Pogačar se zranil na Vueltě, když najel velký kámen, ztratil kontrolu nad svým kolem, spadl na hlavu a klíční kost a zlomil si tři obratle. Urška Žigart spadla v sezóně hned dvakrát, v obou případech na obličej a zlomila si čelist. A zranění museli řešit i další závodníci a závodnice, s kterými pravidelně vyjíždí na trénink.
„Letos to bylo pro mě a Uršku opravdu šílené. Kvůli zlomeninám jsme byli třikrát v nemocnici a pokaždé šlo o poměrně vážná zranění. Podobné je to i u dalších lidí tady. Eddie (Dunbar, pozn. red.) si zlomil žebra na Paříž–Nice, potom ho tady srazila koloběžka a zlomil si kotník. Teď má zlomenou klíční kost,“ připomněl Pogačar pro The Athletic.
Zmínil také Michaela Matthewse, který si letos zlomil obě ruce, a Mattea Trentina s Timem Wellensem, kteří rovněž museli kvůli zlomeninám přerušit závodění. Tým UAE Emirates-XRG se potýkal se zraněními svých závodníků celý rok.
„Ani bych nedokázal na prstech dvou rukou spočítat všechna ta zranění. Je to šílené. Ale myslím, že v cyklistice je to normální. Letos jsem po svém pádu viděl video Marca Márqueze, motocyklového závodníka MotoGP, o tom, kolikrát během kariéry spadl a kolik měl problémů. Říkal jsem si, že náš sport na tom vlastně není tak špatně. Když se ale podíváte na jiné sporty, je to u nás opravdu dost špatné.“
Zajištění závodů není podle Pogačara mnohdy dostatečné
Pády a zlomeniny ale nejsou největší problémem cyklistiky, letos totiž došlo i k fatálním nehodám. V srpnu zemřel devatenáctiletý britský cyklista Finlay Tarling, kterého během závodu Kolem Portugalska srazilo auto, které vjelo na uzavřenou trať a pořadatelé nedokázali zajistit bezpečnost.
„I letos to byla opravdu špatná sezóna. Podobné nehody jsou stále častější. Viděl jsem statistiky, podle kterých nejvíce postihují závodníky do 23 let. Nemyslím si, že je to náhoda, protože organizace závodů je tam na nižší úrovni než ve WorldTour,“ upozornil Pogačar.
Na menších závodech je podle něj méně bezpečnostních opatření, policistů i lidí, kteří dohlížejí na trať. Rozdíl je patrný dokonce i mezi závody WorldTour. Jako příklad uvedl Tour de France, kde jsou podle něj policisté téměř na každé křižovatce, značení je kvalitní a silnice před závodem důkladně vyčištěné. Na řadě dalších podniků podobná péče chybí.
Vyšší rychlost a nebezpečné dojezdy
Dalším problémem je podle Pogačara rostoucí rychlost pelotonu. „Rychlosti jsou mnohem vyšší, ale dojezdy zůstávají stejné. Navíc je na silnicích více zpomalovacích prahů než před deseti lety. Ty jsou určené k tomu, aby zpomalily automobilovou dopravu, ne aby přes ně přejížděli závodníci. Urška si na jednom z nich ve vysoké rychlosti ve Švýcarsku poprvé zlomila čelist,“ připomněl.
Organizátoři by podle něj měli věnovat větší pozornost stavu silnic, jejich značení i samotným dojezdům. „Pořadatelé mohou lépe uklidit trať, lépe ji označit a zajistit, aby cíle byly méně nebezpečné. Dojezdy nemusí být široké a rovné jako na osmiproudé silnici na Kolem Kuang-si, ale v posledních 500 metrech je třeba se vyhnout špatnému povrchu a zatáčkám, výmolům, retardérům a kruhovým objezdům.“
Pogačar zároveň ocenil, když se závodníci snaží bezpečnost zlepšovat vlastními kroky. Na letošní Tour de France se například jezdci bojující o celkové pořadí neformálně dohodli, že se během hektických a rychlých etap s hromadnými dojezdy nebudou držet v přední části pelotonu.
Je však třeba dodat, že jim to umožnila změna pravidel, kdy už nehrozí časová ztráta při menším natažení a potrhání pelotonu.
Podle Slovince by se měla upravit také pravidla pro neutralizaci časových ztrát při pádech. V současnosti rozhodčí určují chráněnou zónu tři nebo pět kilometrů před cílem. Pogačar navrhuje, aby se chráněná zóna určovala podle okolností, to znamená například po vjezdu do technického úseku nebo do městské zástavby.
„Je spousta věcí, které se dají udělat. Rozhodně to ale není měření výšky ponožek nebo šířky řídítek, jak to dělá UCI. Jde o všechny ty malé detaily. Každý z nich se může zdát nepodstatný, ale dohromady mají vliv. Myslím, že je nezbytné věnovat jim mnohem větší pozornost,“ dodal Pogačar.
