O Pogačarovi se před startem evropského šampionátu hodně mluvilo, protože se podle zahraničních médií dotazoval lékaře, který ho ve Španělsku operoval, zda by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu mohl už závodit. Povolení dostal, ale tým UAE Emirates-XRG ho na start nepustil.

Sám Pogačar si to však nakonec rozmyslel. „Když jsi v dobré formě, je těžké sledovat závod s vědomím, že jsi v něm mohl být. Ale už týden zase jezdím venku a vím, že moje forma je velmi špatná, takže jsem dnes závodit nechtěl. Před týdnem nebo dvěma týdny jsem nad tím ještě přemýšlel,“ vysvětlil Pogačar.

Urška Žigart byla naopak v úplně jiném rozpoložení. Slovinská reprezentantka si nedávno, letos už podruhé, zlomila čelist a také přišla o domácí šampionát. „Včera, když jsme sledovali ženský závod, mi Urška říkala: ‚Měla jsem tam být.‘ Cítí se totiž skvěle.“

V Šenčuru byl Pogačar také kvůli svému kamarádovi a reprezentačnímu kolegovi Lukovi Mezgecovi, který se zde ve 38 letech loučil se závodní kariérou.

„Luka byl důležitou součástí mé cyklistické kariéry. Když mi bylo asi patnáct let, byl jsem u největšího vítězství jeho života,“ naráží na Mezgecovo etapové vítězství na Giro d'Italia v roce 2014 v italském Terstu, které Pogačar navštívil jako fanoušek.

„Od té doby byl mým idolem a mentorem v národním týmu. Hodně jsem se od něj naučil. Měl úžasnou kariéru. Spousta malých dětí a mladých závodníků by si měla dát za cíl mít kariéru jako on, jako rozjížděč sprintů, pomocník a kapitán silničního týmu. Jsem rád, že tu dnes s ním mohu být. Je to pro mě čest,“ dodal Pogačar.