Ani se nedá popsat, co vše se v jednom z nejlepších světových šampionátů historie stalo. Výsledkem však je, že Američané slaví první titul po 33 letech. Týmová souhra umožnila McNultymu odjet v pravou chvíli a získat dostatečný náskok, jenže na vrcholu dlouhého stoupání v posledním okruhu o něj téměř přišel.

Díky perfektní práci Mattea Jorgensona se ale nikomu nepodařilo McNultyho dostihnout.

Vacek musel do nemocnice

Závod začal únikem šestnácti jezdců, kteří odjeli na úvodní stokilometrové rovině. Mezi uprchlíky byli i velmi silní závodníci jako Andreas Leknessund (Norsko) a Biniam Girmay (Eritrea), jenže jejich velký náskok se začal rychle rozplývat po vjezdu do Montréalu. A mohli za to Francouzi, především Bruno Armirail, který jel opravdu hodně vysoké tempo.

Bohužel na toto tempo doplatili čeští závodníci. Jakub Otruba odstoupil ze závodu už v prvním neúplném okruhu, Pavel Novák jen chvíli po něm a Mathias Vacek se sice zpočátku držel mezi nejlepšími, ale ani lídr české reprezentace do cíle nedorazil, protože ho zastavil pád a musel být odvezen na vyšetření do nemocnice.

Van der Poel s Van Aertem zaútočili daleko před cílem

Útoky na montrealském okruhu odstartovali Francouzi už 106 km před cílem. Jako první nastoupil Valentin Paret-Peintre, po něm za to vzal Jordan Jegat a odnesla to spousta závodníků, včetně Enrica Mase, který odpadl z pelotonu.

Peloton však zůstal pohromadě a první dělení přišlo v sedmém kole od konce. Ve stoupání Voie Camillien-Houde totiž zaútočil Mathieu van der Poel a vytvořil patnáctičlennou skupinu, do které se zapojili i Wout van Aert a Ben Healy.

Skupina nespolupracovala, následoval proto další útok Van der Poela a Van Aerta, na který zareagoval pouze Oscar Onley (Velká Británie) a po chvíli také Primož Roglič (Slovinsko), Anthon Charmig (Dánsko) a Quinn Simmons (USA).

Jenže ani toto složení Van der Poelovi nevyhovovalo a po útoku 74 km před cílem se zbavil Van Aerta, Charmiga a Rogliče. Slovinec se však nevzdal a do první skupiny si dojel 65 km před cílem, ve stoupání Voie Camillien-Houde.

Dlouhý útok nevyšel

Van der Poelova aktivita dostala největší favority v čele s Belgičany do defenzivy. Takticky to nezvládli ani Francouzi, Italové a Isaac Del Toro. Následovaly dlouhé kilometry útoků, které k ničemu nevedly, odstup hlavní skupiny nebyl velký, ale zdálo se, že Van der Poel má vše pod kontrolou.

Jenže tohle zdání se rozpadlo v závěrečných padesáti kilometrech závodu. Healy odjel z hlavní skupiny 54 km před cílem a dojel si Onleyho, který odpadl z čelní skupiny.

Tři kola před cílem ztráceli Healy s Onleym 18 sekund na vedoucí trojici, za nimi se Van Aert snažil držet tempo hlavní skupiny a pomoci Remcu Evenepoelovi vrátit se do boje o titul. Bylo však už celkem jasné, že Evenepoel nemá svůj nejlepší den.

Healy si 38 km před cílem dojel Van der Poelovu skupinu a dokonce v ní zvýšil tempo, aby je nedostihla druhá skupina s útočícím Del Torem. Mexičan byl stále silný a 35 km před koncem byli Van der Poel, Simmons, Roglič a Healy dostiženi a začalo se nanovo.

Američané využili převahu

Ve skupině dvanácti cyklistů měli Američané hned tři zástupce: McNultyho, Jorgensona a Simmonse. Nechyběli zde ani Del Toro, Paul Seixas, Michael Matthews nebo Santiago Buitrago a zezadu se rychle blížila další devítičlenná skupina pod vedením Evenepoela.

Američané chtěli využít svou početní převahu a nejdříve to zkusil Jorgenson. Jemu to ještě nevyšlo, ale 32,5 km před cílem se zvedl McNulty, nikdo ze soupeřů ani nešlápl a rodák z Arizony rychle získal deset sekund náskoku.

Skupina za ním začala taktizovat v situaci, kdy neměla. Do předposledního kola najel McNulty s náskokem přes jednu minutu. Favoritům nezbývalo nic jiného než útočit a snažit se zbavit soupeřů, zejména Jorgensona. Ale bylo to nemožné, Američan jel skvěle a byl u všeho.

Pokusy vrchařů Del Tora a Seixase byly bezzubé, nedokázali se zbavit ani klasikářů, jako jsou Matthews a Van der Poel. Mladý Francouz se navíc začal chytat za stehno a všem ukázal, že ho chytají křeče.

Drama v posledním okruhu

V závěrečných dvou okruzích byl nejaktivnější Pidcock, zkoušel to opakovaně, ale motivovaných závodníků bylo víc. Jenže u všeho byl Jorgenson. 17 km před cílem se do skupiny pronásledovatelů vrátil Evenepoel, dovezl tam také Maura Schmida (Švýcarsko) a Madse Pedersena (Dánsko).

Evenepoel se na konci předposledního kola pokusil o únik, ale Del Toro ho nenechal ujet. V posledním průjezdu cílem skupina ztrácela 52 sekund na McNultyho a zdálo se, že je vše rozhodnuto. Nebylo. Healy zaútočil na začátku posledního výjezdu na Voie Camillien-Houde, nastoupili i Pidcock a Giulio Ciccone (Itálie).

Všichni už jeli naprostý doraz a síly docházely samozřejmě i McNultymu. Na vrcholu, pouhých 10 km před koncem závodu, měli pronásledovatelé McNultyho přímo před sebou. A právě tam se letošní šampionát rozhodl, skupina se totiž opět posjížděla a nespolupracovala.

McNulty opět navýšil náskok a pozdní útoky Schmida, Healyho, Pidcocka ani Matthewse už nic změnit nemohly. McNulty si dojel pro životní triumf, první americký titul od Osla 1993, kde zvítězil Lance Armstrong.

„Opravdu nevím, co se stalo. Jsem z toho úplně zmatený,“ povídal v šoku. „Až do posledních metrů jsem tomu nevěřil.“

„Byl jsem tak unavený. Snažil jsem se jet ve zóně 2, jako při tréninku, ale byl jsem opravdu úplně vyřízený. A přesto jsem nepřestal makat.“
A samozřejmě ocenil reprezentační kolegy, protože bez nich by to dnes nevyšlo. „Už týdny říkáme, že máme super silný tým a že je možné ledacos. Jeli jsme skvělé mistrovství světa a nic jsme nezkazili. Dnes ráno jsme si z toho ještě dělali legraci, ale já věděl, že bude potřeba zázrak. A ten se dnes stal.“

Skupina za McNultym se opět spojila a o pódium se spurtovalo. Matthews byl nejrychlejší a získal už čtvrtou světovou medaili, druhou stříbrnou. Van der Poel dojel třetí, stejně jako před dvěma lety v Curychu. Simmons skončil čtvrtý, pátý dorazil do cíle Del Toro a šestý Pedersen před Pidcockem.

Evenepoel skončil až dvanáctý. Seixase v závěru definitivně zastavily křeče, cílem projel s odstupem 2:47 na 15. místě.