Vermeersch si svůj duhový dres moc neužil, minimálně ne v závodech. Loni v něm jel Serenissima Gravel v Itálii (druhý za Quintenem Hermansem) a letos Marly Grav Race v Nizozemsku (skončil čtvrtý, vyhrál Wout van Aert).
„Byla to pro mě čest vlastnit ten dres, i když jsem ho neměl na sobě příliš často. Nicméně poslední tři týdny trénuji každý den v duhovém dresu. Dělám to ale jen tehdy, když jezdím na svém gravelu,“ prozradil Vermeersch v rozhovoru pro HLN.
Start na šampionátu v Nannupu, kde se jezdí populární závod SEVEN, bere vážně. „Nebylo by fér říkat, že se na mistrovství světa v gravelu jen tak náhodou objevím. Šampionát je mým cílem. Připravoval jsem se a trénoval s úmyslem zvítězit,“ vysvětluje.
Těžký šampionát bez podpory národního týmu
Oproti mnoha specialistům na gravelové závody nemá s tratí v Austrálii žádné zkušenosti. Očekává se totiž náročnější závod, technicky, ale také fyzicky, než na jakých se jela předchozí mistrovství světa. 150 km dlouhý závod bude mít převýšení 3700 metrů. V silničním závodě by Vermeersch v takovém profilu uspět nemohl.
„Podle toho, co jsem slyšel, jsou stoupání naštěstí pravidelná, v průměru sedm až osm procent, a nikdy nejsou delší než dva kilometry nebo deset minut. Je to tedy trať pro závodníky s velkým motorem.“
Navíc si Vermeersch musel najít čas na gravelový trénink v nabitém programu silničního profesionála. Tým UAE Emirates-XRG mu dal trochu prostoru. „Úplně mi přeorganizovali podzimní program. Na přípravu mi dali tři týdny. Na oplátku se později zúčastním závodu Okolo Kuang-si v Číně.“
Belgický cyklistický svaz nevysílá do Nannupu svou oficiální výpravu, protože gravelové závody mají nadále blíže k amatérským závodům typu Gran Fondo než k profesionálním silničním akcím. Pro Vermeersche to znamená, že si musí cestu do Austrálie zaplatit sám. „Není to levná záležitost, ale je to investice, kterou chci udělat,“ nestěžuje si.
Také to znamená, že si belgičtí závodníci nejspíš nebudou chtít pomáhat, nikdo nebude lídrem a každý pojede na vlastní výsledek. „Je třeba zachovat pocit dobrodružství, to je podstata gravelu, ale bylo by dobrým krokem vpřed, kdybychom brzy měli pořádného trenéra národního týmu. Tak by tu byl kontaktní bod pro praktické záležitosti. Momentálně se o všechno starám sám,“ dodává Vermeersch.
