Kde to vlastně jsme
Valašsko se říká regionu rozkládajícímu se na severovýchodní a východní Moravě. Geomorfologicky se sem řadí pohoří Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů, Vizovických vrchů, Hostýnských vrchů a Javorníků. Jedná se o jednu z nejrozsáhlejších horských oblastí v ČR s rozlohou kolem 40 tis. kilometrů čtverečních. V tomto díle se zaměříme na ostatní pohoří kromě Moravskoslezských Beskyd.
Nacházíme se ve východní polovině Moravy a geomorfologicky jsou všechna pohoří a vrchy součástí flyšového pásma Karpatského oblouku – stejně jako slovenské Tatry, Slezský Beskyd v Polsku apod. Region začíná v okolí Zlína a Vizovic (na sever od Zlína jsou Hostýnské vrchy, jižně od Vizovic Vizovické vrchy) a pokračuje na severovýchod okolo Vsetína a Karolínky, kde se vypínají Vsetínské vrchy a hranici se Slovenskem tvoří hlavní hřeben Javorníků, který svou větší částí zasahuje taktéž na Slovensko. Vzhledem ke své poloze jsou to všechno kopce s poměrně bohatými srážkami – především v letním období. Naplánovat si zde tedy dovolenou, aniž by káplo, bývá někdy problém. Svojí nadmořskou výškou však nepatří mezi nejvyšší a tak je zde zase příznivá teplota.
Z hlediska přírodního je region velmi zachovalý – čistá příroda mnohde překvapí. Pro cyklistiku je tento region velmi zajímavý. Na rozdíl od jiných pohoří (Krkonoše, Šumava), kde se můžeme setkat se zákazy jízdy na kole i po některých asfaltových cestách, jsem se v Beskydech nesetkal se zákazem jízdy ani mimo tyto cesty. Pro silniční cyklistiku a trénink kopců nabízí oblast především středně dlouhé kopce střední obtížnosti. Je to ideální místo pro trénink cyklistů, kteří si nevěří na dlouhá náročná stoupání, ale přesto si chtějí vyjet na nějaké to sedlo, či pokořit nějakou horu. Ale i zde se dají najít zajímavá několikakilometrová stoupání s převýšením několika set metrů. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé oblasti konkrétněji.
Zajímavá místa
Jako první se podívejme na oblast Hostýnských vrchů. Zde se jako nejlepší východisko zároveň do dalších regionů jeví Vsetín. Pokud by člověk chtěl dovolenou strávit výhradně v Hostýnských vrších, doporučuji sedlo na Trojáku, je to skvělé výchozí místo pro tréninky a člověk se vrací vždy do kopce. V Hostýnských vrších jsou velmi známá stoupání jako sedla Tesák a Troják, stoupání na vrchol Hostýna nebo Hadovna. V tomto článku se zaměříme spíše na méně známá stoupání v ostatních pohořích Valašska. Nemá smysl volit ubytování v okolí Zlína a jižně od Vizovic. Do větších kopců je to zde daleko a cyklista musí většinou absolvovat pokaždé jízdu jednou z dopravních tepen Zlín–Vsetín nebo Vlalašské Klobouky–Vsetín. Poklidné údolí, kde ubytování naopak doporučit mohu, je údolí směrem k pramenům Vsetínské Bečvy. Obce Nový Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice, či Halenkov jsou skvělá místa. Ale dost povídání o lenošení v penzionu a vzhůru do kopců:
Sedlo Doubrava – kdo nejel nejdelší trasu BeskydTour v dřívějších letech, ten tento kopec snad ani nezná. Přitom se jedná o poměrně kvalitní stoupání se solidním sklonem. Stoupání začíná hned ve Vizovicích v nadmořské výšce 290 m.n.m. a končí na sedle pod vrchem Doubrava na hřebeni Vizovických vrchů 615 m.n.m. Převýšení stoupání je tedy 325 metrů. Délka kopce je asi 5,1 km a průměrné stoupání tedy dosahuje 6,4%. Číslo se může zdát malé, nenechte se však mýlit. Po solidním začátku sice kopec povolí a na více jak kilometr si můžete oddechnout (pokud nefouká protivítr), ale to nejtěžší vás teprve čeká. Nejprudší sklon kopce je až cca 0,5 km před koncem stoupání a to asi 12%. Toto sedlo se dá jet i z druhé strany, kde však nedosahuje ani zdaleka takových parametrů. Povrch je poměrně solidní – jedná se o silnici druhé třídy. Provoz je na tomto sedle také snesitelný – většinou potkáte jen osobní auta.
Královec – výjezd na rekreační středisko Královec nad Valašskými Klobouky stojí rozhodně za zdolání. Je vhodné neskončit u rekreačního zařízení, ale pokračovat z parkoviště rovnou dál ještě něco přes kilometr až k rozvodné stanici el. proudu. Stoupání začíná cca 2 km jižně od Valašských Klobouk v nadmořské výšce 355 m.n.m., když odbočíte z cesty vlevo přes říčku Brumovka. První kilometr podél potoka je klidný a zahřívací. Pak se však cesta zvedne a drží si poměrně solidní sklon a alpským stylem stoupá až na hřeben k rekereačnímu středisku. Stoupání má 5 km a převýšení slušných 345 metrů, pokud dojedeme až k rozvodně, která je ve výšce 700 m.n.m. Povrch stoupání je slušný – jedná se o klasickou užší lesní asfaltku.
Kohútka – mým nejoblíbenějším sedlem v této oblasti je horské sedlo na Kohútce v Javorníkách. Z české strany je cesta stará několik málo let a je tedy ve výborném stavu. Ze slovenské strany je stav cesty zejména v horních pasážích horší, ale bez problémů jetelný – některé hlavní silnice jsou v horším stavu. Z české strany začíná stoupání v obci Nový Hrozenkov v nadmořské výšce 395 m.n.m., pokračuje mírně nahoru údolím podél říčky Vranča přes stejnojmennou osadu až na autobusovou točnu, kde začíná to pravé stoupání. Nahoře se dá skončit buď na parkovišti ve výšce 875 m.n.m. nebo až u horské chaty v nadmořské výšce 913 m.n.m. Ze slovenské strany lze vyjet z osady Čertov po úbočí hřebene na tytéž místa. Do Čertova se dostanete z obce Lysá pod Makytou, kde uhnete z hlavní silnice do údolí na sever směrem na obec Lazy pod Makytou. Z obou stran je kopec velmi kvalitní, ale z české je druhá část prudší a náročnější, zatímco ze slovenské stoupá cesta velmi pravidelným sklonem. Z české strany činí délka kopce 7,8 km a převýšení je 518 metrů. Průměrný sklon je tedy 6,6%, v druhé polovině činí však průměrný sklon už slušných 11% s maximálními úseky kolem 20%. Ze slovenské strany je převýšení 343 metrů a délka 5,5 km – průměrný sklon je tedy 6,2% a ten si kopec až na nějaké drobné výchylky drží po celé své délce.
Vysoká – posledním kopcem, na který jsem se rozhodl upozornit, je hora Vysoká – nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů (1024 m.n.m.). Těsně pod vrchol se dá vyjet i na silničním kole po lesní asfaltce. Tento kopec je v okolí známých horských sedel a středisek – Soláně a Kasáren – které známe především z nové trasy závodu BeskydTour. Toto stoupání nabízí lesní cestu, kdy se nám až na závěr rozevře nádherný výhled na jižní stranu na hřeben Javorníků a Kasárna. Začínáme v údolí v nadmořské výšce 575 m.n.m., když odbočíme z cesty z Velkých Karlovic směrem na Makovský průsmyk vlevo před mostkem v obci Leskové. Končíme po vrcholem na točně ve výšce 930 m.n.m. Převýšení je tedy 355 metrů. Profil kopce je zpočátku mírný podél potoka, ale již asi po 1-2 km se sklon zvedne a jen minimálně občas povolí a výjimkou nejsou ani 16% úseky. Délka stoupání je asi 5,8 km a průměrný sklon tedy asi 6,2%. Opět je ale průměrný sklon degradován mírnějším začátkem. Zajímavostí je zde cca v půlce stoupání Laďův pramen, ke kterému se váže zajímavá říkanka: „Laďův pramen – živý to zdroj zdraví – ženám svírá, mužům staví“.
Další kopce již jen výčtem:
sedla Tesák a Troják z několika stran
přejezd vrchu Sirákov po hlavní Vizovice-Vsetín
sedlo Dušná mezi Vsetínem a Rožnovem
sedlo Soláň
horské středisko Kasárna z české i slovenské strany z Makova
Kopců je zde spousta a nemá smysl vyjmenovávat všechny. Pojďme si je raději projet.
Zajímavá trasa
Závěrem si zase představíme zajímavou trasu. Jako výchozí místo zvolme Vsetín. Odtud se vydáme na sever směrem na Valašské Meziříčí a odbočíme vlevo na Ratiboř. V obci Hošťálková uhneme z hlavní cesty vpravo a krásným výjezdem otevřenou krajinou nastoupáme asi 300 metrů převýšení až na hřeben Hostýnských vrchů. Po hřebeni přejedeme na Troják a po hlavní silnici sjedeme do Kašavy, kde odbočíme vlevo a přes Podkopnou Lhotu a Trnavu dojedeme až do Slušovic. Kdo by chtěl, může to vzít po místní raritě – kopci Všemina. Odtud Vizovice a výše popsaným sedlem do Valašských Klobouk. Zde si vyšlápneme nahoru na Královec a pak budeme pokračovat na přechod na Slovensko do Střelné. Sjedeme do Lysé pod Makytou a přes Lazy a Čertov dojedeme na Kohútku. Odtud už jen z kopce do Vsetína. Pokud je někdo zdatnější, je dobré si trasu protáhnout ještě doprava a přes Soláň a Dušnou se vrátit zpět do Vsetína.
Základní varianta (na mapě vyznačena černou barvou) má tedy délku 144 km a převýšení cca 2500 metrů. Protáhneme-li si okruh ještě přes Soláň a Dušnou (což velmi doporučuji), dostaneme délku 175 km a převýšení cca 3300 metrů. Prodloužená varianta je vyznačena na mapě modrou barvou.