Jan Bárta: Docela se těším a současně z toho mám velký respekt, je to velký závod a jsem rád, že si to vyzkouším. Mimo mistrovství světa jsem nic tak velkého v životě nejel.
RC: Víš do čeho jdeš?
JB: Zatím až tak úplně ne (rozhovor vznikal ve středu), ale jedeme se na některé úseky zítra podívat. Zatím s těmi nejhoršími úseky příliš zkušeností nemám.
RC: Prý jsi i v posledních dnech, co jsi byl nyní doma, hledal na Moravě podobné úseky?
JB: Chtěl jsem někde potrénovat, ale u nás jsou dlážděné úseky příliš luxusní, to jsou takové malé kostky, co téměř nedrncají.
RC: Co technika, máte nějaké zvláštnosti, oproti kolu na jiné příležitosti?
JB: Moc toho není, jedeme na standardních rámech, jen použijeme hliníkové ráfky celkem normálního zapletení a galusky budou mít rozměr 25mm na předku a 27mm na zadku. K tomu dvojitá omotávka. Nic moc speciálního nepoužijeme.
RC: A pocity ze závodů s „velkýma klukama“?
JB: My už jeli vloni docela slušné závody, například tento středeční Scheldeprijs, tak jsem si už zvykl, nemám z toho nějak rozporuplné pocity, i když uvidíme, jak to bude na Roubaix.
RC: Z toho si nedělej hlavu, to se musí zkusit a napoprvé je to pro všechny tvrdé. A jaké máš pocity, třeba dneska po závodě?
JB: Mám závodní deficit, příliš jsem ještě nezávodil, měli jsme vysokohorské soustředění a tak jsme vynechali závody, je to celkem znát.
RC: Kde jste byli?
JB: Na jihu Španělska v Sierra Nevadě, bylo nás tam pět, i Leo König. Soustředění trvalo téměř tři týdny a bylo určené především pro základ etapového družstva a tak se i forma má podle tréninkového plánu dostavit trochu později než teď na Roubaix.
RC: A máte v týmu i vysokohorské stany?
JB: Ano, já jsem si to kvůli němu ještě protáhl o několik dní tady v Belgii, požíval jsem ho k posunutí té vysokohorské přípravy.
RC: A zpět k závodům, dneska jsi jel po soustředění poprvé?
JB: Ne, v sobotu jsem jel Mergenland.
RC: Dneska na Scheldeprijs, jaké to bylo? Foukalo?
JB: Ne, bylo příjemné počasí a skoro bezvětří, závodilo se až v závěru, ale bylo to pro sprintery. Celkem dost to ovšem padalo a my si tam raději dávali pozor, protože jsme se chtěli vyvarovat zraněním. Pro tým bylo příjemné, že získal divokou kartu na Roubaix a tak všechno směřujeme k tomuto závodu.
RC: A po Roubaix, co vás čeká?
JB: Já jedu ještě Brabantský šíp, to je ve středu poslední z flanderských klasik. A potom už etapové závody. Kolem Turecka a potom Kalifornii, která je naším prvním vrcholem sezóny.
RC: Co pojede Leo, který je nyní při rozhovoru s tebou na pokoji?
JB: Nejede Roubaix, ale jede Brabantský šíp a potom především etapáky v Turecku a Kalifornii.
RC: Potom máte další ze závodů WorldTour, Okolo Švýcarska, tam pojedeš?
JB: Tak zatím na tyto závody nominace nejsou, ale předpokládám, že tam Leo pojede určitě a snad i já.
RC: Máte v kalendáři Okolo Rakouska?
JB: Ano, myslím, že je pozvání vyřízené, ale to je už dost daleko v sezóně a ještě o tom nic moc nevím.
Roubaix naposledy z českých závodníků absolvoval Pavel Padrnos, ten Peklo severu jel celkem šestkrát. V týmu Discovery Channel patřil prý do belgické skupiny, jak sám říká: „Nikdy jsem se nedozvěděl, čím jsem si to zasloužil, belgické klasiky jsem zrovna v lásce neměl“. Ale kdo by to mučení na Pavé měl rád, jen se tam někteří chtějí ukázat, nebo to berou jako příležitost zde uspět, jiní v těchto závodech odmítají startovat.
Třeba i „jezevec“ Bernard Hinault moc rád „Peklo severu“ neměl, ale když jej tam tým vyslal, tak závod vyhrál.
Foto: Jan Brychta a Team NetApp
