"V domácích podmínkách mistra světa nevychováš," mají už dlouhodobě v RKCA vetknuto jako jeden z nejpodstatnějších postulátů do smyslu svého počínání. Postulát a praxe se však nemusí vždy překrývat. Pojďme si to tedy ověřit na příkladu aktuálního českého juniorského šampiona Dana Kuběny.
V letošní sezóně k dnešnímu dni vykazuje 41 závodních dnů. Z nich pouze 7 absolvoval v domácích závodech mimo kalendář UCI. K nim lze přiřadit i jeden závod slovenského poháru.
A bez náročnější zahraniční konkurence se pochopitelně odehrály i oba mistrovské závody, i když ty měly v týmové hierarchii vysokou hodnotu. Taky oba vyhráli, Jakub Patras časovku a Daniel Kuběna silniční závod. To máme 10 závodních dnů v domácí konkurenci.
Na domácích cestách absolvoval Dan Kuběna ještě 7 dalších dnů, jenže ty už v silné mezinárodní konkurenci. Jde o GP West Bohemia a Závod míru juniorů. Obdobně 3 další dny strávil na Slovensku na Mezinárodních dnech cyklistiky.
V ostatních závodních dnech - a vychází nám, že jich bylo 21 - závodil na západ od našich hranic v Belgii (8), Německu (5), Nizozemsku (4), Itálii (2) a Lucembursku (2). A s ohledem na jeho výkony a výsledky - přičemž v tom není z RKCA osamocen - se kolem něj ještě jako prvoročáka mezi juniory točí spousta skautů a agentů světových týmů. Ano, tudy vede cesta.
Zatím poslední praktickou ukázkou této filozofie je účast pětice RKCA na 41. ročníku Keizer der Juniores (2.1) v závěru uplynulého týdne.
Na startu 25 týmů po vesměs 6 lidech. Špičkové juniorské týmy z Belgie, Nizozemska, Francie, Norska, Dánska, Británie, Německa včetně juniorských záloh top světových týmů Decathlon, Bahrain, Uno-X, Lotto, Quick-Step, Groupama-FDJ.
145 kluků usilujících ukázat, že stojí za to si jich všimnout a získat cyklistickou budoucnost v top týmech světové cyklistiky. Tudíž nesmlouvavé, neúprosné závodní nasazení od startu až do cíle. Žádný "pořádek" a hierarchie à la WorldTour, ale živelnost, chaos, nepřetržitý boj o pozice. Zkušenost k nezaplacení.
Závod se skládal ze tří etap zcela odlišného charakteru. Úvodní zavedla kluky na dlažbu a ikonická stoupání známá z jarních belgických klasik včetně Okolo Flander Oude Kwaremont a Paterberg, mezi něž organizátoři v krátkém úseku vložili i třetí Kalkhoveberg. Jejich náročnost nespočívá v jejich délce, ale v extrémně strmých úsecích na úzké silničce po dlažebních kostkách. Až tak, že vjezd doprovodným autům zapovězen. Kdo sem najede zezadu, bývá bez jakékoli šance. Což tentokrát kvůli defektu potkalo i Marka Styblíka.
Juniorský peloton se tu nadělil na několik skupin, v té druhé Dan Kuběna a Jakub Patras. Už už to vypadalo, že dojedou dopředu, zvláště Jakub coby skvělý časovkář tu odváděl obrovský kus práce pro Dana, 15 vteřin a oční kontakt, ale pak se spolupráce ostatních rozpadla a bylo po naději. Dan zaspurtoval z druhé skupiny jako třetí nejlepší, což mu vystačilo na 20. místo s minutovou ztrátou na vítěze.
V neděli se jely dvě půletapy. Tou první byla krátká 6 km časovka. Na konečné pořadí měly vliv povětrnostní podmínky a těžká zemědělská technika. Proměnlivý vítr, déšť a namoklé bahýnko na úzkých venkovských členitých cestách. Smůlu měl opět Marek Styblík, když chytil tu horší variantu a na silničce, kde to klouzalo i autům, lehnul. Naopak ti nejlepší startující v závěru měli štěstí na vysychající cesty. Patřili mezi ně i oba lídři RKCA, kteří tak mohli ukázat své kvality, které přetavili do 4. (Dan) a 5. (Jakub) místa.
Odpoledne se jelo v podstatě městské kritérium na 11km technickém okruhu mezi městskou zástavbou. Dojelo to pohromadě a Dan Kuběna se prosadil na 5. místo. Celkově mu to dalo na 16., mezi provoročáky na 5. místo. Jakub Patras s o vteřinu horším časem obsadil 17. místo. Představme si, kdyby se to v úvodní etapě sjelo ... ale známe to s tím "kdyby". Ale i tak naši kluci v Belgii tedy pověstné "jámě lvové" ukázali výbornou cyklistiku, výborné výkony a velmi dobré výsledky.
A co na to samotný Dan Kuběna?
"Na závod jsme jeli s cílem zabojovat o co nejlepší umístění v celkové klasifikaci. První test byl v etapě, která měla necelých 120 km a v jejím průběhu byla tři náročná stoupaní jako Oude Kwaremont nebo Paterberg. Tady se utvořila vedoucí skupina, kterou jsme se společně s Kubou Patrasem snažili dostihnout, ale bohužel skupina vydržela až do cíle s minutovým náskokem. Druhý den ráno následovala krátká časovka, na kterou jsem si věřil. Počasí bohužel nepřálo první polovině startovního pole, kde byli i kluci od nás z týmu, ale potom se počasí zlepšilo a trať vyschla, takže jsem mohl jet naplno. Těsně mi uteklo pódium. Odpoledne nás ještě čekala velmi rychlá a intenzivní etapa na městském okruhu. Pokoušel jsem odjet i do úniku, ale byli jsme dostiženi. Tak jsem spoléhal na závěrečný spurt, kde jsem nezvolil úplně ideální pozici a sprintoval jsem dost zezadu. Nakonec jsem skončil na 5. místě."
S ohledem na to, že všichni tři, které jsme v textu jmenovali (závodili tu ještě Sebastian Dvořák a Kryštof Kábrt) budou společně s Matějem Pitákem (Mapei Merida Kaňkovský) a Šimonem Matějkem (Dukla Praha) reprezentovat naši zemi na blížícím se Mistrovství Evropy (časovka s Jakubem Patrasem 1.10. a hromadný závod 3. 10.), vypadá to, že si můžeme dělat oprávněné naděje na hodně dobré výsledky.
Znovu tedy: Ano, tudy vede cesta!
