Francouzi byli už před startem velmi motivovaní a sebevědomí. Seixas dokonce tvrdil, že cokoli jiného než vítězství bude zklamáním. Po nájezdu na montrealské okruhy posadili Bruna Armiraila na čelo pelotonu, aby jel co nejvyšší tempo a tím oslabil soupeře, kteří nejsou tak kvalitními vrchaři jako Seixas.
Mělo to přesně opačný efekt. Armirail svým výkonem zničil především své týmové kolegy, kteří měli být k dispozici Seixasovi později v závodě, a umožnil odolným a zkušeným cyklistům v čele s Mathieuem van der Poelem útočit.
Nebyla to Armirailova chyba, dostal tento úkol a odvedl výbornou práci, jenže francouzská taktika a složení týmu nefungovaly. Sestava poskládaná převážně z vrchařů nestačila na útoky soupeřů. Valentin Paret-Peintre, Jordan Jegat a Alex Baudin se sice snažili útočit, ale do úniku se nedostali a Francie byla rázem v defenzivě.
„S Brunem jsme udělali, co jsme museli, ale nešlo o přehnanou snahu. Museli jsme závod ztížit, a pak je pravda, že se nám to trochu vymklo z rukou, protože závod měl šílenou intenzitu,“ říkal po závodě trenér francouzského týmu Thomas Voeckler.
Ani Pavel Sivakov nebyl schopný odtáhnout víc než pár slabých kilometrů a Seixas zůstal mezi největšími konkurenty brzy sám. Jenže nedokázal využít svých vrchařských předností, pouze reagoval na útoky Isaaca Del Tora a postupně mu docházely síly. A v posledním okruhu mu došly definitivně. Kvůli silným křečím už nemohl ani šlapat a do cíle dorazil na patnáctém místě.
„Je to obrovské zklamání,“ řekl Seixas po závodě a nechápal, proč mu závod nevyšel. „Moji spolujezdci dali ze sebe všechno, aby mi pomohli dosáhnout co nejlepšího výsledku, a skončilo to neúspěchem. Všechno šlo opravdu skvěle, nohy jsem měl v úžasné kondici a upřímně řečeno, nechci o tom mluvit.“
Extrémně talentovaný, ale čerstvě dvacetiletý a pořád velmi nezkušený závodník jako by nechápal, že by mu mohly dojít síly. Že křeče nebyly žádnou chybou ve výživě, taktice nebo přípravě. Prostě to byl na tak mladého závodníka příliš těžký závod.
„Je hanba, co jsem dnes předvedl, že mě takhle chytily křeče. Je to začátečnická chyba. V životě mě na kole ještě nikdy nechytly křeče. Jsem ze sebe zklamaný, ale zasloužím si to. Moji týmoví kolegové odvedli neuvěřitelnou práci. Zasloužili si lepšího lídra, než jsem já. Musí to být tím, jak jsem se hydratoval, nevím, opravdu o tom nechci mluvit.“
Po závodě byl psychicky zcela rozložený a sám na sebe příliš krutý. „Když mě začaly brát křeče, věděl jsem, že to bude těžké, ale vzpomněl jsem si na své spolujezdce, na všechno, co pro mě udělali, a vydržel jsem, jak jen to šlo.“
„Je to moje vina a jsem nesmírně zklamaný z toho, co jsem předvedl. Dalo by se říct, že jsem nebyl daleko, ale dneska jsem toho zkazil hodně. Teď je těžké najít útěchu. Není snadné se s tím smířit, bude mi to chvíli trvat.“
Zodpovědnost za neúspěch Francie padá na trenéra Voecklera, kterému se nepodařilo vytvořit správnou taktiku a ještě dostal mladého lídra pod enormní tlak.
„Paul řekl, že cokoli jiného než vítězství by bylo neúspěchem, takže to považuje za neúspěch, ale já mu to nevyčítám,“ dodal Voeckler po závodě.
