Matthewsovy úspěchy na světových šampionátech sahají až do roku 2010. Tehdy v australském Geelongu vyhrál duhový trikot v kategorii U23. Později získal všechny tři medaile v týmové časovce a následně dvě zlata a jeden bronz ve smíšené štafetě. Když k tomu přidáme tři medaile ze silničních závodů, má na kontě celkem jedenáct medailí.
Profesionálem je už šestnáct let a stále patří mezi nejlepší. „Moje kariéra je skoro u konce a přijde mi, že začala včera. Takže bych všem mladým klukům chtěl vzkázat, ať si užívají každou chvíli na kole,“ řekl na tiskové konferenci po dojezdu světového šampionátu.
Svou první stříbrnou medaili ze silničního závodu získal už před jedenácti lety v americkém Richmondu. Tehdy nestačil jen na Petra Sagana, který ujel skupině pronásledovatelů, mezi nimiž byl Matthews ve spurtu nejrychlejší. O rok později dojel v Kataru čtvrtý, za Saganem, Markem Cavendishem a Tomem Boonenem.
Druhou medaili, bronzovou, získal v roce 2017. V norském Bergenu patřil k favoritům, jenže opět zde byl Sagan, který získal třetí titul v řadě, a porazil ho také domácí Alexander Kristoff.
V Imole v roce 2020 zajel na těžkém okruhu sedmé místo a na domácím šampionátu ve Wollongongu byl opět bronzový, tentokrát za Remcem Evenepoelem a Christophem Laportem. V následujících třech letech mistrovství světa nedokončil a navíc musel řešit vážné zdravotní problémy.
Překonal embolii i zlomeninu rukou
Během vysokohorského soustředění před Tour de France 2025 utrpěl plicní embolii, která ho málem stála nejen sportovní kariéru, ale také život. Po pár měsících se však k závodění vrátil a letos se chystal zaútočit na vítězství v monumentu Milán-Sanremo, kde byl už třikrát na pódiu, ale nikdy nevyhrál.
Jenže přišlo další vážné zranění. „Měl jsem opravdu ošklivou nehodu při tréninku, při které jsem utrpěl otevřenou zlomeninu levé paže, přetržené šlachy na palci, zlomené zápěstí a zlomený palec, takže to byly dvě různé operace,“ popsal Matthews své zranění.
„První operaci levé paže jsme museli provést hned v Itálii. A po několika dnech v Itálii jsme odletěli do Belgie na operaci šlachy na pravém palci. Navíc jsem měl zlomeninu dutiny v obličeji.“
Nehoda se mu stala na začátku března a k závodění se vrátil až v červnu. Jenže ani potom žádné špičkové výsledky nezajížděl. První slibný výsledek přišel až na Velké ceně Québecu. V pravou chvíli před šampionátem. Na svém oblíbeném závodě skončil šestý. O dva dny později nastoupil na start Velké ceny Montréalu, aby si ověřil formu. A nedopadlo to vůbec dobře, závod totiž nedokončil. Přesto stále věřil v úspěch na mistrovství světa.
„Před dvěma týdny jsem nepatřil k nejlepším, ale věděl jsem, že formu mám. Když jsem tady před čtrnácti dny odpadl, začal jsem trénovat, abych si byl jistý, že na dnešek budu připravený,“ vysvětlil svůj přístup.
Nikdy se nevzdávat předem, i když se vše zdá ztraceno, je pro Matthewse typické. „Dvakrát jsem si v posledních dvou letech myslel, že moje kariéra skončila. Takže mít kolem krku medaili ze světového šampionátu je splněný sen.“
„Musím poděkovat své ženě, své rodině a týmu. Díky nim jsem se vrátil na tuto úroveň. Všechno je možné, když věříte. Když se nevzdáte, vrátíte se tam, kam patříte.“
Proto považuje druhé místo za osobní vítězství.
„Když jsem dnes projel cílem, nevěřil jsem, co se stalo. Před závodem jsem se bavil s manželkou a říkala mi: ‚Prostě do toho dej všechno a na konci dne budeme na ten závod hrdí,‘ a přesně to se dnes stalo, když jsem projel cílovou páskou.“
Přesto tento úspěch s sebou nese i smutnou stránku. Matthewsovi je 36 let, příští světový šampionát ve Francii je pro vrchaře a ten další ve Spojených arabských emirátech bude nejspíš pro ryzí sprintery. V roce 2029 se bude závodit v Dánsku a o rok později v Belgii, kde by mohl mít šanci na úspěch, jenže to už mu bude 39 a 40 let. Duhový trikot proto nejspíš nikdy neobleče.
„Myslím, že to byla pravděpodobně moje poslední šance stát se mistrem světa,“ uznal. „Samozřejmě mám smíšené pocity, ale zároveň musím být hrdý na to, jak jsem se vrátil mezi nejlepší.“
