Evenepoel je rozhodně největší hvězdou ve startovní listině Brabantského šípu a bude mít absolutní podporu svého týmu Soudal Quick-Step. Navíc zvlněná jednorázovka dlouhá pouze 163 kilometrů je na rozjezd ideální. „Vždy je těžké spočítat, jak velký je můj tréninkový deficit. Na kolo jsem se vrátil 1. února. První měsíc jsem nemohl objíždět skoro žádné solidní tréninky. Teprve na soustředění ve Španělsku jsem mohl začít dělat něco pořádného. Moje tělo bylo připraveno na trénink vysoké intenzity až v posledních dvou týdnech. Udělal jsem velké pokroky, takže si nemyslím, že Brabantský šíp přijde příliš brzy. Samozřejmě nejsem v top formě, ale jsem rád, že mohu závodit,“ řekl sám Evenepoel na tiskové konferenci ve čtvrtek odpoledne.
Dvojnásobný olympijský vítěz musel po nehodě na začátku prosince řešit spoustu různých komplikací. Zlomeniny žebra, pravé lopatky a pravé ruky nebyly to nejhorší, největší problémy způsobilo pochroumané rameno. „Po několika týdnech rekonvalescence jsme si všimli poranění nervu v rameni. Ale naštěstí tato část mého ramene není tak důležitá,“ popisuje Evenepoel, čím vším si prošel. „Kdybych byl basketbalista, tenista nebo volejbalista, moje kariéra by skončila. Zítra budu mít rameno pevně zatejpované, abych zvládl dlažební kostky. Není to ideální, ale do pedálů šlapu nohama.“
Rameno stále cítí. „Když je na cestě výmol a já to nečekám, může to docela bolet. Ale fyzioterapeut mi rameno dobře stabilizuje páskou, takže normálně by to neměl být velký problém,“ pokračuje Belgičan.
Není to jeho první vážné zranění, už v roce 2020 se vážně zranil při pádu na Okolo Lombardie a musel delší dobu léčit. A zranění řešil i loni po pádu na Okolo Baskicka. Po prosincovém zranění dokonce chvíli uvažoval nad tím, zda má cenu se ke sportu vracet. „Byl to dlouhý proces, na jehož začátku jsem neviděl žádný cíl. Bylo těžké posoudit, jak vážné to zranění nervu bylo. Vlastně stále je.“
„Zdálo se, že nepřijde žádný konec, protože jsme nevěděli, kdy se to zahojí. Při prvním vážném zranění jste plný odhodlání, při druhém už méně a při třetím, obzvlášť v tak krátké době, už o dost méně. Pak člověk pochybuje, jestli to ještě chce dělat. Jestli to utrpení stojí za to. Chceš pro to ještě obětovat všechno? Ano, v jednu chvíli jsem přemýšlel, že s tím skončím. Tak vážné to bylo.“
Nakonec však motivaci našel. „O motivaci jsem neměl nouzi. Doma jsem měl zlaté kolo, které mi dávalo křídla při tréninku. A samozřejmě mě v dobrém i zlém podporovali moji blízcí. Všichni mi pomáhali, takže mám motivaci a očekávám, že u silnice bude spousta fanoušků,“ říká opět spokojený závodník. „Vrátil se do mě život. Takže teď už nepřemýšlím o konci kariéry. Lidé, kteří tu pro mě byli, se postarali o to, že jsem vytrval a že jsem na sobě vážně zapracoval, abych byl připraven,“ dodává Evenepoel.
Evenepoel celou léčbu a trénink směřoval k ardenským klasikám, Brabantský šíp je pouze předkrm, na Amstel Gold Race, Valonském šípu a především na Lutych-Bastogne-Lutych už chce uspět. Ale může se měřit s Tadejem Pogačarem, který se do Arden chystá také?
„Snažím se ho moc neanalyzovat, ale chci se z jeho stylu poučit, abych ho dokázal porazit, ať už teď, nebo později. Ale Pogačar je možná nejlepší jezdec od dob Eddyho Merckxe, takže to nebude snadné,“ přiznává.
„Samozřejmě jsem sledoval jarní klasiky. Bylo zvláštní vidět Van der Poela a Pogačara dominovat. Motivovalo mě to při tréninku, abych na sebe extra tlačil. Jednou se chci zúčastnit Flander a Roubaix, i když ten druhý závod nemá v kalendáři ideální termín.“
Věří, že tak silného Pogačara, jakého sledujeme letos, může v nejbližší době porazit? „Kdybych tomu nevěřil, neměl bych stát na startu. V posledních měsících jsem také neseděl na zadku. Když jsou nohy, tak proč ne? Ale zítra chci jen získat trochu sebedůvěry,“ uzavírá Evenepoel.
