Ciccone přitom udělal vše, co bylo v jeho silách. Reprezentační kolegové mu připravili pozici k útoku v předposledním okruhu, díky kterému jako jediný dokázal reagovat na útok Remca Evenepoela. Když Belgičan vzápětí spadl, Ciccone se ocitl na čele sám, ale nehodlal zde utrácet síly. Věděl, že ho Belgičané brzy dojedou.
A když se tak stalo, jako jediný byl dost pozorný a okamžitě zapadl do háku za Evenepoela po jeho dalším nástupu přes bufet. Stejně jako na Velké ceně Québecu byl Ciccone jediný, kdo věděl, že nesmí Evenepoelovi nechat ani metr náskoku. „Po Remcově pádu bylo příliš brzy na to, abych jel sám, a tak jsem čekal. Potom udělal chytrý tah a zaútočil na neobvyklém místě. Okamžitě jsem jeho nástup doskočil, protože když Remcovi necháte metr, už ho nedoženete,“ říkal Ciccone pro Bici.pro.
S Belgičanem poté sice spolupracoval, ale moc často se na špici neobjevil a rozhodně nebyl tahounem vedoucího dua. Evenepoel odvedl mnohem více práce. V posledních deseti kilometrech se navíc přestal točit úplně, protože za ním jel osamocený Christian Scaroni. Umožnilo mu to ušetřit poslední zbytky sil na spurt.
„Nemám si co vyčítat, opravdu vůbec nic. Naopak, byl jsem v té situaci velmi spokojený. Díky Scaronimu za námi jsem mohl být víc v háku. Lepší situaci jsme si nemohli přát.“
Evenepoelovi se to samozřejmě nelíbilo a dával to najevo nejen Cicconemu, ale také Robertu Amadiovi, trenérovi italské reprezentace, když přijel k vedoucí dvojici s taktickými pokyny. „My jsme si jeli svůj závod,“ říkal Amadio po závodě. „Může se zlobit, jak chce. Kluci jeli podle plánu, takže si nemáme co vyčítat.“
Cicconemu jeho taktika skoro vyšla i ve spurtu, který byl jedním z nejzajímavějších v letošní sezóně. Lépe si najel do poslední pomalé zatáčky a za ní okamžitě získal drobný náskok. „Myslím, že jsem neudělal nic špatně. Tu zatáčku jsem měl nastudovanou a projel jsem ji přesně tak, jak jsem chtěl. Vyjel jsem z ní podle svých představ a s rychlostí, kterou jsem potřeboval.“
Evenepoel nechtěl reprízu souboje s Colbrellim
Jenže to stejně nestačilo. V poslední stovce metrů totiž Cicconemu docházely síly, zatímco Evenepoel zrychloval. „Nikdy jsem nevěřil, že bych mohl snadno vyhrát ve sprintu, a když jsem viděl, jak Ciccone vyjel ze zatáčky, myslel jsem jen na to, abych jel co nejrychleji. Ta poslední zatáčka byla možná moje jediná chyba v závodě. Vyjel jsem z ní na příliš těžký převod,“ komentoval Evenepoel rozhodující chvíle.
„Nebylo to ale jednoduché, protože ze zatáčky do cíle zbývalo 260 metrů. On okamžitě získal náskok, ale 100 metrů před cílem jsem se přiblížil a věřil jsem až do konce.“
„Vzpomněl jsem si na mistrovství Evropy 2021, kdy mě porazil Colbrelli. Dnes jsem rozhodně nechtěl zažít něco podobného,“ připomněl Belgičan pět let starý závod, ve kterém prohrál se Sonnym Colbrellim ve spurtu.
Nejhorší pocit v kariéře
Zatímco Belgičan zářil, Ciccone nedokázal skrýt zklamání ani na pódiu, ani na tiskové konferenci.
„Ty minuty po dojezdu byly strašné. Přijeli jsme tak těsně, že nikdo z nás nevěděl, kdo vyhrál. Pocit, který jsem měl bezprostředně po oznámení výsledků, byl podle mě nejhorší v celé mé kariéře. Nikdy jsem kvůli druhému místu tolik netrpěl, protože tentokrát byl ve hře dres. A o ten přijít tak těsně… Bolí to.“
Nyní Cicconeho čekají ještě dva poslední závody, v úterý Tre Valli Varesine a v sobotu Okolo Lombardie. A možná to budou jeho poslední závody v dresu týmu Lidl-Trek. Hodně se totiž spekuluje o možném odchodu z německého týmu do sestavy Pinarello-Q36.5.
To se však rozhodne až po sezóně. Nejdříve je třeba dotáhnout závodní rok do konce. Ciccone má šanci napravit všechna letošní zklamání, kdyby dokázal vyhrát poslední monument sezóny. „V posledních dvou závodech chci prostě závodit bez tlaku a uvidíme. Prostě si to chci na kole užít,“ dodal.
