Pogačar se svěřil v rozhovoru pro The Athletic. „Vlastně je to vtipná historka. Před dvěma týdny jsem byl ve Slovinsku a šel jsem na další CT vyšetření. Věděl jsem, že mám zlomeninu obratle C7, ale pak jsme zjistili, že mám zlomené ještě dva další obratle, T1 a T2.“

„V tu chvíli jsem byl rád, že jsem nejel na mistrovství Evropy, což byl můj původní cíl. Vlastně jsem prostě rád, že jsem naživu, nebo že vůbec stojím.“

Nyní už je v dobrém zdravotním stavu a trénuje na příští sezónu. „Už mě to nebolí,“ usmívá se. „Musím si dávat pozor, abych nespadl z kola nebo nezvedal těžké věci levou rukou či krkem. Ale v zásadě už můžu dělat všechno jako dřív.“

Po pádu byl fyzicky i psychicky rozložený

Nebyl to však snadný návrat. Fyzicky ani psychicky. Pogačara dokázala unavit i pouhá procházka na zmrzlinu. „Pamatuju si, jak to bylo těžké. Šli jsme do té gelaterie, dovnitř, kde bylo docela horko, a já se potil. Pamatuju si, že mi říkali, abych se kvůli stehům moc nepotil, tak jsem trochu zpanikařil, což mě jen donutilo potit se ještě víc.“

„Musel jsem si sednout, protože jsem byl tak vyčerpaný, že jsem opravdu trpěl. Tak jsem dojedl zmrzlinu a pak jsem se na zpáteční cestě musel skoro rozběhnout domů, protože mi bylo venku hrozně nepříjemně. Prostě jsem se musel dostat domů co nejdřív.“

A nešlo jen o zlomené kosti. Velký vliv měl i otřes mozku, který způsoboval ztrátu rovnováhy, nevolnost, závratě a narušoval jeho koordinaci. To mělo vliv i na jeho psychické rozpoložení. „Na operaci jsem musel čekat dva dny, takže jsem dva dny jen ležel v posteli a nic nedělal. Jen jsem se litoval,“ vysvětluje.

„Musel jsem se sprchovat s pomocí týmového lékaře. Sám jsem se osprchovat nedokázal. Jakmile jsem vstal nebo sklonil hlavu, začala se mi točit. Byl jsem úplně mimo a bylo to strašně těžké. A pak jsem si říkal: ‚Po operaci to bude v pořádku.‘“

„Trvalo to hodinu a 40 minut, což je dlouhá doba, a když jsem se probral z narkózy, doktor se snažil vtipkovat, ale já na to neměl náladu. Po operaci jsem byl opravdu v depresi.“

„První dva týdny jsem na tom byl psychicky opravdu špatně. Byl jsem fakt na dně. Nebyla se mnou žádná legrace. Myslím, že Urška (Žigart, pozn. red.) nebyla ráda, že mě vidí doma, protože jsem byl prostě v depresi.“

Kolo kombinuje s dalšími sporty

Návrat k tréninku je zatím postupný. „Když jsem začal jezdit na trenažéru a každý den chodit na fyzioterapii, začal jsem se cítit lépe. I psychicky. Byl to ale každodenní boj. Někdy jsem chtěl stihnout všechno: fyzioterapii, posilovnu, trenažér i dvouhodinovou procházku. Ale třeba hned další den jsem pak celý den nechtěl dělat vůbec nic.“

Nyní už jezdí na kole venku, ale kvůli zraněným obratlům musí být opatrný. „Kdybych teď na kole zase spadl, mohlo by to být velmi problematické.“

Pogačarův trénink zatím nesměřuje k žádnému konkrétnímu cíli, na programu má všeobecnou přípravu. „Chodím běhat, párkrát jsem si zaplaval. Je důležité si teď přes zimu vybudovat opravdu dobrou kondiční základnu. Ale mám pocit, že se vracím do správného rytmu tréninku a regenerace.“

Tým mu navrhl tři verze závodního kalendáře

Na platformě MyWhoosh mluvil o svém možném závodním programu pro rok 2027: „Je velká šance, že se určitě vrátím na klasiky, a také na UAE Tour a samozřejmě na Tour de France. Nemá smysl to tajit, takže uvidíme.“

Ale rozhodnuto zatím ani zdaleka není. „Mám asi tři možnosti, ze kterých si můžu vybrat. Tým mi nabídl tři varianty mého kalendáře, ale je to velké rozhodnutí,“ vysvětlil Pogačar.

„Ještě potřebuju trochu času, abych si pořádně promyslel, co vlastně chci pro příští rok. A myslím, že konečné rozhodnutí padne v prosinci, kdy nás čeká další soustředění.“