Trenér reprezentace Tomáš Konečný: Bude to hodně spravedlivý okruh

10.09.2018 | Petr Nejedlý

Trenér reprezentace Tomáš Konečný: Bude to hodně spravedlivý okruh

Jednoznačným vrcholem světového šampionátu v rakouském Innsbrucku bude 30. září silniční závod profesionálů. O něm jsme si povídali s trenérem české reprezentace Tomášem Konečným, lídrem týmu Romanem Kreuzigerem a Zdeňkem Štybarem.

Závod kategorie mužů Elite na MS v Innsbrucku se profilem liší od předcházejících světových šampionátů a vyhovuje špičkovým vrchařům pelotonu. Trasa závodu měří 253 km, na nichž čeká cyklisty drsných 4670 vystoupaných metrů, tolik nemá žádná etapa letošní Vuelty. Lídrem české reprezentace bude Roman Kreuziger, který si podobnou horskou bitvu vyzkoušel v Rakousku v loňském roce, když vyhrál PRO Ötztaler 5500. Číslo napovídá počet překonaných výškových metrů, což znamená, že Romana Kreuzigera by nemělo zmíněných 4670 nijak zaskočit.

Jenže letošní MS je ještě Peklo na závěr. Peklo s velkým P, neboť v Innsbrucku tomu kopci říkají Höttinger Höll. Stoupání měří pouze 3,2 km, ale jeho nejstrmější pasáž má 28 procent! Vymyslel to bývalý profesionál Thomas Rohregger a o svém nápadu říká, že je to klasická třešnička na dortu. Sedmkrát projedou profesionálové Innsbruckem a v posledním okruhu je čeká překvapení. Nelítostné, brutální, nelidské, tak lze popsat toto šílené stoupání po tolika tvrdých horských kilometrech. Když se nejlepší vrchaři konečně vydrápou nahoru, čeká je do cíle ještě osm kilometrů, šest z nich je náročný technický sjezd se spoustou nebezpečných serpentin. Zatímco je vidina mistrovského titulu požene co nejrychleji dolů, musí zároveň krotit svou touhu, neboť jedinou chybou ve sjezdu mohou těsně před cílem ztratit vše, o co tak bolestivě bojovali na předcházejících téměř 250 kilometrech.

A co na to Roman Kreuziger, vyhraje klasikář, nebo vrchař? „Bude záležet na konkrétním vývoji, profil je natolik náročný, že se všichni mohou bát závodit a bude to dlouho kontrolované. Což by napovídalo, že pokud v tom kontrolovaném balíku přejede delší kopec na okruhu např. Peter Sagan, tak to krátké a prudké stoupání na závěr je schopen překonat rovnocenně s nejlepšími vrchaři. Rozhodně bych ho nepodceňoval, pokud se definitivně dostane z pádu na Tour de France, který ho pořád ještě trochu omezuje, nyní na Vueltě má dobrou vrchařskou průpravu, mohl by bojovat o čtvrtý titul v řadě. Nepodceňoval bych ani další špičkové klasikáře, může to být jejich závod, vždyť jsme v neděli viděli, jakou kvalitu Greg van Avermaet a spol. předváděli v kanadských kopcích.“

A počasí? „Na to nesmíme zapomínat, bude konec září v horách, počasí může být nevyzpytatelné. V tom okamžiku bych jako favorita číslo jedna označil Tima Wellense, který to v chladném počasí umí, každý podzim bývá dobrý. Vidím vítěze šampionátu spíše z cyklistů, kteří absolvovali kanadské klasiky než z vrchařů Vuelty, protože ta bývá hodně vyčerpávající, a přestože je to poté do mistrovství světa ještě 14 dní, nemusí to stačit, aby si závodník orazil, pokud to nebude člověk jako Adam Yates, který jezdí v grupetu, i když mají dres lídra a připravuje se na světový šampionát. Pokud by se počasí zhoršilo, bylo pět stupňů a déšť, nebude to příjemné pro nikoho, hrozilo by, že se závod extrémně zpomalí a bude to hodně dlouhý den. Ať je klidně chladněji, ale sucho.“

