O zátěžových testech

08.03.2021 | MUDr. Pavel Jelínek

O zátěžových testech

Uvažujete o zátěžovém testu? Nechoďte tam jen pro to, že je to in a že každý "správný" cyklista, který z jara nebyl na Mallorce a nebyl na testu, jako by nebyl. Připravte se na něj a udělejte si jasno, co od něj lze a nelze očekávat.

Zátěžový test je třeba vnímat jako jakoukoliv jinou diagnostickou metodu, která nám pomáhá získat odpověď na konkrétní otázku. Logicky z toho vyplývá, že nejprve by měla být položena otázka, a až následně by se měl hledat vhodný nástroj, který nám pomůže najít odpověď. Ne naopak.

Mezi klasické testy patří zátěžový test se stanovením laktátové křivky. Jsem přesvědčen, že si právem zaslouží pozornost, pokud jde o testování vytrvalostních sportovců. Pojďme ho tedy použít jako vzorový příklad.

Jak znějí konkrétní otázky, na které nám přináší odpovědi? Co vlastně mohu od sestavení vlastní laktátové křivky očekávat? 

Už jsem naznačil, že test je vhodný především k zhodnocení vytrvalostních schopností. Takže nepřekvapí, že dává smysl u sportovců, kteří pocházejí se sportovních odvětví, kde se vytrvalost podílí na celkovém výkonu významnou měrou (vedle síly, rychlosti, koordinace, techniky apod.). Cyklistika toto samozřejmě splňuje beze zbytku, a proto je laktátová křivka jedním z možných nástrojů, jak sportovcovu vytrvalost kvantifikovat.

gallery

V jakých jednotkách se vytrvalost měří?

Vraťme se od našeho zvoleného příkladu, laktátového testu, zpátky k obecným úvahám.

U každého člověka lze stanovit mnoho různých parametrů. Některé dokážeme měřit jednoduše a téměř zadarmo, jiné hodnoty se zase získávají o dost komplikovaněji. Hlavně jde ale o to, jak moc naměřená čísla souvisejí (korelují) s tím, co se nimi snažíme kvantifikovat. Podaří-li se nám najít levný a dostatečně vypovídající parametr, není třeba hledat dál. Bohužel to není úplně případ vytrvalosti, kde se tradičně využívá VO2max (maximální množství kyslíku, které je organismus schopen za jednotku času spotřebovat). Je totiž prokázané, že právě tato schopnost zásadní měrou rozhoduje o výkonu vytrvalce. Nevýhoda VO2max spočívá v tom, že jeho změření není úplně banální a vyžaduje náročné přístrojové vybavení pro spiroergometrii. Také je problém v tom, že je to jen jedna hodnota dosažená za maximálního úsilí. Takže nám sice řekne, jak si stojíme, ale již hůře se podle ní tvoří třeba tréninková doporučení.

Dalšími parametry, které spolehlivě popisují vytrvalce, jsou hodnoty jeho prahových výkonů. Konceptů, jak prahy stanovit, je mnoho. Lze to provést na základě analýzy výše zmíněné spiroergometrie, v rámci stanovení laktátové křivky, nebo s menšími nároky na přesnost různými terénními testy třeba s využitím vlastního wattmetru nebo obyčejných stopek.

Vraťme se k našemu příkladu s laktátovou křivkou. Při testu na bicyklovém ergometru vystavíme sportovce postupně narůstající zátěži až do maxima a měříme u toho průběh koncentrace laktátu v krvi. Vše zaneseme do grafu, kde je výsledkem křivka závislosti koncentrace laktátu na výkonu. Existují různé algoritmy, pomocí kterých se snažíme v křivce identifikovat dva “zlomy”, které mají fyziologický podklad ve změnách metabolismu vyvolaných právě různou zátěží. My je nazýváme aerobní a anaerobní práh (i když terminologie je dosti nejednotná). Jejich znalost je opravdovým přínosem pro naši sportovní praxi. Kromě toho, že také (podobně jako VO2max) velmi dobře korelují s vytrvalostními schopnostmi, získáme navíc informaci o tom, při jakých intenzitách zátěže organismus “přepíná” do různých módů získávání energie (převaha tukového metabilismu, aerobního zpracovávání glukózy nebo anaerobní glykolýza). Tyto znalosti jsou přínosné pro zhodnecení předpokladů sportovce a pro efektivní řízení tréninku. Výčet informací, které nám laktátová křivka poskytuje, tím nekončí. Díky tomu, že test je prováděn do maxima, a díky znalosti anaerobního prahu jsme schopni přibližně určit, kolik práce dokázal sportovec vykonat poté, co intenzita zátěže přestala být dlouhodobě udržitelná. Říká se tomu anaerobní pracovní kapacita. Interpretace může pokračovat ještě dál. Na základě znalosti anaerobní pracovní kapacity a dlouhodobě udržitelného výkonu, my ho zde nazýváme anaerobní práh (jiní třeba LTP2, VT2, MLSS, FTP, CP - vždyť jsem říkal, že terminologie je nejednotná), jsme schopni s dostatečnou přesností zrekonstruovat tzv. power duration curve (graf závislost maximálního výkonu na době trvání intervalu). Všechna tato data, pokud jsou správně interpretována, nám již umožňují udělat si vcelku komplexní obrázek o tom, jak sportovec funguje při vytrvalostním výkonu. 

Závěrem

Před každým testem si položte si otázku, CO a S JAKOU PŘESNOSTÍ potřebujete změřit. Až poté hledejte vhodný nástroj, který to dokáže. Náš modelový příklad - laktátový test - podstupujte hlavně za účelem nalezení odpovědí na otázky,

  • jaké jsou Vaše aerobní schopnosti. Hodnota výkonu na anaerobního prahu s nimi totiž úzce koreluje. 
  • v jakém poměru se při vyšších intenzitách podílí aerobní a anaerobní metabolismus na zajištění energetických potřeb (kvantifikace sprinterských vs. tempařských předpokladů)

Z textu je snad zřejmé, že závěrů, které lze při správné interpretaci dat z testu vyvodit, je mnohem více. Proto je důležité nechat se testovat tam, kde Vám výsledky dostatečně vysvětlí včetně jejich souvislostí a zařadí do odpovídajícího kontextu.

Testovacích metod je celá řada a jejich indikace, se z části překrývají. Vyberte si raději nízký počet testů, které dostatečně přesně a specificky hodnotí to, co je pro Vaší sportovní disciplínu důležité a setrvejte u toho. Ještě více než výsledky jednorázového měření je totiž cenná znalost vývoje hodnot v čase. Pokud budete stále zkoušet něco nového a srovnávat tak jablka s hruškami, nikdy se Vám to nepodaří.

A co naopak od testu neočekávat?

Uvědomíte-li si předem, na co je konkrétní test designován, předejdete zklamání z nenaplněných očekávání. Testy na vytrvalost třeba málo vypovídají o Vaší rychlosti a naopak. 

Raději ani v rámci jedné návštěvy nečekejte podrobné tréninkové poradenství. Test dokáže identifikovat oblasti, ve kterých máte rezervy nebo ve kterých vynikáte a stojí za to se jim věnovat. Tréninkových konceptů, jak trénovat to či ono, je však celá řada. Kdo Vám slibuje, že změří pár laboratorních parametrů a poté stanoví jediný správný tréninkový plán, věci nerozumí. Má-li být trénink efektivní, je třeba si zvolit nějaký smysluplný koncept, který zohledňuje Vaší fyziologii (zmapovanou třeba na základě testování) a tento den ode dne praktikovat a ideálně ve spolupráci s trenérem přizpůsobovat aktuálním podmínkám. Zhodnocení efektu opět pomocí laboratorního testu, terénního testu nebo závodu je pak vhodné v odstupu 2 - 3 měsíců.


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste