Tréninková abeceda díl 2. – Faktor kondice

30.11.2016 | Jan Novota

V prvním díle naší abecedy jsme si od základu obecně vysvětlili, na čem všem je takový povedený výsledek postaven. Lze však úspěšně konstatovat, že v té ryzí závodní cyklistice je ze všech uvedených faktorů tím premiantem stále kondice, tedy kondiční faktor sportovního výkonu. Pojďme se mu podívat trochu více pod kůži.

Za kondiční faktory sportovního výkonu se považují pohybové schopnosti, což jsou v podstatě vnitřní předpoklady organismu člověka k jakékoliv pohybové činnosti. Z toho vyplývá, že i pohybové schopnosti jsou částečně vrozené (ach ta genetika).

Znovu si jejich rozdělení zjednodušíme a to na schopnosti silové, rychlostní, vytrvalostní a koordinační. Všechny se nepřetržitě podílejí na konkrétním pohybovém úkonu, jen každá v různých situacích v odlišné míře (kopec = více síly, sprint = více rychlosti, sjezd = koordinace). Na druhou stranu pohybová dovednost je již konkrétní provedení pohybu (= správně a čistě sjet kopec, přeskočit kámen, atd). Taková dovednost už se dá naučit. Takže například Franta je nadšený cyklista, od přírody silné nohy a je strašně rychlý (schopnost), ale teprve v dráhařském oddíle SK Zadřená tříska se naučil výborně špurtovat, a tak se stal konečně mistrem ČR (dovednost).

Síla je schopnost překonávat, udržet nebo brzdit určitý odpor, určují ji tři aspekty:
a)      Příčný průřez svalu – velikost a počet svalových vláken
b)      Nitrosvalová koordinace – počet zapojených svalových vláken. Totiž ne všechna svalová vlákna se podílejí na výkonu. U netrénovaného jedince je to sotva polovina, trénovaný jedinec dokáže zapojit až 80% svalových vláken
c)       Mezisvalová koordinace – neboli souhra svalových skupin (zde mají výhodu ti, co rádi a často cvičí s celým tělem na rozdíl od těch, co posilují každý sval zvlášť)

Při tréninku silových schopností musíme zohlednit minimálně velikost odporu, rychlost a délku trvání pohybu, z čehož plynou pojmy jako síla absolutní (maximální), výbušná (rychlá) či vytrvalostní (dlouhotrvající). Když k tomu přičteme jejich vzájemné kombinace, můžeme se jen silou zabývat hodiny a hodiny :-)

Podstatné je ale také zmínit fakt, že silová připravenost nejen že zlepšuje už ze své podstaty cyklistův výkon, ale také nás chrání před většími následky poškození při pádech, přetížení a jiných negativních důsledcích sportu.

Rychlostní schopnosti jsou asi nejvíce geneticky zakořeněny a jejich trénovatelost je tím pádem nejmenší ze všech uvedených. Přesto kus práce lze v tréninku vždy udělat. Nejdůležitější informací je fakt, že maximální intenzitou prováděný výkon může trvat nejvýše 10 - 15 sekund! Při delších výkonech už nelze fyziologicky udržet maximální úsilí a tím se přestává jednat o rychlostní výkon. Tedy hláška „5 km před cílem jsem začal špurtovat a vydržel to až na pásku…“ je sice obdivuhodná, ale dotyčný si zkrátka jen vsadil velmi intenzivní anaerobní interval, který energeticky zajišťují již naprosto odlišné systémy. Trénujete-li rychlost, trénujte pársekundové úseky maximálním nasazením a velkým intervalem odpočinku.

Pro náš sport asi ty nejdůležitější jsou schopnosti vytrvalostní. Není to v zásadě nic jiného, než „odolávání únavě“ :-) U vytrvalosti má zásadní význam energetické zabezpečení samotného výkonu, o tom si řekneme hned v následujícím díle abecedy.

Prozatím nám postačí znát následující rozdělení vytrvalosti:
a)      Dlouhodobá – doba trvání výkonu je cokoliv nad 10 minut !!!
b)      Střednědobá – 8 - 10 minut
c)      Krátkodobá – 2 - 3 minuty
d)      Rychlostní – jsou výkony trvající 20 - 40 sekund

Tedy je zde jasně patrné, že již 20ti sekundový výkon patří do kategorie vytrvalostních výkonů :-) Co potom teprve 6 hodin etapy na Grand Tours... Vysoká úroveň dlouhodobé vytrvalosti znamená většinou také rychlejší průběh regeneračních procesů. Zkrátka většina cyklistických disciplín stojí na pevných základech aerobní složky tréninku, chcete-li na objemech. Ovšem ani to nemusí znamenat 4 - 6ti hodinové tréninky 5x do týdne (viz a) Dlouhodobá vytrvalost :-)).

Koordinační schopnosti jsou, zdá se, relativně na chvostu, přesto i ony mají co říci do celkového projevu sportovce. Všechny tři výše uvedené jsou primárně závislé na metabolických procesech v těle (využívání energie ze zdrojů). Koordinace, nebo také „obratnost“, je podmíněna především Centrální nervovou soustavou.  Pracovně tuto oblast nazývám „motorická inteligence“. Zkrátka někdo má zhůry dáno a vše se naučí mnohem rychleji. Koordinační schopnosti velmi úzce souvisí s technickou přípravou (viz. 1. díl). Patří sem orientace v prostoru, rovnováha, reakce, rytmus, odhad, spojování pohybů, atd… Takový motorický intelektuál je často nazýván talentem. Talentům se ale zpravidla zase nechce moc trénovat. :-)

Je to začarovaný kruh…