Obhájce titulu nemusel vymýšlet žádnou složitou taktiku. Jakmile se osmičlenná skupina v prvním kole utrhla, stačilo mu počkat si na závěr závodu. „Ostatním závodníkům postupně docházely síly a vydržel se mnou nakonec jen Tomáš Přidal. V posledním kopci už to na něj asi bylo taky moc a já si jel své tempo dál,“ potvrdil.
„Byl to rozhodně pěkný závod. Musím poděkovat klukům, že jeli, že se mnou střídali a že jsme si to rozdali fér.“
Závodník týmu Lidl-Trek měl v plánu zaútočit v předposledním výjezdu na Rejvíz, a to také udělal, i když k tomu došlo o něco dříve, protože pořadatelé jeden okruh ze závodu odebrali. „Zkrácení o jedno kolo mě asi nepřekvapilo. Asi jsem s tím počítal. Už v pátém kole se mi lepil asfalt na kolo a bylo to trochu nepříjemné. Kluci se mě ptali, jestli nechci závod zkrátit,“ říká Vacek.
„Já jsem řekl, že mi je to jedno, ať se rozhodnou rozhodčí. Nakonec jsme jeli sedm kol, což je fajn, že jsme si jich dali alespoň sedm. To poslední kolo by bylo asi na hraně,“ dodal.
Přidal opět na bedně
Na hraně byli všichni jeho soupeři, z nichž nejodolnější byl Tomáš Přidal. Závodník maďarského celku United Shipping je specialistou na domácí šampionáty, třikrát za sebou totiž získal medaili.
„Těžký, horký,“ vydechl unavený Přidal v cíli. „Ale průběh jsem očekával. Mathias ukázal, že je jasně nejsilnější, ale mně ten průběh vyhovoval. Už v prvním kopci se vytvořila skupina, která víceméně dobře spolupracovala. Jeli jsme vysokým tempem, což mi sedělo, nebylo to žádné zrychlování a tak.“
„Byl to těžký a tvrdý závod, kde se prakticky neútočilo, ale odpadalo,“ zhodnotil závod.
Na vedro si nestěžoval. „Přijde mi, že teplo jenom umocní formu v den D. Když máte dobrou formu a dobrý nohy, tak vám teplo pomůže, protože ostatní jsou slabší. A když máte slabý den, tak vás to potopí.“
Otruba splnil cíl
Třetí místo si navzdory technickým problémům vyjel Jakub Otruba. „Hned po startu jsem zlomil přesmykač, takže jsem celý závod strávil na kole mého táty,“ smál se Otruba v cíli. „Bylo to tím trochu těžší, ale myslím, že můžu být spokojený s bednou.“
A co říkal na horko a tekoucí asfalt ve stoupání? „V lese to bylo hodně ve stínu, komplikovaná byla spíš ta poslední část, jak se lepil asfalt. Trať ale byla hodně krytá, takže to nebylo tak hrozný,“ nestěžoval si. Byl však rád, že se nejela plná délka závodu. „To bylo správné rozhodnutí.“
Medaili v závodě s hromadným startem získal po dlouhých osmi letech. „Je to splněný cíl, říkal jsem, že za bednu bych byl rád. Druhé místo by bylo hezčí, ale bedna je taky dobrá.“
Kubiš chtěl rozhodnout co nejdřív
Za českými medailisty dorazil do cíle v Jeseníku také Lukáš Kubiš. Nyní už trojnásobný mistr Slovenska měl jasný plán, chtěl se zbavit soupeřů co nejdřív.
„Hned od začátku jsme s Mathiasem jeli celkem vysoké tempo, chvíli jsme byli sami dva a v závěru kopce tam dojeli další lidi,“ vrací se k prvnímu okruhu závodu.
„Spolupráce byla perfektní, všichni střídali. Byli jsme tam tři Slováci, takže jsem si je hlídal a chtěl jsem závod rozhodnout co nejdřív. Věděli jsme, jaká je situace s tím asfaltem, a očekával jsem, že se to může zkrátit. Proto jsem po 120 kilometrech jel v tom kopci vysoké tempo,“ vysvětluje. Po tomto zrychlení došlo k rozdělení vedoucí skupiny a vpředu zůstala jen čtveřice nejlepších.
„Už před závodem jsem říkal, že nejtěžší část závodu bude ta rovina za kopcem. A bylo to tak, tam se to rozdělilo. Zůstali jsme čtyři a kluci už si pak jeli svoje a já si jel taky svoje. Takže rozhodnuto bylo někde na tom 120. nebo 130. kilometru.“
A vyšlo to. Richarda Rišku a Samuela Nováka se zbavil a do cíle dorazil s velkým náskokem. „Chtěli jsme mít vyselektovanou skupinu, protože mistráky jsou vždy jiné. A myslím si, že i kluci, kteří jedou na Tour, nechtěli zbytečně spadnout nebo někde riskovat. Bylo jednodušší závodit rychle hned od začátku. Potom to trošku uklidnit a v závěru si to rozdat,“ dodal.
