Po úvodní časovce v německém Düsseldorfu, následuje rovinatá etapa do Lutychu. A po ní další dvě úplně rovinaté etapy. Sprinterské Eldorádo naruší pátá etapa s dojezdem na Planche des Belles Filles, první vrchařský dojezd letošní Tour. Poté ale přijdou další dvě rovinaté etapy, na ně navazují dvě kopcovité etapy a opět dvě rovinaté etapy. V závěrečném týdnu jsou připravené tři rovinaté etapy. Například na Giro d'Italia už nebyla ve třetím týdnu žádná sprinterská etapa. Tour je ke spurterům mnohem přívětivější, než Giro a Vuelta. Ne však k divákovi. Jedenáct rovinatých etap je podle nás už příliš, ideálním počtem jsou čtyři, nebo pět etap a zbytek horské a klasikářské etapy. Klasikářská etapa je letos vlastně jenom jedna, 15. etapa do La Puy-en-Velay.
Rovinaté etapy letos převažují
Velký počet rovinatých etap, není na Tour žádnou novinkou. Dříve se však častěji stalo, že peloton nechal uprchlíky dojet i v rovinatých etapách do cíle s velkým náskokem. Často se tak měnilo i pořadí v celkové klasifikaci, avšak vývoj silniční cyklistiky dospěl do fáze, kdy sprinterské týmy mají úniky pod úplnou kontrolou, nenechají jim příliš času a téměř vždy je dostihnou. Sprinterské týmy si totiž nemůžou dovolit přijít o příležitost k etapovému vítězství. Rozhodně ne na největším závodě světa.
Ale ani sprinteři a jejich celky neudrží soustředění po celý závod a proto věříme, že se nějaký únik i v rovinatých etapách povede. Navíc, k zajímavosti závodu by mohl hodně přispět i vítr. Ten dokáže udělat i ze zdánlivě nudné etapy, to nejlepší drama.
Favorité
Marka Cavendishe, krále loňských hromadných dojezdů, nakonec uvidíme na startu i letos. Po dlouhé nemoci je opět připraven závodit, ale jestli i vítězit, poznáme až na Tour. Tým Dimension Data dlouho váhal s jeho nominací, ale poté šéfům jihoafrického týmu došlo, že nemá smysl Cavendishe nevzít. Bez něj je pravděpodobnost nějakého úspěchu mnohem menší, i když asi ještě není ideálně připraven.
Cavendish tedy není velkým favoritem. Ale kdo tedy je? Žádný z čistokrevných sprinterů nebyl v posledních týdnech dominantní, nebo jinak výrazný. Marcel Kittel povede tým Quick-Step Floors a je hlavním lídrem belgického celku. Na etapáku Ster ZLM byl však víckrát poražen Dylanem Groenewegenem (LottoNL Jumbo) a moc nezaujal, i když i on si jednu etapu připsal. Kittel má silný tým a hodně zkušeností a je na vrcholu sil. Navíc mu jde o novou smlouvu, ať už v Quick-Stepu, nebo jinde a vítězství ve více etapách Tour, by jeho hodnotu zvýšilo markantně.
Kittelův krajan André Greipel vyhrál aspoň jednu etapu na 12 závodech Grand Tours za sebou, naposledy v květnu na Giro d'Italia. Od roku 2008 je velmi spolehlivým sprinterem, ačkoliv většinou hromadným dojezdům nedominuje. Lotto Soudal sází především na něj, lídra na celkové pořadí nemá, zato klasikářů bere do Francie hodně (Wellens, Benoot, Gallopin, Roelandts...).
A pak jsou zde domácí sprinteři Arnaud Démare a Nacer Bouhanni. Dva velcí rivalové, kteří se naposledy střetli na francouzském šampionátu a kde byl lepší Démare. Oba jsou velmi a rychlí a úspěšní, jenže ani Démare, ani Bouhanni, zatím žádnou etapu na Tour nevyhráli. Démarovi velká konkurence a tlak nevyhovují, Bouhanni měl zase v posledních letech spoustu problémů. Zatím se vlastně nikdy pořádně na Tour nepředvedl.
A budou to mít těžké i letos. Francouzským sprinterům se na Tour dlouhodobě nedaří. Francouzským cyklistou, který naposledy vyhrál hromadný dojezd, byl Jimmy Casper na Tour de France 2006.
Cofidis spoléhá jen na Bouhanniho, FDJ má v záloze i Thibauta Pinota, který by měl útočit v horských etapách a bojovat o dres nejlepšího vrchaře.
A jaké šance mají sprinteři/klasikáři? Do této kategorie můžeme zařadit Petra Sagana, Alexandra Kristoffa, Michaela Matthewse a Johna Degenkolba. Nejlépe je na tom Sagan, který pravidelně vítězí a stále dojíždí vepředu. Loni byl na Tour vynikající, ale asi by potřeboval více zvlněných etap. Sagan sice umí v tradičním spurtu porazit i ty nejrychlejší cyklisty, ale na Tour je to těžší, protože zde je největší konkurence a všichni sprinteři jsou v dobré formě. Zelený trikot má však téměř jistý a nějaká etapa by se také měla povést. Když ne, bude to neúspěch.
Alexander Kristoff se už druhý rok trápí a i když vítězí na menších závodech, v klasikách a na Tour to není ono. Letos navíc bude mít menší podporu svého týmu Katusha Alpecin, protože Rusové tuší, že Kristoff po sezóně odejde. Proto na Tour nebyl nominován ani Michael Mørkøv, jeho dvorní domestik. Katusha už Kristoffovi moc nevěří a spoléhá spíše na Tonyho Martina v úvodní časovce, přesto mu nabídla novou smlouvu, ale Nor chce víc peněz. Pokud mu někdo nabídne lepší podmínky, v ruském týmu nezůstane.
Michael Matthews dokázal ve Švýcarsku porazit i Petra Sagana a podařilo se mu to vlastně i loni na Tour v jedné etapě. Matthews je také spolehlivý závodník, navíc bude mít k ruce dalšího rychlíka Nikiase Arndta. Podobně jako Sagan, však potřebuje těžší dojezd, nebo těžší etapu, která eliminuje špičkové sprintery.
Rychlost Johna Degenkolba je zdá se pryč. Německý klasikář se nedokáže v hromadných dojezdech prosadit a na Kolem Švýcarska už zjistil, že v normálních spurtech to nepůjde a musí se snažit dostat do úniku a být aktivnější. Jenže Degenkolb nebude mít na Tour moc volnosti, jeho hlavním úkolem je pomáhat Albertu Contadorovi. Na druhou stranu nemá zodpovědnost za výsledek a to mu může jen prospět.
A co další rychlíci? Podruhé na Tour míří Dylan Groenewegen, velmi talentovaný závodník týmu LottoNL Jumbo. Groenewegen vyhrává velmi často, ale loňská Tour na něj byla hodně těžká. Letos je starší, zkušenější, ale stále velmi rychlý. Rozhodně je černým koněm hromadných dojezdů. Vrací se i britský sprinter Dan McLay z Fortuneo Vital Concept a na svůj debut na Tour se připravuje Sonny Colbrelli, vítěz etapy na Paříž - Nice.
Foto Sirotti