Dráhové mistrovství světa není kde pořádat a do budoucna asi nikdy nebude! V České republice nestojí žádný cyklistický ovál, kde by se to mohlo uskutečnit a to, že by se někdy někde postavil, takový, na kterém by se dalo závodit o světové medaile, to je z říše snů. V Brně se uvažuje (už mnoho let) o přeložení velodromu z Pisárek do jiné lokality a náhrada starého oválu, velodromem zastřešeným. Pokud se to ovšem stane, nebude to hala vhodná k šampionátu, spíše dráha k tréninku.

Možná světový šampionát horských kol by se dokázal vyrovnat svým významem cyklokrosovému. Údajně se Pec pod Sněžkou o kandidaturu snaží. Ale získala by takovou popularitu jako ten letošní cyklokrosový? Horská kola nemají tak dlouhou historii jako silnice, nebo cyklokros, přesto prošla největším světovým boomem a nyní jsou jen slabým odvarem své vlastní slávy. Takže je otázkou, zda se v kandidatuře opravdu prosadí a zda dokážou zaujmout takovou pozornost u domácích fanoušků.

Protože tato akce byla opravdu nevídaná a překvapila laiky i odborníky. V místě závodu sledovalo ve dvou dnech závody celkem 40.000 diváků. Česká televize si na sportovním kanále ČT4 vytvořila rekord návštěvností okolo jednoho milionu diváků. A když pořadatelé poslali výpis monitoringu tisku, který si nechali udělat u agentury Newton media, tak je to čtení dlouhé 325 stránek. Opravdu letos cyklokrosové mistrovství světa překvapilo a to jen v pozitivním světle.

Jistě by šlo nějaké chybičky vytknout. Ale vznik cyklokrosového areálu, který bude nadále k dispozici táborským cyklistům a výstavba klidové zóny nadále sloužící obyvatelům Tábora je věc obdivuhodná. Vytýčení a zajištění trati, mimoúrovňové přechody pro diváky a nakonec i hodně diskutované občerstvení, to všechno se podařilo zajistit na jedničku. U občerstvení se ještě zastavím. Způsob, ceny a sortiment se českým fanouškům moc nezdál a také jej příliš nevyužívali. Kritické hlasy se ozývaly již před šampionátem, kompletní catering totiž zajišťovali Belgičané a byl pro českého návštěvníka sportovních akcí dost nepochopitelný. Z tohoto důvodu jsem se podíval na jejich systém blíže a snažil jsem se pochopit podstatu toho, co pořadatelé přenesli na bedra dodavatelské firmy s jistě větší zkušeností. Belgičané dovezli vlastní stany, vlastní zásoby a vlastní způsob prodeje. V čem spočíval způsob? V celkem omezeném sortimentu, v prodeji platebních kupónů a v rychlém obsloužení, zřejmě i v cenách byl jiný, ale s čím porovnávat? Nikdo nemůže počítat s cenami jako v maloobchodě a pivo bylo dražší než v české hospodě, ale to téměř není měřítko, mám dojem, že bylo levnější než v jakékoliv hospodě za západními hranicemi od nás. A ceny byly srovnatelné s cenami na jiných akcích, jako jsou například motoristické podniky na Masarykově okruhu v Brně. Ale vtip spočíval především v rychlosti obsluhy. Znáte ty dlouhé fronty u stánků na českých podnicích? Je půl hodiny před startem, postavíte se do fronty, že si něco dáte a po dvaceti minutách je jasné, že start neuvidíte. Tak tohle se v Táboře nestalo. Ve žluté budce mimo prodejní stan jste si vyměnili peníze za kupony. Stály jedno euro, nebo 25,- korun (velmi slušný kurz), ve stanu potom byl k dostání jen sortiment za jedno, dvě, tři, nebo čtyři kupóny. Výdejních míst bylo obrovské množství a obsluha nebyla opravdu příliš dlouhá. Systém zaručil divákům sledovat závod a bavit se, ne stát fronty u stánků! A to, že jste utratili víc než ve vaší samoobsluze, tak s tím se dalo počítat. Jenomže chodí se divák na takové akce levně najíst, nebo bavit. A mimo to, nikomu nebylo bráněno si vytáhnout svačinu z batůžku, nebo si odejít nakoupit do blízkého Kauflandu, nebo občerstvit do nedalekého McDonaldu (nejsem si jist, zda levněji), nebo do některé restaurace v sídlišti. Ale stálo to za to, nebylo lepší mezi závody zůstat na místě a užít si opravdu skvělou atmosféru? Já i tento sporný bod šampionátu hodnotím kladně a pořadatelé udělali dobře, že k němu přistoupili.