"Sportu jsme snad neuškodili", říká legenda legend Jindřich Pulman

16.11.2016 | Petr Kocek

Znají ho nejspíš všichni cyklističtí závodníci u nás, a jeho hlas asi slyšela i většina diváků na cyklistických závodech v naší milované zemičce konaných. Populární cyklistický spíkr Jindřich Pulman, který komentuje a moderuje českou (a před tím československou) cyklistiku už půl století, se ve středu 16. listopadu dožívá báječných sedmdesáti let! V zástupu gratulantů samozřejmě nemůže chybět ani RoadCycling.cz, jehož je oslavenec spolupracovníkem.

Když se mě paní šéfová z RoadCycling.cz ptala, zda bych napsal pár řádek k tomuto jubileu, tak jsem neváhal ani vteřinku. Jindru znám už hodně let, jsme kamarádi a navíc i sousedé, takže nebylo o čem přemýšlet. No jo, ale co napsat na web v dnešní zrychlené době, aby to bylo krátké a výstižné, když kniha by se o Jindrovi napsat dala. Nu což, pokusím se…

Jindřich Pulman vyrostl na pražské Letné vedle stadionu Sparty, za kterou pak závodil na kole a později v ní pracoval jako funkcionář. Hlasatele na cyklistických závodech začal dělat v roce 1967, první mistrovství Československa moderoval o pět let později. Komentoval při mistrovstvích světa na dráze a silnici (v Brně, resp. Praze 1981), na MS v cyklokrosu v Mladé Boleslavi (1987) a 3x v Táboře (2001, 2010, 2015), při prvním mistrovství Evropy na silnici v Trutnově (1995), mnohokrát na Závodě míru „velkém“ i juniorů, Lidicích, Bohemii Tour, Grácii, světových i českých pohárech, velkých cenách, extraligách… Není moc závodů, na nichž by nezněl jeho hlas a fundované informace i vtipné hlášky.

Když skončil se závoděním, tak pracoval jako školník na základce ve Veltrusech u Prahy, pak léta jezdil coby oblíbený řidič tramvaje po hlavním městě. S manželkou Alenou vychoval syna Davida a dceru Andreu, jeho o tři roky mladší brácha Mirek taky závodil za Spartu (a dnes na kole stále brázdí silnice v USA, kde už pár let žije).

Jindrovým věrným souputníkem je Sláva Černoch, který zajišťuje a ladí zvukovou techniku, svými moudrými historkami baví od roku 1993 i členy známé servisní skupiny Z+K Zuzany a Karla Kaňkových.  Jeho hlas zní nejen při samotných cyklistických soutěžích, ale také na dalších akcích, např. vyhlašování anket, různých setkáních a večírcích.

Potkával jsem se s ním, když jsem ještě závodil, pak jako sportovní novinář, když jsem pověsil dráhovku na hřebík. Jindra často psal i do časopisu Peloton, v němž jsem pár let pracoval. Setkal jsem se s ním i přímo při moderování cyklokrosového TOI TOI Cupu, když jsem mu v době jeho nemoci chvíli vypomáhal, a pak za něj i jednu sezónu zaskakoval. Samozřejmě – učedník nemůže býti hned mistrem, ale posluchači to, než se Jindra zase vrátil, se mnou vydrželi, a já mu pak rád ten jeho milovaný mikrofon zase vrátil.

Jindra má asi nejrozsáhlejší cyklistický archiv v Česku, co nemá v hlavě, to najde v moudrých knihách, starých časopisech nebo svých pečlivě vedených poznámkových sešitech, kterých má požehnaně. Historky a „staré cyklistické pověsti české“ sype z rukávu, a že se všichni kolem něj baví náramně, to řada z vás už dávno ví, bavič je to opravdu špičkový.

Jak jsem už zmínil, Jindra před pár lety bojoval s vážnou nemocí, kterou ale dokázal porazit. Že mu k tomu pomohla rodina, životní optimismus, ale také milovaná cyklistika a kamarádi kolem ní, je zřejmé.

Jindra rád připomíná svoje životni motto "sportu jsme snad neuškodili". V jeho případě to „snad“ ale rozhodně není na místě – už dávno se výrazně zapsal do dějin československé i české cyklistiky a jeho příspěvek k jejímu rozkvětu je vskutku náramný.  

Takže, Jindro, vše nejlepší k Tvým parádním a úctyhodným narozkám, hlavně hodně zdraví a hodně dalších let u mikrofonu při cyklistických akcích!

Foto: Jaroslav Svoboda, Zbyněk Pecák

Foto: archiv Petra Kocka
Jindra mě zpovídá při kritériu na pražském Staroměstském náměstí (tuším, že v roce 2002)



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste