Děkuji, že jste si udělal čas. Jste poprvé v Praze?
Ano, jsem tu poprvé.
Jak se vám tu líbí?
Moc se mi tu líbí. To víte, mnohokrát jsem v Americe slyšel, že Praha je nejhezčí město v Evropě. A když jsem přátelům nebo kolegům říkal, že jedu do Prahy, tak byli překvapení a zvědaví. Když říkám, že jedu třeba do Londýna nebo Paříže, tak na to všichni reagují – jasně, pěkné, tam jsme už všichni byli, ale Praha je něco jiného. Je to zajímavé.
Závodní sezóna právě začíná, máme před sebou první klasiky, tým Cannondale se přes zimu hodně změnil. Jaká máte očekávání, co jsou hlavní cíle týmu pro rok 2016?
Hlavním cílem, cílem číslo jedna, je zkusit vyhrát Giro d’Italia s Rigobertem Uranem. To je jasná priorita. Potom máme spoustu dalších cílů. Například doufáme, že Davide Formolo se zase zlepší a bude vítězit. Myslím, že máme v týmu jednoho z nejlepších budoucích klasikářů na kostky - Dylana Van Baarleho. Dále spoléháme na Toma Jelte Slagtera v ardenských klasikách a pro Tour de France máme připravenou kombinaci Pierra Rollanda a Andrewa Talanského. A to si myslím, že by mohlo být hodně zajímavé. Ale! Úkolem číslo jedna je uspět na Giru.
Opravdu věříte, že Rigoberto Uran může vyhrát Giro? Dvakrát byl blízko, ale konkurence bude veliká.
Jasně, myslím že může. Samozřejmě. Není to snadné, když se na Giro chystají závodníci jako je Nibali, například, ale Rigo byl druhý v letech 2013 a 2014. V roce 2013 ztratil většinu času na Nibaliho, když musel čekat a pomáhat Wigginsovi, který byl určen lídrem. Ztratil tak čtyři nebo pět minut. Wiggins odstoupil, ale Rigo už takovou ztrátu nemohl dohnat.
V roce 2014 zase byly zmatky s tou nešťastnou etapou s neutralizovaným sjezdem, kdy někteří závodníci jeli, jiní ne a Quintana získal rozhodující výhodu. Ve zbytku závodu už neztratil skoro nic. Takže si myslím, že má kapacitu na to, aby mohl vyhrát Giro. Rozhodně. Ale stejně jako na jiných závodech, každý potřebuje štěstí a silný tým. Rigo samozřejmě není super dominantní závodník. Pokud Giro vyhraje, bude to o 15, 20 vteřin. Ne o několik minut. Musí jet strategicky s dobrou taktikou a mít k ruce dobrý tým.
Druhým nováčkem s velkými ambicemi je Pierre Rolland. Nedávno jste zmínil, že jeho trénink byl jak ze sedmdesátých let a že má stále velký potenciál, i když je to velmi známý závodník. Kam až to tedy může dotáhnout?
Ano, to je pravda, to jsem řekl. Myslím, že má dost prostoru na zlepšení. Samozřejmě se uvidí až v červenci na Tour de France… Počkejte, něco vám ukážu (vytahuje telefonátu ukazuje porovnání bývalého a současného posedu na časovkářském kole Pierra Rollanda). Vidíte, je to opravdu velký rozdíl (směje se). Víte, jiní závodníci se nějakými změnami mohou zlepšit třeba o procento, nebo o dvě. Jsou prostě na svém vrcholu. Takových je většina ve špičce. Ale Pierre má hodně co zlepšovat a má velký potenciál.
V jeho závodním stylu ale bylo cosi romantického, vydával se do dlouhých úniků, aby se dotáhl zpět na čelo celkové klasifikace, nebo aby vyhrál etapu. Pokud bude chtít výš celkově, bude asi muset jet mnohem konzervativněji. Neztratí tak něco ze své výjimečnosti?
No to máte pravdu, ale myslím, že pořád bude mít příležitost k takovým věcem. Pierre je přirozeně velmi agresivní závodník. Jak říkáte, romantický typ, který se opakovaně vydává do dlouhých úniků v horách. Rád závodí jinak než ostatní a já s tím nemám problém. Hlavními věcmi, které bylo třeba změnit byl trénink a aerodynamika. Podívejte, pokud bude Pierre někdy chtít na pódium na Tour de France, jeho jedinou šancí je být v dlouhém úniku a získat nečekaně nějaký čas. Protože když všichni hlavní favorité dojedou pod kopec a s nimi i Pierre, v nejlepším případě bude nahoře třeba pátý, nebo šestý. Když všechno půjde perfektně. Froome, Contador, Quintana a podobní závodníci jsou prostě lepší. Takže pokud chce jednou stát na pódiu v Paříži, nebo dokonce vyhrát, musí útočit a zkusit všechno.
[i]Připravujeme i druhou, neméně zajímavou část rozhovoru s Jonathanem Vaughtersem, zejména o profesionální cyklistice obecně, ale také o českých jezdcích.[/i]
Foto Sirotti
