Tréninkové destinace I.: Mallorka

09.02.2007 | Michal Chadim

Tréninkové destinace I.: Mallorka

Mallorka je bezpochyby číslem jedna mezi destinacemi pro brzké jarní najíždění tréninkových kilometrů. Jsou sice asi místa, kde je ve stejnou dobu stejně přívětivé podnebí, kde by se našly i lepší terény pro trénink, kam by se nemuselo přepravovat letadlem nebo i místa se zajímavější kulturou a atrakcemi, ale Mallorka je prostě Mallorka a dnes je vlastně synonymem jarního cyklistického soustředění.

Těžko vysvětlit, proč tomu tak vlastně je, ale co je jisté, že v brzkých „jarních“ měsících žije tento ostrov cyklistikou. Potkáte tady desítky jednotlivců, menších i větších skupin různého zaměření – od cykloturistů, přes méně či více ambiciózní amatéry, až po profesionály všech úrovní.

Už hodně bylo napsáno o tomto cyklisty oblíbeném ostrově. V současné době se Mallorce podrobně věnují obě naše největší tištěná cyklistická periodika. Není mým cílem jim konkurovat v obsažnosti informací, ale spíš chci přidat několik vlastních zkušeností, konkrétně z února loňského roku.

Přeprava kola letadlem


Pro mnohé cyklisty velice palčivý problém, který je často odradí od cestování na ostrov a raději si vyberou pro svůj jarní trénink destinaci, kam se můžou dopravit autem. Podle mého názoru nejsou tyto obavy na místě. Samozřejmě se může stát, že zrovna vaše kolo bude nakládat rozzuřený pracovník letiště s velkou železnou palicí nebo kolo nedorazí tam kam má (nebo nedorazí vůbec), ale stejně tak se můžete při cestě autem otočit na střechu a zničit si kola úplně.

Prakticky existují tři způsoby, jak můžete zabalit kolo na cestu letadlem. Buď použijete kartónovou krabici, přepravní vak nebo pevný kufr. Přeprava kola v kartové krabici má zejména tu výhodu, že náklady jsou skoro nulové - krabici vám obvykle zdarma dají v jakémkoliv cykloobchodě. Nevýhodou je asi trochu slabší ochrana před poškozením, i když při důkladnějším vypolstrování vnitřku a obalení kola bych se toho až tolik neobával. Další nevýhodou je poněkud nepohodlná manipulace s takovýmto zavazadlem.

Na opačném pólu je přeprava v pevném kufru na kola, který je obvykle z tvrzeného plastu. Ten dává majiteli pocit, že svoje kolo má opravdu dobře chráněno a i manipulace s takovým zavazadlem je asi nejpohodlnější. Mínusem je cena. Ta se pohybuje od několika tisíc až po několik málo desítek tisíc korun. Pak je třeba se rozhodnout, jestli stojí za to, utratit tolik peněz za zavazadlo, které použiji jednou za rok nebo jen párkrát za život.

Zlatou střední cestu pak představují přepravní vaky na kola. A jelikož s tímto způsobem mám vlastní zkušenost, budu se mu věnovat podrobněji. Konkrétně jsem si pořídil vak na kolo Merida 718, jehož cena 1500 Kč se mně zdála jako přiměřená na zavazadlo k občasnému užití a jeho konstrukce dostatečná pro bezpečnou přepravu kola. Vak má pevné dno vyztužené dvěma plastovými lyžinami, ve kterých jsou umělohmotná kolečka, takže s těžkým naloženým vakem se dá celkem pohodlně popojíždět. Samotné stěny vaku jsou z poměrně silného materiálu, který sám o sobě zajišťuje slušnou ochranu. Do vaku je dobře vyřešen přístup, kdy se dá rozepnout jedna boční strana a celý vršek při obou bočních stěnách (trochu zmatený popis, lépe pochopíte na fotografii). Uvnitř je vak rozdělen podélně přepážkou na dvě poloviny, jednu určenou pro rám a druhou pro kola. Přepážka je bohužel jen s velmi tenkého materiálu a sama o sobě příliš nezabrání případným nárazům rámu a kol o sebe. Na jedné vnitřní stěně je ještě kapsa uzavíratelná na suchý zip, ve které jsem převážel nářadí.

A jak konkrétně se kolo do vaku zabalí a jak se dá ještě zabezpečení kola vylepšit? Samozřejmě musíte sundat kola a na silničkách i řidítka. Ta raději upevněte k rámu, já použil normální elektrikářkou izolačku. Většinou je třeba vydělat sedlovku se sedlem, kterou jsem nechal volně položenou na dně vaku. Pro jistotu, i když asi zbytečně, jsem odmontoval i přehazovačku (bez demontáže lanka) a také ji přilepil k zadní vidlici rámu. Takto připravený rám jsem zabalil do „bublinek“ a vložil do vaku. Do druhé poloviny vaku jsem vložil kola. Z krabice na kolo jsem vyřezal tři kartónové obdélníky, které jsem vložil dovnitř na obě stěny vaku a jeden doprostřed mezi rám a kola. Dovolím si odhadnut, že takto zabalené kolo by snad musel přejet kamión, aby došlo k nějaké vážnější ujmě. Ještě bych poznamenal, že váhový limit leteckých společností pro zavazadlo s kolem je dost vysoký (obvykle 30 kg), tudíž se dá vak bez problémů využít i k přepravě dalších věcí např. treter, přilby, nářadí. Je zde i možnost, pokud vás jede více, rozebrat si kolo jednoho spolucestujícího. Můžete tak ušetřit na poplatcích za přepravu jednoho vaku nebo mu umožnit přepravu s kolem, pokud už je limit letu na kola naplněn.

Ubytování, strava


Jelikož mám zkušenost jen s hotelem Leblon, podělím se o pár zkušeností o pobytu právě v tomto hotelu, který je již tradičně jakýmsi centrem české a slovenské cyklistiky na ostrově.

Tomu přispívá zejména příznivá cena za ubytování s polopenzí již od 18 euro. Ubytování bylo sice poměrně skromné, ale opravdu účelně přizpůsobené potřebám cyklistického soustředění. Na dvorku byly k dispozici ergometry, válce a rotoped firmy CycleOps, které se daly využít v případě nepříznivého počasí. K zapůjčení na jeden den zdarma byl také systém PowerTap k přesnému změření podávaného výkonu v průběhu tréninku. Kola jsme uschovávali v připravené garáži s háky na zavěšení. Za 1 euro si bylo možné nechat vyprat oblečení prosolené z intenzivního tréninku. Za stejnou cenu bylo také jednodenní připojení vlastního počítače k internetu.

Stejně i stravování bylo dobře přizpůsobené cyklistům, což hlavně znamená, že jídla bylo pro každého prakticky neomezeně. Ráno nebyl problém namazat si housky a vzít si je s sebou jako traťovku. Odpoledne byl připraven těstovinový bufet, kde si mohl každý připravit těstoviny buď „na sladko“ nebo s omáčkou anebo obojí. K večeři bylo obvykle nějaké bíle maso. I když je třeba poznamenat, že konkrétně v Leblonu bylo stravování trochu fádní a po nějaké době se už české žaludky těšily na změnu v podobě knedlo, vepřo, zelo.

Terény, počasí, příroda


Opravdových rovin pro vytrvalostní najíždění jarních kilometrů je na ostrově sice nemnoho v jihovýchodní části, ale objemy se dají dobře hltat i ve zvlněném terénu, který se vyskytuje na většině ostrova. A kdo si chce vyzkoušet nebo natrénovat svoje vrchařské schopnosti, má dostatek možností v hornaté západní a severozápadní části, kde je několik opravdu úchvatných dlouhých stoupání vedených v nekonečných serpentinách.

Kvalita silnic je výborná. Nejsou to sice všude nové černé koberce, ale počet děr ve vozovce na celém ostrově by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Provoz je závislý na typu silnice. Na několika málo hlavních tepnách je opravdu velmi hustý a připomíná naši neslavně slavnou D1, ale na většině silnic je provoz dost řídký. Navíc na Mallorce opravdu poznáte, co je to ohleduplnost řidičů aut k cyklistům. Když jsme se dostali na hlavní silnici s hustým provozem v obou směrech, nikdo se na nás ze zadu netlačil a nezkoušel nás nebezpečně předjíždět, ani nikdo vztekle netroubil, i když se za námi tvořila docela slušná kolona.

Počasí při našem pobytu okolo půlky února odpovídalo přibližně našemu hezkému dubnovému. Teploty většinou mezi 15ti a 20ti stupni. Obvykle jasno nebo polojasno, akorát nás trápil poměrně silný vítr, který obvykle vál z jižních směrů. Jelikož místo našeho ubytování v El Arenalu bylo na jihu ostrova, tak nás většinou na zpáteční cestě čekala slušná „šichta“ proti čerstvému větru. Ale je třeba poznamenat, že vítr docela zmírňuje členitost terénu a zejména fakt, že téměř všechny vedlejší silnice jsou těsně lemovány asi 1 m vysokými kamennými zdmi. Pokud se počasí zhoršilo, opět připomínalo naše dubnové - aprílové s krátkými intenzivními přeháňkami, občas i s kroupami. Z desetidenního pobytu nám jen jeden celý propršel, kdy se nedalo vyjet, což ovšem neplatilo pro Alenu Dymlovou…

I když počasí připomíná naše dubnové, příroda už má minimálně květen. Všude jsou bíle a růžově rozkvetlé sady, louky jsou pokryté koberci žlutých květin. To velice příjemně působí na psychiku Středoevropana, který právě přicestoval z pošmourné zimy. Také počítejte s tím, že jste se přesunuli poměrně značně směrem na západ a tudíž se znatelně posunula doba východu a západu slunce. V únoru se rozednívá až tak kolem půl osmé hodiny ranní a stmívá až kolem půl osmé večerní.

Dorozumění, nakupování


Španělština není pro našince až tak těžký jazyk a ve výslovnosti a skladbě vět má mnoho společného s češtinou, přesto málokdo od nás ji zná. Naštěstí jsou na Mallorce zvyklí na neustálou přítomnost turistů, a proto není problém domluvit se anglicky nebo německy.

Při nakupování se nemusíte obávat nějakých přemrštěných cen, v supermarketech jsou ceny potravin přibližně podobné těm našim. Doporučit lze hlavně výborná španělská červená vína. Už při cenách 2-4 eura za „sedmičku“ jsou vína velmi dobré kvality. I ceny součástek v cykloobchodech jsou docela příznivé, dokonce bych řekl, že o trochu nižší než u nás. Není proto potřeba brát si sebou zásobu náhradních dílů.

Co dodat na závěr? Mallorka je v brzkém jarním období opravdový ráj cyklistiky. Stejně jako každý pravověrný muslim by měl aspoň jednou za život navštívit dvě posvátná místa Mekku a Medinu, tak každý pravověrný silniční cyklista by měl alespoň jednou za život poznat na vlastní kůži alpská stoupání v létě a jarní trénink na Mallorce.

gallery


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


pohy
lákavé, ale pokud bude pokračovat takové to počasí jako doposud tak jižní Morava popř Slovensko nabídnou také velmi příznivé podmínky.... ikdyž pokud jste odtud tak vám už některý trasy pomalu lezou krkem...:-)
09.02.2007 9:15:03
Fanoš(n)ek
Kromě těch cest mame letos Mallorku celou zimu na břeclavsku:-))))
09.02.2007 9:25:49
irma
krasny ctenicko, jen tak dal panove. [br]Tjooo ja se tesim!
09.02.2007 9:35:08
MichalCh (RC)
pohy, Fanoš(n)ek: Pánové samozřejmě máte pravdu, kdybych to bral čistě pragmaticky, tak taky trénuju doma a za ušetřený peníze bych měl třeba nový Eurusy ;-). Tréninkovej přínos takovýho jednoho soustředění za rok není kdoví jakej. Ale jse hlavně o zážitky, a to je to jediný, co nám hobíkům z té cyklistiky zůstane...
09.02.2007 9:54:25
holešák
bezva návnada... já bych se taky těšil,kdybych s váma jel...no příště(jestli teda při takové progresivní změně klimatu bude ještě přesun na ostrov vůbec nutný...schválně-kdo bude víc opálenej: já v Brně nebo vy po Mallorce;-)
09.02.2007 10:29:31
irma
to abych zacala chodit na solarko. [br]A ja to beru jako dovolenou, kde mi uvari, podivam se po svete. Nejsu preci profik. [br]I like bicy.
09.02.2007 14:21:43
MichalCh (RC)
Každej správnej cyklista chodí celou zimu do solárka v kraťasech a dresu ;-).
09.02.2007 15:02:53
Míra
Samozřejmě že by se daly tyhle kilometry najet i doma,ale hlavní přínos těchto akcí vidím v tom že mimo najetých km je další jediná "práce" se dobře najíst a bezstarostně odpočívat.A to by se asi většině z nás doma povedlo jen těžko.
10.02.2007 10:39:04
holešák
:-)), asi tam mělo být napsaný dopálenej...
15.02.2007 10:05:07
Prcka
Všem, kteří mažou na Mallorku přeju krásné počasí, trénovaní..a kopečky :)
03.03.2007 17:41:27
MichalCh (RC)
Jo díky Marti a ať se vám to počasí taky trochu vylepší.
03.03.2007 21:08:59