Ještě před dvěma lety stála Viktória Chladoňová na třetím stupínku pódia juniorského silničního závodu mistrovství světa v Zürichu. O rok později už jako nejmladší závodnice kategorie do 23 let dojela v Kigali druhá. Když se ve čtvrtek v Montréalu podívala po projetí cílem za sebe a viděla Isabella Holmgren až za svým zadním kolem, byla její medailová postupka dokončena.

Bronz. Stříbro. Zlato. „Je to vlastně taková postupka. Jsem velmi šťastná, dává mi to obrovskou motivaci a pořád si ještě musím zpracovat, že jsem mistryně světa,“ říkala Chladoňová krátce po závodě pro RoadCycling.cz.

A nejde pouze o další titul v její rychle rostoucí sbírce. Chladoňová se v devatenácti letech stala první Slovenkou, která vyhrála silniční závod na mistrovství světa.

Ve slovenské historii se tím zařadila po bok Petera Velitse a především trojnásobného elitního mistra světa Petera Sagana. Zároveň je druhou nejmladší vítězkou ženského závodu do 23 let v jeho krátké historii.

Začínala jedním tréninkem týdně

Dlouho přitom nebylo vůbec jasné, že její sportovní budoucnost bude spojená právě s kolem.

Chladoňová pochází ze Soblahova nedaleko Trenčína a jako dítě zkoušela prakticky všechno. Atletiku, tenis, plavání i jízdu na koni.

Na horském kole nejprve trénovala pouze jednou týdně v trenčínském lesoparku Brezina. Sama uvádí, že s cyklistikou začala přibližně v deseti letech a původně šlo hlavně o zábavu.

Její první závodní zkušenost přišla dokonce ještě dříve. V devíti letech ji prarodiče přihlásili na Dětskou Tour Petra Sagana ve Svitu.

Rodiče o tom podle jejího pozdějšího vyprávění ani nevěděli. Z dětského závodu se postupně stala cesta, která ji z domácích tratí zavedla do tří různých cyklistických disciplín.

Právě všestrannost se stala jedním ze základů jejího vzestupu. Vedle silnice závodila na horském kole a v cyklokrosu a výsledky začaly přicházet téměř všude.

Rok, kdy začala sbírat světové medaile

Průlomový byl rok 2024. V únoru získala v Táboře bronz na juniorském mistrovství světa v cyklokrosu. V létě se v Andoře stala juniorskou mistryní světa v cross-country horských kol. A když přišel silniční světový šampionát v Zürichu, přidala další dvě medaile.

V časovce dojela druhá. V hromadném závodě třetí za Cat Ferguson a Paulou Ostiz. Během jediné sezóny tak získala medaile ze světových šampionátů na horském kole, v cyklokrosu i na silnici. Tehdy už bylo zřejmé, že Slovensko nemá pouze talentovanou juniorku.

Od sezóny 2025 dostala Chladoňová místo v nizozemské hvězdné sestavě Visma-Lease a Bike. V dresu nizozemského týmu už stihla dvakrát startovat na Giru d'italia a jednou na španělské Vueltě. 

Při světových šampionátech pak rovnou přešla mezi závodnice kategorie do 23 let, přestože proti ní stály soupeřky i o několik let starší. Ani přechod mezi starší závodnice její postup nezastavil.

Dvakrát druhá v Kigali

Mistrovství světa v Kigali se stalo dalším důležitým bodem její kariéry. Nejdříve získala stříbro v časovce za Zoe Bäckstedt. O tři dny později přišlo další druhé místo, tentokrát v historicky prvním samostatném silničním závodě žen do 23 let. Chladoňová útočila. Později dostala se do rozhodujícího úniku. V závěru ji ale porazila Célia Gery.

Byla nejmladší závodnicí startovního pole a jako jediná žena tehdejšího šampionátu kategorie U23 vystoupila na pódium v časovce i hromadném závodě.

Dvě stříbra mohla být důvodem ke spokojenosti. Pro Chladoňovou ale zároveň vytvořila další cíl. V Montréalu už nechtěla stát vedle duhového dresu. Chtěla si ho sama obléct.

Plán byl jednoduchý. Zbavit se sprinterek

Na montrealském okruhu kolem Mont Royal proto nečekala pouze na útok soupeřek. Tři kola před cílem začala závod sama tvořit.

„Měla jsem plán. Chtěla jsem odjet sama, nebo alespoň s několika silnými závodnicemi, aby se skupina zmenšila a zbavily jsme se sprinterek. To byl první cíl. Tři kola před cílem jsem proto několikrát zaútočila,“ vysvětlovala později na oficiální tiskové konferenci.

Situace se vyvinula téměř přesně podle představ. Vpředu zůstala s Chladoňovou pouze domácí Isabella Holmgren a Belgičanka Fleur Moors. Když Holmgren v posledním kole zvýšila tempo, Moors už nestačila. Slovenka ano.

Kanaďanka se ji pokoušela setřást znovu a znovu. Chladoňová ale věděla, že nemusí domácí závodnici porazit v kopci. Potřebovala pouze zůstat na jejím zadním kole.

„V posledním kole se Isabella snažila osamostatnit, ale její nástupy jsem dokázala zachytit. Věděla jsem, že když s ní zůstanu, dokážu ji potom porazit,“ popsala pro RoadCycling.cz. Když Holmgren začala v posledních stovkách metrů svůj sprint, Chladoňová odpověděla. A byla rychlejší.

Bez týmu by titul nebyl

Přestože se v posledních kilometrech rozhodovalo v souboji dvou cyklistek, nová mistryně světa po závodě zdůrazňovala také práci slovenského týmu.

„Bylo pro mě strašně důležité, že byla Sofia Ungerová v úniku. Mohla jsem zůstávat v háku a šetřit síly. Měla jsem u sebe týmovou kolegyni, která mi pomáhala s jídlem, s pozicí i s tím, abych najížděla do stoupání vpředu. Bez nich bych to podle mě nedokázala,“ řekla na tiskové konferenci.

Před závodem přitom za jednu z nejsilnějších reprezentací považovala právě Kanadu. Domácí tým měl vedle Isabelly a Avy Holmgren také další závodnice s výsledky z nejvyšší úrovně. Navíc jej podporovala početná montrealská kulisa.

„Určitě jsem Kanadu považovala za favorita. Měly spoustu silných závodnic a před domácím publikem dostanete ještě další motivaci. Bylo těžké odhadnout, jak závod dopadne. Já jsem měla dobrý den, držela jsem se svého plánu a vyšlo to,“ dodala vítězka.

Vytrvalost má v rodině

Sportovní příběh Chladoňové přitom nezačíná jen u ní samotné. Její tetou je Anna Straková, dříve známá jako Anna Pichrtová, jedna z nejlepších českých horských a vytrvalostních běžkyň své generace.

V roce 2004 reprezentovala Česko v olympijském maratonu v Aténách, kde obsadila 28. místo. O tři roky později se stala mistryní světa v běhu do vrchu a dvakrát vyhrála také mistrovství Evropy v této disciplíně.

Možná proto ani nepůsobí úplně překvapivě, že Chladoňová v dětství kromě kola sama závodila také v atletice. Nakonec ale zvítězila cyklistika.

A ani v ní si dlouho nevybírala jedinou disciplínu. Horské kolo jí dalo techniku a světový titul. Cyklokros agresivitu a schopnost pohybovat se v těžkých závodech. Silnice nakonec přinesla duhový dres, který jí v předchozích dvou letech vždy o jeden stupínek unikal.

Ještě před několika lety přitom Chladoňová na profilu Slovenského olympijského týmu psala, že jedním z jejích velkých snů je jednou stát na startu olympijských her a Tour de France. Pokud udrží nastavené tempo, nemusí zůstat pouze u samotného startu.