partner

TdF má den volna a tak malé ohlédnutí novináře - fotografa

10.07.2017 | Jaroslav Svoboda

TdF má den volna a tak malé ohlédnutí novináře - fotografa

Po ještě stále čerstvých zkušenostech s Tour de France se vám pokusíme alespoň trochu přiblížit práci akreditovaného novináře – fotografa na tomto největším závodě světa.

Letošní Grand Départ, tedy úvodní etapy třítýdenního klání a předzávodní náležitosti jako týmové prezentace a tiskové konference, se tentokráte odehrával v západoněmeckém Dusseldorfu. Centrum závodu bylo situováno do lokality Messe Dusseldorf, konferenčních a výstavních prostor.

Zde bylo po čtvrtečním ranním příjezdu do Německa nutné vyzvednout „startovní novinářský balíček“. Jako fotograf dostanete akreditační visačku opravňující ke vstupu do novinářských zón (tiskové centrum, startovní a cílové plochy, týmový paddock a další), téměř 250ti stránkový oficiální Roadbook a později i fotovestu. Roadbook je v podstatě velký manuál obsahující nejdůležitější informace o jednotlivých etapách, místech startů a cílů, detailní popisy stoupání a sprintérských úseků nebo třeba informace o týmových hotelech, závodních zónách a traťových tabulích s upozorněními. K akreditacím je ještě potřeba dodat, že vše bylo ze strany pořadatelů z organizace A.S.O. zvládnuto na jedničku, bez jakýchkoliv problémů. Výtka by mohla jít na organizaci informačního servisu, týkajícího se podrobností o schůzkách fotografů nebo řidičů, které pokud si nepohlídáte v oficiálních materiálech a mailu zaslaném pár dní před začátkem Tour, může se stát, že je promeškáte. (To naštěstí nebyl můj případ)

Po vyzvednutí těchto nezbytností následovala první návštěva presscentra, velkého sálu hned vedle akreditační místnosti, místa, kde novináří tráví čas při zpracování materiálu, například fotografií a nahraných rozhovorů.

Protože presscentrum se otevřelo v 9 hodin a první tisková konference byla v plánu od 14. hodiny, zvolil jsem odjezd do hotelu a ubytování se. Pro zajímavost, pokud si myslíte, že parkování v českých městech není jednoduché, doporučuji vyzkoušet například právě Dusseldorf. Večerní asi 25ti minutové hledání místa alespoň několik stovek metrů od hotelu bylo nakonec tradičním rituálem. Před 13. hodinou už tedy opět následoval přesun do presscentra a kolotoč tiskovek.

Už na čtvrteční večer byla v plánu týmová prezentace v centru města, na náměstí Burgplatz. Tam byl pro novináře zřízen autobus, který nás pohodlně dovezl z press offisu asi 500 m od místa prezentace. Před samotným nástupem týmu jsem prošel okolí abych nakonec zjistil, že slušně zaplněné náměstí si bohužel vyžádá výběr pouze jednoho místa na focení, přesuny během jednotlivých nástupů týmů na pódium nebyly v mých silách. Proto jsem jako většina kolegů zvolil fotopódium přímo před „týmovým nástupištěm“ a rozdílnost fotek byla dána pouze zvoleným ohniskem.

Po zpátečním přesunu už bylo potřeba „jen“ zpracovat a odeslat fotky a dostat se na hotel. Odesílání fotek bylo komplikovanější tím, že v presscentru nebylo k dispozici bezplatné wifi připojení, proto bylo nutné ještě snímky „natahat“ do telefonu a až z něj odesílat. Stejně tak ani občerstvení pro novináře nebylo ve srovnání s akcemi třeba v Novém Městě na Moravě na závratné úrovní, základem byla pouze voda od jednoho ze sponzorů Tour a káva.

Páteční program byl stejně jako předchozí den naplněný tiskovými konferencemi začínajícími po poledni a meetingem pro fotografy, kde jsme obdržely již zmíněné vesty. Dopoledne jsem proto zaplnil prohlídkou centra starého města a částečnou obhlídkou trati, kde jsem si už i zvolil vhodné místo na sobotní focení časovky.

Sobotní hektický den začal sbalením a naložením věcí do auta a přesunem z hotelu do tiskového centra, odkud jsem vyrazil pořídit pár snímků předstartovní nálady ve městě. Po návratu již následovalo focení v paddocku a asi hodinu před startem prvního závodníka přejezd metrem na most Oberkasseler Brucke, kde jsem strávil zbytek závodního dne, většinu času v nepříjemném dešti a jak jsem mohl i předem očekávat na mostě doprovázeném studeným neměckým větrem.

Po skončení časovky a odeslání reportáže (servis s donáškou veškerých výsledkových listin ihned po jejich vytisknutí v presscentru je výtanou pomocí) byl na programu asi 130ti kilometrový přesun z Dusseldorfu do belgické vesníčky Olne, před níž se nachází stoupání 4. kategorie Cote d´Olne, moje místo na focení ve druhé etapě.

Focení bez motorky spočívá na etapovém závodě ve výběru vhodného a zajímavého místa. Většinou není čas moc experimentovat a i vzhledem k pořízení tohoto textu bylo plánováno na každou etapu trochu rozdílně.

Na třetí etapu tedy přišlo na řadu cílové klasikářské stoupání asi 1500 m před cílovou páskou ve francouzském městě Longwy, na pomezí Francie, Belgie a Lucemburska.

Čtvrtá etapa a její start, to byl plán na úterní dopoledne. V něm figuroval i Ondra Cink, kterého jsme ale pro rozhovor před startem nakonec nezískali. Dáno to bylo zpožděním reklamní kolony a pozdějším příjezdem týmů do paddocku, a i když se pressmanager týmu Bahrain-Merida snažil pomoci, zvítězila nutnost vyfotit start. Pořídit pár fotek po startovním mávnutí byl adrenalin, úprk od startovní „brány“ a zakleknutí v první zatáčce bylo vypočítáno na vteřinu přesně.

Moje prozatím poslední etapa byla naplánována na středeční dojezd na La Planche des Belles Filles,  5.9 km dlouhý kopec s v posledních metrech až 20% sklonem. Po úterním večerním příjezdu se podařilo najít místo na zaparkování asi 3,5 km pod vrcholem, kde nás po ranní domluvě nakonec nechali stát i místní policisté. V kopci jsem zvolil další nové „fotomísto“, a to cílovou rovinku pro zachycení vítězného průjezdu Fabia Arua. Spolu se snímky fanoušků a jimi obsypaného cílového prostoru se jednalo asi o nejlépe zvolenou pozici z navštívených etap.

Po 5. etapě už následoval noční přesun zpět do České republiky, následovat by měl ještě výjezd na závěr Tour de France do Paříže.

Pozitivní zkušeností byl hlavně přístup francouzské části pořadatelů, kteří někdy možná až nad své povinnosti byli ochotní se vším poradit a pomoci. To se bohužel nedalo říci o těch německých, kteří měli na starost zajištění tratě časovky, projít jinde než na oficiálních přechodech byl i s vestou a akreditací více než dvě hodiny před startem prvního závodníka zbytečně neřěšitelný problém.

Příjemným překvapením oproti zkušenosti z roku 2013 byla průjezdnost silnic před a po etapách, kdy jsme se ani jednou nedostali do potíží a na místo dorazili bez větších průtahů. Nejdelší zpoždění nás čekalo při návratu domů na naší dálnici D1.

Vydat se tedy na nejvetší závod světa je prima zkušenost, kterou bych každému doporučil alespoň jednou vyzkoušet, avšak na práci fotografa jsou i příjemnější závody. To se týká hlavně případu, pokud máte k dispozici pouze automobil. V situaci, kdy by člověk byl akreditovaný do závodu i s motorkou, tak jak to aplikujeme na domácích závodech, možností k pořízení více zajímavých fotek by se jistě zvětšily.

Případné dotazy můžete vložit do komentářů, další fotky přikládáme v galerii.

gallery

Foto Jarosav Svoboda

 

 

 



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste