Ohlédnutí za dosavadní sezónou - rozhovor s Petrem Vakočem

05.09.2016 | Petr Nejedlý, Eurosport

Ohlédnutí za dosavadní sezónou - rozhovor s Petrem Vakočem

U příležitosti návštěvy Petra Vakoče v redakci Eurosportu a spolukomentování etapy Vuelty jsme se Petra zeptali na pár otázek.

TdF je už měsíc za Vámi, splnil jste na ní své úkoly, jak byste zhodnotil TdF ze své pozice?

Něco naprosto nesrovnatelného s ostatními závody, totální zážitek, úžasná atmosféra, neskutečné množství lidí, neustálý zájem ze všech stran. Nejen diváků, ale i pozvaných hostů, sponzorů, tomu odpovídala velikost týmu, podpůrného personálu. Ani jsem si to dopředu nedokázal představit, přestože jsem o tom slyšel, úvodních pár dní jsem z toho byl trochu vyjukaný. Také styl závodění je jiný, nikdo si nic nedaruje, většina etap byla nervózních a hodně vyhrocených. Závěry byly strašně rychlé, bylo složité vybojovat ty nejlepší pozice pro Marcela Kittela, prostě na Tour de France není nic jednoduché.  

A s výhledem do budoucna?

Nepochybně velká zkušenost a důležitý krok, hodně mne to posunulo a doufám, že se to projeví nejen v příští sezóně, ale už v závěru té letošní.  

Jaké máte plány pro zbytek sezóny? Loni jste v září startoval na Okolo Británie a poté přišla na řadu i Lombardie, předloni jste absolvoval kanadské závody.

Mým velkým cílem budou letos opět závody v Quebeku a Montrealu. Po olympiádě jsem měl volno, teď jsem se vrátil ze soustředění v Livignu a nejprve mám spíše na rozjetí jeden závod ve Francii GP Fourmies. Tam bude asi mým úkolem dojet únik a připravit půdu do závěru pro Kittela nebo Boonena. Poté už Kanada a dva z mých nejoblíbenějších závodů v kalendáři, startoval jsem na nich před dvěma lety jako nováček v profesionálním pelotonu a dá se říci, že úspěšně, takové okruhy a profil mi naprosto vyhovují. Takže přestože asi nebudu hlavním lídrem týmu, měl bych mít nějakou volnost, a cítím se opravdu dobře a jednoznačně věřím v dobrý výsledek. Poté pojedu Velkou cenu Valonska a mistrovství Evropy. Takže nejbližší zářijový program mám pořádně našlapaný.  

Předpokládám, že za největší letošní úspěch považujete Brabantský šíp...

Je to tak, určitě je to největší vítězství mé dosavadní kariéry. Brabantský šíp jsem jel už potřetí a hned od prvního startu před dvěma lety jsem vnímal, že mi hrozně sedí a přál jsem si ho co nejdříve vyhrát. A podařilo se, navíc přesně stylem, jak jsem si představoval, tedy nastoupit a ujet všem soupeřům v posledním stoupání a do cíle přijet úplně sám. Až do útoku mi pomáhal Julien Alaphilippe, většinou je to naopak, já pomáhám jemu. Vrátil jsem mu to už za měsíc v Kalifornii, kde jsem mu pomohl vybojovat žlutý trikot. S Julienem jsme stejně staří, skvěle spolu vycházíme, trávíme společně spoustu času a bydlíme během závodů na pokoji.  

Dá se to nazvat kamarádstvím? Jaká je atmosféra v týmu Etixx - Quick Step?

Ano, Julien je opravdu můj dobrý kamarád. V týmu je skvělá, dá se říci kamarádská atmosféra, všichni spolu dobře vycházejí.  

Jak přistupují zkušenější cyklisté k týmovým nováčkům?

Oni si na nic nehrají, všichni jsou hrozně příjemní. Člověk by vlastně ani nepoznal, že mají za sebou tolik vítězství a úspěchů, jsou prostě úžasní. Mně hned v mé první sezóně hodně pomohl Mark Cavendish. Dával mi rady, jak se pohybovat v pelotonu, jak funguje spurtérský vláček, i co se týká tréninku. Byl jsem ze začátku takový méně průbojný a Cavendish mi radil, abych se nebál používat lokty a nikdy nikomu nic nedaroval. S ním jsem na svých slabších stránkách hodně zapracoval, moc mi pomohl. To se netýká jen Cavendishe, např. Marcel Kittel mi pomáhal udržet hlavu v závěrech a ve spurtech, to bylo také přínosné pro můj další cyklistický vývoj. Vlastně kdokoli vidí, že by mohl poradit mladšímu a méně zkušenému, vezme si ho do parády. Tom Boonen hodně pomáhal na Giru d´Italia Davidovi de la Cruzovi, který nyní vyhrál etapu na Vueltě a jel v červeném dresu lídra. Boonen ho učil jezdit ve sjezdech, protože on v nich nedokázal držet krok a jakmile se jelo rychleji, odpadával. Boonen jezdil s ním a během tří týdnů udělal de la Cruz neskutečný posun a dnes je z něj nadprůměrný sjezdař.  

A teď naopak, už jste třetím rokem mezi profesionály. Nedávno jsme vysílali Tour de l´Avenir, kde se v horách i v celkovém pořadí pohyboval mezi nejlepšími Michal Schlegel a skončil osmý. Lze očekávat, že půjde ve Vašich stopách, tedy z farmy Etixxu - Quick Step do profesionálního týmu. Co byste mu poradil?

Ze začátku je určitě důležité poslouchat starší závodníky, naslouchat jejich radám. Nějakou dobu to trvá, než nováček získá zkušenosti. Na druhou stranu se přechodu mezi profesionály nemusí bát, nedělat si nic z toho, že najednou závodí s cyklisty, kteří jsou jeho sportovními vzory. A když má splněné své úkoly a dostane šanci jet na výsledek, když se naskytne sebemenší příležitost se ukázat,  a ze začátku jich nebývá tolik, chytit se jí, zkoušet to. Plno nováčků mezi profesionály ukazuje, že jsou brzy schopni zajíždět dobré výsledky, takže... nebát se toho.  

Ideální představa o příští sezóně? Co například poprvé Paříž – Roubaix nebo Okolo Flander?

Rád bych se dostal do nominace na Okolo Flander, jenže jsme belgický tým, pro nás to je téměř největší závod roku, máme nejvíce potenciálních jezdců, silných klasikářů. Věřím, že by mi Flandry mohly sednout, lákají mne ještě více než Paříž – Roubaix. Už jsem se dost zlepšil v průbojnosti, pohybu v balíku, takže by mě nic nemělo limitovat, ale pokud nebudu příští rok v nominaci, vím, že je ještě čas, že to přijde. Příští rok bych rád začal stejně jako ten letošní, nejprve v Austrálii, což se letos dost povedlo, pak se zaměřit na Strade Bianche a ardenské klasiky, když to vyjde... navíc ty Flandry.  

Strade Bianche jsou mezi diváky velmi oblíbeným závodem. Jak je to mezi cyklisty? Byl jste letos hodně vpředu až do konce se Zdeňkem Štybarem.

Také mezi cyklisty je to jeden z nejoblíbenějších závodů a doufám, že se i příští rok objevím na startu. Strašně rád bych ho jednou vyhrál.  

Na úvod příští sezóny plánujete opět Austrálii a Santos Tour Down Under. Pamatuji, že jste si letos na začátku roku ale maličko stěžoval na horko a že jste se musel déle aklimatizovat ze zimních podmínek.