Loni na MS v Bergenu čeští cyklisté dlouhé desítky kilometrů diktovali tempo v čele pelotonu, lze něco podobného očekávat i letos? „Nelze porovnávat loňský okruh v Bergenu s letošním v Innsbrucku, jsou naprosto odlišné. V Norsku byla výhoda, že jsme měli vpředu spolujezdce, kteří tahali a kontrolovali situaci, a my jsme mohli jet bezpečně bez stresu. V Innsbrucku to bude na jiných týmech, můžeme se pohybovat kolem třicáté, čtyřicáté pozice, silnice jsou poměrně široké, nejsou nebezpečné, hlavně v nich nejsou takové mrtvé zatáčky, ze kterých musí člověk hned sprintovat, všechno je poměrně plynulé a nebude třeba být natlačený tolik vpředu. Pokud budou odskakovat početné skupiny, bude nepochybně lepší mít Zdeňka Štybara vpředu, třeba i s Pepou Černým, zbytek kolem mě. Okruh nevyžaduje to, abychom byli vidět tak, jako v loňském roce, ale abychom tam byli v závěru. Bude se projíždět Innsbruckem, před kopcem bude lépe najíždět vpředu, pole bude hodně vyrovnané. Zůstávám nohama na zemi, bylo by hezké myslet na medaili, ale rozhodně nechci říkat, že si jedu pro medaili, konkurence je obrovská. Těžko odhadnout, jak se člověk bude v daný den cítit, ale když si všechno sedne, poté to bude o detailech a nejlepší desítka reálná je, tak jako jsem třikrát skončil v první desítce na jaře v nejtěžších závodech v Ardenách.“

A jak se po kanadských závodech cítíte, jaká bude příprava na MS? „Z Kanady jsem sice odletěl bez výsledku, ale vnímám od Plouay velký kus práce, pocitově je to mnohem lepší, jsem na správné cestě, až překonám časový posun, vrhnu se do tréninku. Mimo jiné vyrazíme se Zdeňkem Štybarem a Karlem Hníkem k Lago di Garda, projedeme si ale i trať v Innsbrucku, s novými poznatky budeme plánovat.“ 

Zdeněk Štybar svému lídrovi pro MS věří: „Romanova forma roste, je to okruh vyloženě pro vrchaře a udělám pro něj, co bude v mých silách. Já nyní spěchám na Okolo Slovenska (kde budou startovat i další členové reprezentačního týmu Josef Černý, Jan Bárta a Michael Kukrle, pozn. autor), což je skok z Montrealu a další přípravný bod směrem k Innsbrucku, poté budeme formu vylaďovat s Romanem společně. V Quebeku jsem byl šestý, mohlo to být ještě lepší, možná jsem trochu zaváhal ve spurtu. Je to mé další umístění v nejlepší desítce na letošních velkých jednorázovkách, ve všech jsem byl v Top10. V Montrealu jsem byl na dobré pozici ještě asi 300 metrů před cílem, najednou mne ale chytly křeče, netuším proč, po celý rok jsem nic takového nezažil, takže jsem to nedotáhl na výsledek, jaký jsem chtěl.“

Jak se líbí okruh v Innsbrucku trenérovi reprezentace Tomášovi Konečnému: „Bude to hodně spravedlivé, vyhraje nejlepší. My máme dobře poskládaný vrchařský tým kolem Romana Kreuzigera, aby se v závěru mohl porvat o medaili. Nejsme nejsilnější cyklistickou velmocí, máme pouze šest míst, a snažil jsem se tým složit tak, aby to Romanovi sedělo. Zdeněk Štybar a Jan Hirt, to jsou jasné volby. Josef Černý je mistrem republiky, nemůžeme odmítnout mistra. Výkonnost Michaela Kukrleho jde od Czech Cycling Tour výrazně nahoru, vyhrál Okolo jižních Čech, já ho ovšem sleduji již roky, strávil se mnou spoustu času na závodech v U23, je to ještě hodně mladý závodník, který letos v týmu Elkov udělal pokrok a pokud půjde dále touto cestou, může v budoucnosti dosáhnout na vstupenku do World Tour. Karel Hník, to jsou zkušenosti, už byl v Richmondu na mistrovství světa, je to vrchař a trať v Innsbrucku je extrémně pro vrchaře, zapadne do sestavy, Roman Kreuziger sám říkal, že by to byl vhodný typ závodníka do toho kopce na okruhu, parťáka, který bude kolem něj a bude mu šetřit síly.“

Očekáváte vítězství pravých vrchařů, nebo se mohou prosadit i klasikáři, cyklisté jako Julian Alaphilippe, kteří budou výbušní v závěrečném prudkém stoupání? „Ta rampa v závěru je vyloženě o vrchařích, zvláště, když budou mít cyklisté za sebou sedmkrát těžký kopec. Navíc strašnou porci 250 kilometrů v nohách. Pokud by bylo špatné počasí, ještě by to závod ztížilo. Může samozřejmě nastat situace, že bude vpředu skupina cyklistů, jako je například zmíněný Alaphilippe, kteří budou kousat, budou chodit do úniku, protože si budou vědomi, že v tom extrémním stoupání už vrchařům nemusejí stačit. Závod může být hodně otevřený, ale velmoci budou mít jasné lídry, budou se snažit všechno hlídat, tomu podřídí taktiku.“

Foto: Jan Brychta



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste