Jedenáctý ročník evropského šampionátu začal dlouhým únikem šestice cyklistů, mezi kterými byl také český reprezentant Josef Černý. Náskok uprchlíků se však rozplynul už v nájezdu do prvního okruhu v Šenčuru. V průjezdu do druhého kola už v pelotonu nebyl Černý ani Dominik Neuman.

Tempo na místních okruzích udával belgický tým, ale ve druhém výjezdu na Možjancu se dopředu posunuli Italové a dokázali utrhnout Madse Pedersena, Juana Ayusa a další závodníky.

Nikdo z favoritů však neútočil a Pedersen se vrátil dopředu. Ve třetím výjezdu se situace opakovala, opět zrychlili Italové pracující pro Giulia Cicconeho a v první skupině zůstalo jen 25 závodníků.

Před technickým sjezdem ze skupiny zaútočil Francouz Pavel Sivakov, ale už po 10 km byl dostižen.

Evenepoel zaútočil a spadl

V předposledním stoupání na Možjancu se konečně odhodlali útočit také favorité. 36 km před cílem nastoupil Ciccone a okamžitě na to zareagoval Evenepoel. Belgičan měl větší dynamiku, dostal se před Itala a na vrcholu Cicconeho utrhl. Jenže v pravoúhlé zatáčce byl až příliš rychlý, podklouzlo mu přední kolo a šel k zemi.

Dokázal se rychle zvednout a kolo měl v pořádku, takže za pomoci Maxima Van Gilse a Ramsese Debruyneho brzy dotáhl skupinu na osamoceného Cicconeho, který se ani nebránil.

Rozhodující útok přišel před sjezdem

Rozčilený, ale také namotivovaný Evenepoel nechtěl na nic čekat a v průjezdu přes bufet trochu kontroverzně zaútočil podruhé. Na jeho nástup před technickým sjezdem odpověděl jenom Ciccone a dvojice si rychle vytvořila náskok několika sekund.

Desetičlennou skupinu pronásledovatelů tvořili Francouzi Mathys Rondel, Clément Braz Afonso a Léo Bisiaux, dále domácí Primož Roglič, Ital Christian Scaroni, Španěl Iván Romeo, Němec Emil Herzog, Lotyš Toms Skujiņš a Belgičané Van Gils a Debruyne. Jenže spolupracovat nedokázali, pouze na sebe útočili a vedoucí dvojice navyšovala náskok.

Evenepoel odváděl na rovině mnohem více práce než Ciccone, přesto se rozdíl zvětšoval a do posledního okruhu najíždělo první duo s náskokem 27 sekund.

Ciccone si počkal na poslední zatáčku

19 km před cílem ze skupiny pronásledovatelů zaútočil Francouz Rondel a doskočil si ho jenom Ital Scaroni. Ten samozřejmě nestřídal, přesto Rondel šlapal dál.

V posledním výjezdu na Možjancu už na sebe Evenepoel s Cicconem neútočili. Ital přestal s Evenepoelem střídat už 10 km před cílem, protože vzadu zaútočil Scaroni a pronásledoval dvojici před sebou už sám.

Scaroni se však nepřibližoval a oba lídři čekali na spurt. Pojali ho však každý úplně jinak. Evenepoel najížděl do poslední zatáčky na první pozici, nechtěl pustit Cicconeho před sebe, ten si ji však najel mnohem lépe, vyjel z ní s vyšší rychlostí a okamžitě zaútočil.

Evenepoel musel dotahovat ztrátu, jenže spurt to byl dlouhý a dokázal Cicconeho nasát, získal rychlost a hlavně mnohem lépe hodil svoje přední kolo na pásku. Právě to rozhodlo, Ciccone to totiž udělal příliš pozdě a prohrál jen o milimetry.

Pro bronz si dojel osamocený Scaroni, čtvrtý skončil Skujiņš a pátý Romeo. Dominik Neuman dokončil závod na 51. místě se ztrátou přes 18 minut.

Myslel jsem, že už ho nedojedu, přiznal Evenepoel

Evenepoel po dojezdu zářil štěstím, zatímco Cicconeho těsná porážka zlomila. „Ve sprintu jsem si myslel, že to už nezvládnu, ale pak jsem viděl, jak v posledních sto metrech výrazně zpomalil. Podařilo se mi ho těsně předjet. Na tento výkon jsem velmi pyšný,“ povídal Belgičan po dojezdu.

A pochvaloval si výkon celého belgického týmu. „Udělali přesně to, co jsme chtěli.“ Van Gils s Debruynem připravili Evenepoelovi útok v předposledním výjezdu na Možjancu, jenže po Evenepeolově pádu ještě museli zapracovat a stáhnout vedoucího Cicconeho.

„Na předposledním stoupání byla situace složitá. Můj útok byl dobrý, ale myslím, že jsem do zatáčky vjel trochu příliš rychle. Uklozlo mi to. Naštěstí jsem zachoval klid a vrátil jsem se do čela spolu s Cicconem.“

Belgičanům se ve Slovinsku dařilo mnohem líp než před týdnem v Montréalu. „Mistrovství světa bylo pro celou Belgii zklamáním, byl to psychicky náročný týden. V hlavě se mi toho honilo mnohem víc, než jsem dal najevo.“

Evropský titul v silničním závodě byl poslední, který Evenepolovi chtěl, nyní už získal světová, evropská i olympijská vítězství v časovce i závodě s hromadným startem. „Je to velká úleva, že teď zase jezdím na dobré úrovni a že si mohu doplnit sbírku mistrovských dresů. Doufám, že jsou zase všichni hrdí,“ dodal Evenepoel.