Marianne Vos znovu dokázala, že její mimořádná kariéra ani ve 39 letech zdaleka nekončí. Na mistrovství světa v gravelu v Západní Austrálii ovládla závod elitních žen na 125,6 kilometru a po triumfu z belgického Leuvenu v roce 2024 získala svůj druhý titul v této disciplíně.

V mimořádně náročném terénu, který nabídl více než 3 100 výškových metrů, si poradila nejen se specialistkami na gravel, ale také s deštěm a kluzkými úseky trati. 

„Rosa byla opravdu silná, takže jsem musela udělat maximum, abych se jí udržela. Věděla jsem, že poslední zatáčka před vrcholem závěrečného stoupání bude složitá. Chtěla jsem proto jet vpředu a vybrat si vlastní stopu,“ vysvětlovala Vos po závodě, v němž jí právě souboj s německou specialistkou přinesl rozhodující náskok. 

Rozhodl útok Vos a pád její největší soupeřky

Závod se postupně změnil v souboj zkušené nizozemské univerzálky a jedné z nejvýraznějších postav současné gravelové scény. Rosa Klöser, vítězka Unbound Gravel z roku 2024, patřila k největším favoritkám a na závěrečném stoupání Folly Climb se pokusila rozhodnout. Její tempo však Vos dokázala zachytit a společně se vzdálily ostatním soupeřkám. 

Do posledních deseti kilometrů vstupovala dvojice s přibližně minutovým náskokem. Zdálo se, že Vos bude spoléhat na svou pověstnou rychlost ve spurtu, jenže přibližně 3,5 kilometru před cílem sama zaútočila. Klöser se pokusila reagovat, ale upadla a přišla o možnost bezprostředně bojovat o vítězství.

„Samozřejmě je škoda, že Rosa upadla,“ uznala po závodě Vos, která už svůj náskok udržela až do cíle. 

Pro nizozemskou cyklistiku šlo navíc o mimořádně povedený závod. Na stupně vítězů se vedle Vos dostala také její krajanka Larissa Hartog, která obsadila třetí místo. 

Patnáct triumfů. Vos dál rozšiřuje svou neuvěřitelnou sbírku

Vítězství v Austrálii má také historický rozměr. Marianne Vos získala už patnáctý titul mistryně světa v elitních kategoriích. Její sbírka zahrnuje osm zlatých medailí z cyklokrosu, tři ze silničního závodu, dvě z dráhové cyklistiky a nyní také dvě z gravelu. 

První duhové dresy mezi elitou získala už v roce 2006, kdy se v pouhých devatenácti letech stala mistryní světa v cyklokrosu i silničním závodě. O dvacet let později stále vítězí na nejvyšší úrovni, a navíc v disciplíně, která se od klasické silniční cyklistiky výrazně liší.

Zvláštní význam má australské zlato také kvůli letošnímu průběhu sezóny. Vos na jaře přišla o otce Henka a následně si při závodě v Katalánsku zlomila klíční kost. Po vítězství v Nannupu tak neskrývala emoce. Když dostala otázku, co pro ni další titul znamená, odpověděla stručně: „Hodně… opravdu hodně.“ 

Gravelový šampionát, který prověřil i specialistky

Letošní mistrovství světa v gravelu se vůbec poprvé konalo mimo Evropu. Pořadatelé v Nannupu připravili trať s 3 179 výškovými metry, jejíž více než čtyři pětiny vedly po nezpevněných cestách. Krátká, opakující se stoupání a technické pasáže v australských lesích nabídly odlišnou výzvu než předchozí ročníky šampionátu. 

Vos přitom před startem sama upozorňovala na rostoucí specializaci gravelového pelotonu. „Gravelové závodnice se této disciplíně věnují celý rok a určitě bude velmi těžké je porazit,“ řekla v předzávodním rozhovoru pro CyclingNews.