Quinn Simmons a Brandon McNulty
Velmi silný tým mají Američané a lídry by měli být Quinn Simmons a Brandon McNulty. Oběma montrealský okruh vyhovuje, McNulty zde před rokem za asistence Tadeje Pogačara vyhrál místní Velkou cenu a letos byl třetí. Simmons dojel hned za ním, oba před Evenepoelem, takže s nimi určitě počítat musíme. Navíc i další američtí reprezentanti jsou velmi dobří, především Matteo Jorgensen patří k širšímu okruhu nebezpečných závodníků.
Giulio Ciccone a spol.
Italský národní tým rozhodně není tak silný jako v minulosti, vždyť třeba v letech 2006, 2007 a 2008 získali Italové tři tituly mistra světa v řadě. Tyhle časy jsou pryč, nyní jsou Italové outsideři, ale nikdo by je neměl podceňovat. Giulio Ciccone je kvalitním klasikářem v kopcích a očekává se, že squadra azzurra pojme závod aktivně a bude chtít vyslat více závodníků do nějakého brzkého úniku.
Alberto Bettiol, Giulio Pellizzari, Davide Piganzoli nebo Lorenzo Finn by mohli favoritům zkomplikovat život.
Enric Mas a Juan Ayuso
Podobně jako Italové jsou na tom Španělé. Ti čekají na světový titul od roku 2018 a triumfu Alejandra Valverdeho, současného manažera národního týmu. Valverde do sestavy vybral hvězdy, tým povedou Enric Mas a Juan Ayuso. Ačkoliv jsou oba především vrchaři a jezdci na celkové pořadí, i v jednorázových závodech umí.
Samozřejmě nepatří k favoritům, ale sebevědomý Mas bývá velmi silným a ambiciózním závodníkem.
Ben Healy
Letos irský reprezentant nemá tak výbornou sezónu jako loni. Healy si před rokem na světovém šampionátu v Kigali dojel pro bronzovou medaili (v Curychu 2024 byl sedmý), třetí byl i na Lutych-Bastogne-Lutych. Letos nezajel žádný zajímavý výsledek, dokud nedorazil do Montréalu. Ve Velké ceně strávil více než 50 km v úniku a dojel osmý. Nepochybně bude jedním z těch, kteří budou útočit ještě před největšími favority.
Afonso Eulálio
Portugalský cyklista Afonso Eulálio se proslavil na letošním Giro d'Italia, kde dlouho vezl růžový trikot lídra závodu a nakonec vyhrál soutěž do 25 let, jenže první špičkový výsledek tento usměvavý cyklista udělal už na světovém šampionátu v Kigali. V mimořádně těžkém šampionátu dojel devátý.
Od skončení Gira o něm prakticky nebylo slyšet, ovšem na GP Montréalu dojel na devátém místě, takže formu nejspíš opět vyladil na správný čas. Titul nejspíš nezíská, ale medaile nemožná není.
Toms Skujinš
Tři umístění mezi nejlepšími osmi závodníky za sebou zajel Toms Skujinš na posledních třech světových šampionátech. Lídr lotyšského týmu na mistrovství světa vždy ožije. V Glasgow byl hodně aktivní a nakonec osmý, v Curychu skončil dokonce čtvrtý a v Kigali pátý. V národním týmu nemá konkurenci, takže může jet na vlastní výsledek, což se mu v Lidlu-Trek často nepoštěstí.
Dánové
Dánský tým je trochu záhadou. Lídrem bude Mads Pedersen, jenže montrealský okruh je pro něj pravděpodobně příliš těžký. Jeden z nejlepších klasikářů světa odstoupil z Vuelty kvůli únavě a těžko říct, zda se dokázal dostat do opravdu kvalitní formy. V sestavě navíc chybí zcela vyčerpaný Mattias Skjelmose.
Dánům chybí někdo opravdu nebezpečný a ve formě. Snad Anthon Charmig (třetí na GP Québec za Evenepoelem a Cicconem) by mohl překvapit.
Mathias Vacek
Do výběru musíme zařadit také lídra české reprezentace. Vacek minulou neděli nezajel dobrou časovku a panují pochybnosti o jeho formě, ale nedlouho před šampionátem se mu dařilo výborně. Konkurence na světovém šampionátu bude tvrdá a Vacek nepatří k favoritům na medaili, přesto doufáme, že se mu podaří zajet nejlepší český výsledek na letošním světovém šampionátu a vylepší 13. místo juniorky Karolíny Špicarové.
