Ale o to mi v článku nejde, jde mi o závody, kde se často musí měnit převody pomocí velkého a malého převodníku a to je v našich terénech častější než například na Tour de France, kde se jede přes tři kopce. Tam se řadí na startu velká a potom za závod třikrát malá a na vrcholu stoupání třikrát velká. Ale na průměrných závodech v Česku je řazení mnohem častější úkon.
A kde se rozhodují závody? Shodneme se, že nejčastěji ve stoupání. Když je dostatečně dlouhé startovní pole, tak se dělí při jízdě tempem, když není, tak nejčastěji nástupem v závěru kopce. A právě přejezd vrcholu stoupání je nejkritičtějším okamžikem, kdo nezažil, ten asi nepochopí. Chytíte jeden metr na skupinku před sebou, ve sjezdu se tato „díra“ zvětší a máte smůlu. A právě v této nejvypjatější chvíli musíte řadit z malé na velkou. Co se děje v závěru stoupání si popišme na situaci: jedete stoupání, které pozvolna končí, před chvilkou jste měli zařazen převod například 39x23 (používáte pastorky 12 – 13 -14 – 15 – 16 – 17 – 18 – 19 – 21 – 23). Postupně, jak kopec končí a soupeři zrychlují, odřazujete na těžší pastorky až se dostanete například na pastorek 17 a musíte dát velký převodník. Do této doby jste řadili po pastorku, rozdíly v ujetých centimetrech na jedno otočení klik nebyly nijak dramatické (při obvodu kola 210 cm). Z pastorku 23 na 21 zubů 34 cm, z 21 na 19 = 41 cm, z 19 na 18 = 24 cm a z 18 na 17 = 27 cm. Nyní zařazujete na pastorku sedmnáct velký převodník s 53 zuby, skok ve vzdálenosti ujeté nyní na jedno otočení klik je 173 centimetrů! Pokud jste roztáčeli na vrcholku 39x17 na 110 otáček, tak byla dosažená rychlost 31,8 km/hod. Při této rychlosti a zařazení velkého převodníku klesne kadence na 80 otáček.
Ne nadarmo jezdí profesionálové při závodech v Beneluxu kombinaci převodníků 52-42, jim právě jde o co nejmenší převodový skok. Na těchto převodech námi popsaná situace vypadá takto: s převodníkem 42 byste jeli na vrcholu stoupání s pastorkem 18, při přeřazení na 52 je změna k těžšímu velká jen o 117 centimetrů (oproti 224 cm na kompaktech), kadence klesne jen na 89 otáček za minutu a kadence okolo devadesáti otáček se dá rozjíždět i bez podřazování. Samozřejmě na vyšší kadenci rozjíždíte převody podstatně rychleji, protože jsou totiž podstatně lehčí. Můžu čtenáře ubezpečit, že ve světě profesionálů se kombinace převodníků 53-39 používá nejčastěji. Velmi často se používá i 52-42 nebo 53-42 a to mnohem častěji než kompakty. Obdobná situace, jako na vrcholu stoupání je i v případě obráceném, když vjíždíte do kopce. Při řazení z velké na malou a kadenci okolo sto otáček neutočíte převod s malým převodníkem, současně musíte odřadit o dva až tři pastorky, ale tento okamžik nebývá tak vypjatý. Také záleží, jak bude kopec dlouhý, pokud pojedete následující hodinu do kopce, pak nebude tento okamžik asi rozhodující, ale jedete-li závod v naší republice a kopec bude dlouhý tři minuty, tak vás toto řazení na začátku a na konci kopce, mnohokrát za závod opakované, bude stát mnoho sil. Profesionál by si jistě nedovolil na závod Okolo Flander nasadit kompakty i přesto, že jsou tam úseky v kopcích se sklonem až 25%.
Ještě podotýkám, že článek vznikl na základě debaty o závodění a o závodění nejčastěji v našich terénech. Jinak oproti kompaktům nic nemám, když se pojedu ve svém věku a při své trénovanosti podívat do rakouských Alp, tak již asi taky zvolím kompaktní převodníky. Raději než třípřevodník.
