V písečných dunách v Koksijde vítězí Van Aert. Ouha, Van der Poela zase „chytila“ záda

06.01.2023 | Tomáš Nohejl, foto Kristof Ramon/Red Bull

Osmý díl letošního souboje (cyklokrosových) titánů, zde „De Grote Two“, na závodišti s ikonickým pískem vypadal takto: Popáté triumfoval a na vítěznou vlnu se po zklamání doma v Herentalsu vrátil Wout van Aert. Druhý dojel s téměř dvouminutovým odstupem (-1:38) Mathieu van der Poel, bohužel v cíli si opět stěžoval na záda, která ho trápila v poslední době. Duhový dres Toma Pidcocka po bouračce v novoročním Baalu podruhé chyběl.

Vlámský Duinencross Koksijde je letos součástí X20 Badkamers Trofee stejně jako úterní Herentals. Jelo se v divoké atmosféře, bylo teplo, ale pršelo. „Prostě jsem tady chtěl vyhrát,“ řekl Wout van Aert (Jumbo/Visma), jehož minule zastavil od rozhodnutí ve spurtu defekt zadního kola. Tři kola se drželi pospolu s Van der Poelem a Sweeckem, ale pak Van Aert ujel. 

„Nejsem sice v písku nejlepší, ale forma je dobrá,“ radoval se. Začal s plášti na písek, ale později je vyměnil za Typhoony s větší přilnavostí. „Před startem trochu pršelo, ale jak začalo hustě, nechtěl jsem na trávě riskovat, abych udržel náskok z písku,“ vysvětloval. V cíli předvedl vítězné gesto jako boxer. „Malá show je povolena, ne? Není to pomsta za Herentals, ale jsem rád, že jsem tu vyhrál,“ dodal.

Zato Van der Poel se mračil, i když v úvodu byl na špici nejvíc vidět, ale pak chyboval „Problémy se zády. Před závodem jsem měl dobré nohy, ale v určitém okamžiku už jsem nemohl přidat,“ hodnotil svůj výkom.

Třetí dojel po krátkém oddychu vedoucí muž světového poháru Laurens Sweeck (Crelan/Fristads), který dokázal i velkou dvojku dotahovat a dostat pod tlak. Čtvrtý Eli Iserbyt (Pauwels Sauzen) ve druhém okruhu ulomil kufr na botě, ale chvíli vydržel i bez něj a příliš neztratil. Pátý zůstal Lars van der Haar (Baloise/Trek Lions). V průběžném pořadí série, která sčítá časy, vede Iserbyt, zbývají ještě tři závody.

Zdeněk Štybar (Jayco/AlUla) byl na startovce, ale nedokončil. Mladičký česko-nizozemský člen dynastie Kopeckých Matyáš (Novo/Nordisk) byl tentokrát dostižen o kolo a skončil 32. Mezi ženami dojela 23. taktéž chycená teprve 17letá juniorka a biková obojživelnice Eliška Hanáková (Rexonix), v listopadu jako nejlepší Češka šestá na mistrovství Evropy u citadely v Namuru.

Nabité pole ovšem předvedlo zajímavou konfrontaci. Nejlíp z ní vyšla nečekaně nejvíc odpočatá Shirin van Anrooij (Baloise/Trek Lions), která předstihla o 15 vteřin stejně starou Fem van Empel (Jumbo/Visma). Vítězka poodjela už hned v prvním kole, její soupeřku sužovalo koleno. 

„Konečně jsem měla dobrý start, což bylo příjemné, že jsem nemusela hned od začátku někoho honit před sebou a jet si svou linii v terénu. Do písku jsem najížděla tak, jak mi poradil Sven Nijs. Fem se přibližovala, al dokázala jsem to udržet,“ říkala spokojená Van Anrooij. Stále zvažuje, zda na mistrovství světa pojede elitu, nebo závod do 23 let, kam věkově stále patří. Naopak Van Empel už jistě jede elitu. A co na to Pieterse, ta titul „23“ už má…

Třetí 1:10 za nimi zůstala o generaci starší Lucinda Brand (Baloise/Trek Lions), ta naopak jako jediná z top trojky jela i v úterý. Stejně jako čtvrtá Ceylin del Carmen Alvarado (Alpecin/Deceuninck). Naopak pátá obhájkyně světového titulu Marianne Vos (Jumbo/Visma) nezávodila pět týdnů. Z absolutní (nizozemské) špičky chyběla pouze Puck Pieterse (Alpecin/Deceunick), ale jistě ji uvidíme o víkendu. Průběžné vedení v sérii drží Brand. „Už jsem zase v dobré kondici,“ usmála se při vzpomínce na zlomenou záprstní kůstku z Tábora.

V Belgii se jede v sobotu Superprestige v Gullegemu a v neděli světový pohár v Zonhovenu, sledujte Eurosport.

Tomáš Nohejl
Všechny články autora