Velké vedro mi nedělá nijak dobře, zvláště po přechodu ze zimy. Z toho důvodu jsem odjel do Austrálie déle před závodem, abych měl čas trénovat v tamních podmínkách, což bylo dobré rozhodnutí. Výsledky v závodě nebyly špatné, ale nebyly ani takové, jaké jsem si představoval. Doufám, že příští rok se to zlepší. Ale přijel jsem zpět do Evropy už rozjetý a bylo to znát, prožil jsem koncem února výborný týden ve Francii se dvěma vítězstvími, což mi pomohlo v pozici v týmu a hodně psychicky nakoplo. A pak přišlo vítězství na Brabantském šípu.  

Kde strávíte nejvíce času během roku? Asi to nebude v Belgii, přestože jezdíte za belgický tým?

Ne, v Belgii jsem strávil během roku minimum času, jen když jsem jel několik jarních klasik. Velkou část zimy jsem strávil v Gironě ve Španělsku, kde se mi zalíbilo. Snažím se dost času užít i doma v Praze, ale to se daří čím dál méně. Déle jsem byl v Austrálii na úvod sezóny, hodně závodů jsem jel ve Francii včetně Tour de France.  

Před několika dny stoupali cyklisté na Vueltě k Lagos de Covadonga, což je jedno z mytických stoupání španělské grandtour. Které stoupání byste Vy označil jako číslo jedna, které je Vaše oblíbené?

Já mám hrozně rád Livigno, trénuji tam v létě snad už pátý rok za sebou, je to prostě jedna z mých oblíbených tréninkových destinací. Všechny kopce v okolí se mi líbí, Passo dello Stelvio, Passo Gavia, okolí Svatého Mořice. V samotných závodech už si ale tyhle kopce tolik neužiji.  

Vybavíte si, jakou nejvyšší rychlostí jste jel na kole?

Rekord jsem si vylepšil letos v Kalifornii až na přibližně 115 kilometrů za hodinu.  

Před časem vyprávěl František Raboň, že když trénoval v jižní Africe na Cape Epic, hned první týden narazil na kobru. Zažil jste nějaké podobné exotické cyklistické setkání?

Ne, tak divoké ne. Jen... když jsem jezdil s kamarádem v Kalifornii k Lake Tahoe, dvakrát mi poslal MMS, když vyfotil medvěda. Já na ně ale nenarazil.  

Cestujete rád? Když jste byl déle v Austrálii a v Kalifornii, stihl jste kromě tréninku se někam podívat i jako turista?

Mám rád aktivnější cestování, nemusím vysloveně odpočinkové. V Austrálii jsem týden trénoval s kamarádem, který tam studoval a bydlel v Brisbane, bylo to super nejen na trénink, ale projeli jsme i kus Austrálie. I do Kalifornie jsem odjel dříve před závodem, byl jsem tam celkově asi tři týdny a kromě toho, že jsem si projel trasy některých etap, což se v závodě hodilo, jsem maličko i pocestoval, byl jsem například jeden den v Yosemitském národním parku, což byl krásný zážitek, užil jsem si to.  

Četl jste řadu biografických knih o slavných cyklistech, např. o Froomovi a Cavendishovi. Jaké to je, přečíst si o Cavendishovi knihu, a pak s ním pracovat v jednom týmu, bavit se i o té knize?

To bylo vážně super, četl jsem ji předtím, než jsem s ním jel na první soustředění. Takže jsem měl hned příležitost se ho zeptat na některé věci, které mne v knize překvapily. Když jsem přišel do týmu, v němž jezdilo tolik světových hvězd, byl jsem trochu zaskočený, nevěděl jsem, na co se ptát, ale když jsme si popovídali o té knížce a některých pasážích, bylo najednou mnoho společných témat. A zdálo se, že i Cavendish měl radost, že jsem knihu četl.  

Ještě funguje Váš projekt prodeje cyklistických knih VeloBooks.cz, který jste kdysi spustili s bratrem Michaelem? Kdy jste si naposledy s Michaelem zajezdil na kole?

Ano, ještě funguje. S bráchou jsme si vyrazili společně teď doma po olympiádě.  

Díky za povídání a hodně štěstí v Kanadě!



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste