Jste s rokem 2026 zatím spokojená?

Do sezóny jsem šla s tím, že mými největšími cíli budou mistrovství České republiky a zahraniční závody, kde jsem doufala, že bych se mohla pohybovat v popředí a třeba útočit i na vítězství. Obojí se mi povedlo splnit už v první polovině sezóny, takže jsem z toho opravdu nadšená a mám velkou radost.

Zároveň jsem se rozhodla neusnout na vavřínech. Když jsem si své původní cíle splnila už během první části sezóny, stanovila jsem si další. Teď bych chtěla zabrat na mistrovství světa a následně také na mistrovství Evropy.

Když se s odstupem několika měsíců podíváte na vítězství ve Francii nebo titul mistryně republiky, co pro vás tyto výsledky znamenají?

Je to skvělý pocit. Je to splnění mých cílů a zároveň potvrzení, že práce, kterou dělám, má smysl. Že se každý trénink a všechna ta dřina vyplácejí a že se dokážu zlepšovat.

Vnímáte během letošního roku svůj posun také čistě z pohledu cyklistky?

Jednoznačně ano. Asi nejčerstvější zkušeností pro mě byla možnost závodit v závodech kategorie ProSeries. Byla to velká zkušenost, která mi hodně přinesla a zároveň mi otevřela oči v tom, jak závodění mezi „velkými holkami“ vypadá.

Je to zase další krok a oproti juniorské kategorii velký rozdíl. Rozhodně mě to motivovalo k tomu, abych dál pracovala.

Co pro vás bylo největším překvapením, když jste nastoupila na start velkých závodů v Belgii nebo Německu?

Obecně je tam všechno trochu jiné. Závodí se rychleji a je znát, že ostatní závodnice mají zkušenosti, které já oproti nim zatím postrádám. Rozdíl je samozřejmě také ve výkonnosti a závody jsou výrazně delší. 

Někdy jsou skoro třikrát tak dlouhé, takže i vzdálenost je hodně znát. V Belgii jsem na vzdálenost ke konci trochu doplatila a začala mít problémy s vytrvalostí. Byla to ale skvělá zkušenost a myslím, že mi toho hodně přinesla do dalších let.

Už máte představu, jakým typem závodnice jste, případně jakým byste chtěla být?

Trochu jsem doufala, že se v tom během letošní sezóny více ujistím, což se úplně nepodařilo. Zatím si připadám poměrně všestranná a vyloženou specializaci ještě nemám.

Vojtěch Řepa nám během Nations Cupu říkal, že úplná sprinterka nejste. Takže z vás sprinterka opravdu nebude?

To je pravda. Závody typu kritérií nebo úplná rovina zakončená hromadným sprintem stovky závodnic asi nejsou úplně pro mě. Ale nějaký sprint z redukované skupiny by mi třeba někdy sedět mohl.

Byla letos nějaká chvíle, kdy jste se trochu trápila?

Úplně bych nepoužila slovo trápení, ale začátek sezóny pro mě rozhodně nebyl jednoduchý. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se do toho dostala. Přes zimu jsem se totiž až do března věnovala také běžeckému lyžování, takže začátek cyklistické sezóny byl pozvolný.

V hlavě jsem vše ale měla nastavené tak, že když budu poctivě trénovat a nechám tomu čas, postupně se výkonnost zlepší. To se nakonec stalo. Náročné bylo hlavně zůstat dostatečně trpělivá, věřit procesu a věřit, že se dokážu dostat tam, kam chci.

Běžecké lyžování a cyklistika jsou ale z hlediska zimní přípravy poměrně dobrá kombinace.

Jako trénink se doplňují dobře. Já jsem ale doteď byla nastavená buď stoprocentně na lyže, nebo stoprocentně na kolo. Myslím, že to už do dalších let není možná cesta.

Rozhodla jsem se proto pokračovat pouze v cyklistice. Běžecké lyžování si nechám jako rekreaci nebo součást všeobecné přípravy během období bez závodů.

Přesuňme se k mistrovství světa v Montréalu. S jakými ambicemi do něj jdete?

Nechci na sebe vytvářet zbytečný tlak a říkat nějaká příliš odvážná tvrzení. Úspěchy, kterých se mi letos podařilo dosáhnout na mezinárodních závodech, mě ale přivedly k tomu, že jsem nad tím začala přemýšlet a byla bych ráda, kdybych mohla bojovat i o medaili.

Samozřejmě je to velký cíl. Zároveň pro mě ale není všechno otázkou jednoho závodu. Potom mě čeká ještě mistrovství Evropy a také tam věřím, že by to mohlo být dobré. Jsou to velké cíle.

Profil tratě v Montréalu by vám tedy měl vyhovovat?

Profilu se nebojím a myslím, že by mi mohl sedět. Samozřejmě se s ním bude muset každý nějak vypořádat a jsou tu i další faktory. Například časový posun je pro mě velká neznámá. Uvidíme.

Kde by se podle vás mohl závod juniorek rozhodovat?

Myslím, že závod juniorek bude specifický. Hodně bude záležet na tom, jestli se favoritky rozhodnou udělat závod těžký a budou chtít, aby se pole co nejvíce nadělilo.

Dokážu si představit, že do cíle přijede opravdu malá skupinka, nebo dokonce jednotlivé závodnice.

Blíží se konec sezóny a před vámi jsou po mistrovství republiky asi dva největší závody roku. Je něco, na co se těšíte, až všechno skončí?

Po sezóně mě samozřejmě čeká volno a těším se hlavně na možnost trochu si odpočinout od cestování a všech organizačních záležitostí.

Budu mít také více prostoru na školu. Teď například řeším autoškolu a momentálně je všechno docela hektické, protože se toho děje opravdu hodně.

Na závěr se dotkněme ještě vaší budoucnosti. V ženském pelotonu už se oznamuje spousta přestupů. Můžete prozradit, co vás čeká v příští sezóně?

Možná vás zklamu, ale takhle vám to ještě neřeknu. Raději bych byla, kdyby to zatím zůstalo pod pokličkou.