88 km / 6 h 13 min / 14 km/h / celkem 1608 km

Okolní hory jsou už celkem vysoké a celé dopoledne jakoby drželi chlad, takže i přes tu vražednou předpověď, se jede velice příjemně. Asi po deseti kilometrech narážím úplnou náhodou na úzký kaňon, kde je najednou spousta aut a všichni míří kamsi dolů. Zastavím na přehledném místě, abych zjistil, že dole jsou překrásné vodopády a řada tyrkysových lagun vybízejících ke koupání. No to si nemůžu nechat ujít! Beru si jen to nejnutnější a jdu se vykoupat. U největšího vodopádu postávají mladí italští frajírci a skáčou do jezírka pod ním. Vzhledem k tomu, že do něj skáčou i šipky, nemám problém do něj skočit alespoň po nohou. Jenom letmo nahlídnu dolů, pak se rozběhnu a za pořvávání ostatních skočím dolů. Ponořím se hluboko do vody, takže mi chvilku trvá, než vyplavu nahoru, v první řadě si uvědomuju, že to bylo tak deset metrů. Druhá věc mi dochází hned po vynoření, i když je dnes 35 stupňů, všude kolem jsou vysoké hory a tohle je horský potok, který má třeba deset stupňů, já vůl, měl jsem se nejdřív vykoupat, a pak tam skočit, ten šok, co jsem zažil, byl šílenej, měl jsem chvíli pocit, že můžu dostat zástavu srdce, naštěstí jsem v pořádku vyplaval, vydýchal se a s už s úsměvem se zase sunul k dalším dobrodružstvím.

Celý den projíždím horami, které jsou součástí rezervace Monte Cuocco, kupodivu se mi jede výborně a vedro mi nijak nevadí. Po poledni se mrknu na telefon a ejhle, zapomněl jsem si ho ráno dobít, zkusím se tedy zeptat v odlehlé vesničce Isola Fossara mladé holky, která jde zrovna se starší paní po ulici. „Jo, určitě, pojď na chvíli k nám, než se ti to nabije.“ V poledním žáru rád přijímám pozvání na ledový čaj. Babička, jak se později ukazuje, se mě skrze mladší vnučku Flavii, neustále na něco vyptává. Později jsem představen celé rodině, bratrovi, jeho přítelkyni a Flaviině mamince, která je učitelka italštiny. Všichni jsou strašně hodní a pohostinní. Po chvíli mě zvou na oběd, kde se servírují makaróny s rajčaty, potom přinášejí mísy s olivami, caprese, fazolky, potom následuje ovoce, a nakonec domácí koláč a káva. Nestačím se divit. Zvláště Flaviina maminka mi připadá jako anděl, je strašně hodná, na cestu mi dává ještě dárek v podobě třech sladkostí, to mě až dojalo. Když se bavíme s mladými lámanou angličtinou, dojde řeč, jak jinak, i na koronu. Říkají, že to bylo strašný, protože zůstali v Římě v bytě, zákaz vycházení měli snad tři měsíce. Asi po třech hodinách se loučíme, bylo to skvělé setkání a děkuji za něj.

Večer projíždím různými částmi těchto hor až k úpatí hory Monte Castel Santa Maria, kde leží vesnice Fiuminata. Večerní průjezd hor je famózní, nádherné výhledy a jako odměnu nacházím vedle vesnice kempoviště, kde je zdarma voda, sprcha i místo pro stan. Co víc si přát.

Pokračování příště.

19. díl