okřikování, nekompromisní organizace, žádný úsměv, nadřízené postavení. A hned po výjezdu si řidič a jeho pomocníci, kteří rozdávali vodu nebo čaj, pustili na noc hlasitou perskou hudbu. Ta sice v prvních minutách navodila příjemnou domácí atmosféru, ale postupem času, jak noc ubíhala, by člověk dal přece jen přednost spánku. Jezdit do Íránu bez špuntů do uší se ukázalo nerozumné. Po východu slunce mi bylo dopřáno poznání, že na íránských silnicích rozhodně není bezpečno. Vládne zde zákon silnějšího a rychlejšího. Někdy dokonce šílenějšího – předjíždět autobusem ve dvojité zatáčce kamión, je riziko hodné snad jen pravého perského řidiče-chlapa. Írán je hornatá země a rezavějící staré i novější vraky aut někde v propastech kolem silnic je běžná podívaná. Jak rád bych v tu chvíli zapomněl na svět a oddal se spolu s Hafézem v kterékoli šírázské krčmě lahodnému džbánku zdejšího vína…

Zbytek článku a fotogalerie ZDE.


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste