Tereza Kurnická rozhodně není cyklistickou začátečnicí. Na silnici získala tři slovenské juniorské tituly, dva v závodě s hromadným startem a jeden v časovce. Dvakrát se stala také mistryní Slovenska v cyklokrosu a výrazných výsledků dosahovala na horském kole.
Přesto její jméno ve startovní listině elitního závodu žen mistrovství světa v Montréalu vyvolalo velkou pozornost. Třiadvacetiletá Slovenka totiž už není závodnicí na silnici. Do Kanady původně přicestovala jako masérka slovenské reprezentace.
A najednou stála na startu jen kousek od Demi Vollering, Lotte Kopecky nebo Kasii Niewiadoma-Phinney. „Všichni víme, proč tu jsem,“ pokrčila rameny rodačka z Trenčína v mixzóně před startem závodu.
Do něj nastoupila místo Nory Jenčušové, kterou do Kanady nepustilo zranění. Slovenský svaz tak sáhl k mimořádně neobvyklému řešení a na start postavil bývalou silničářku, která už u reprezentace působí v úplně jiné roli.
Kurnická se překvapivé výzvy chopila a na startovní čáru se skutečně postavila. Proti nejlepším závodnicím světa ale po letech mimo vrcholnou silniční cyklistiku pochopitelně dlouho nevydržela a závod nedokončila.
Výsledek však tentokrát nebyl tím nejpodstatnějším. Cyklistický život bývalé národní šampionky totiž v Montréalu napsal další nečekanou kapitolu.
Od horského kola až k silnici
Ta úplně první se začala psát už v útlém věku. „K cyklistice jsem měla odmalička blízko díky svému tatínkovi. Jako malá jsem se věnovala více sportům, nakonec jsem se ale rozhodla zůstat u cyklistiky,“ vzpomínala Kurnická po závodě.
Od začátku přitom nezůstávala pouze u jedné disciplíny. Právě všestrannost se stala jedním z charakteristických znaků její kariéry.
„V mládežnických kategoriích jsem začínala na horském kole, postupně jsem přidala silniční cyklistiku a cyklokros. Od dětství až po juniorskou kategorii se mi poměrně dařilo ve všech disciplínách, nejvýraznějších výsledků jsem ale dosahovala na horských kolech a v cyklokrosu,“ říká.
Právě na silnici se ale Tereza Kurnická v juniorském věku zařadila mezi nejlepší Slovenky své generace. Národní šampionát v závodě s hromadným startem vyhrála v letech 2020 a 2021, ve druhém případě přidala také titul v časovce.
Mononukleóza změnila směr kariéry
Zlom přišel po přechodu mezi závodnice do 23 let. Období, které bývá pro další vývoj mladých cyklistů klíčové, bylo náročné i pro Kurnickou. Postupně navíc začala zjišťovat, že její budoucnost zřejmě nebude spojená se silnicí.
„Přechod do kategorie do 23 let bývá náročný a stejně tomu bylo i v mém případě. Začala jsem pociťovat, že silniční cyklistika pro mě není. Po dlouhém zotavování z mononukleózy jsem se ve svém druhém roce v kategorii do 23 let rozhodla se silniční cyklistikou skončit,“ vysvětluje.
Z cyklistického prostředí ale nezmizela. Naopak. Už tehdy měla jasno v tom, čemu se chce věnovat dál. Masérství.
Kurnická absolvovala masérský kurz a hned poté si otevřela vlastní salon. Spojení nové profese s její závodní minulostí nakonec otevřelo dveře zpátky do vrcholné cyklistiky. Tentokrát z druhé strany bariéry.
„Díky tomu, že jsem se sama věnovala cyklistice, mě na konci sezóny 2024 poprvé oslovili ze slovenské reprezentace, abych s týmem vyjela jako masérka na silniční mistrovství Evropy v Belgii. Od té doby působím u silniční reprezentace jako masérka,“ popisuje.
Cyklistiku neopustila. Jen v ní změnila roli
Z někdejší reprezentantky se tak stala součást realizačního týmu. Místo vlastní přípravy začala pomáhat připravovat na závody ostatní.
Cyklistika přitom z jejího života nikdy nezmizela. Kurnická dál závodí v dalších disciplínách a především zůstává součástí prostředí, ve kterém vyrůstala.
„Cyklistika mi dala spoustu příležitostí osobnostně růst a zároveň mi ukázala, že člověk dokáže neustále posouvat své limity. Přivedla mi do života mnoho úžasných lidí a přinesla spoustu zážitků. V podstatě je to celý můj život a teď v něm pokračuji dál, jen v jiné roli než jako závodnice,“ říká.
Právě proto působí její montrealský příběh téměř symbolicky. Do dějiště světového šampionátu přijela pomáhat závodníkům slovenské reprezentace. Nakonec na sebe sama znovu oblékla reprezentační dres a po letech si připomněla, jaké je to stát na startu velkého silničního závodu. Tentokrát rovnou toho největšího.
„Na tomto sportu mě asi nejvíc baví jeho rozmanitost napříč jednotlivými disciplínami. Jeden den můžu absolvovat dlouhou vyjížďku na silničním kole a druhý den technický trénink v lese. Zároveň se díky cyklistice člověk dostane na spoustu zajímavých míst a pozná mnoho lidí,“ dodává jediná slovenská účastnice elitního závodu žen v Montréalu.
