S jakými ambicemi a plány vyrážíš? Slabší účast worldtourových jezdců dává lepší šance na výsledek. 

Těžko říct, jak se to přesně vyvine. Etapy jsou tentokrát pozměněné, Jeseníky už jsem znal přesně, teď hlavně tu karlovarskou část tolik ne. Očekávám divočejší závodění s kontinentálními týmy, hned první den může ujet první skupina, je potřeba si to ohlídat. Na druhou stranu na takové pojetí my jsme zvyklí. Čím více bývá worldtourových týmů, tím víc si kontrolují vývoj závod, nedopustí únik bez své režie. Teď tady máme dva, uvidíme, jak to zvládnou. 

Do této společnosti míříš také. Máš už čtyři nabídky z vyšší kategorie, jak vypadá aktuálně situace?

Budu se chtít ukázat, ale nic jasného není. Rád bych šel do světa, ale na druhou stranu můžu ještě rok zůstat doma. Nic by se nestalo, i když elitní stáje podepisují mladší a mladší závodníky, dokonce i kadety.

Vraťme se k tvým začátkům, jak tě maminka odvezla z vaší vsi Těšíkova u Šternberka na nábor do Uničova.

Jo, jo, tam jsem jezdil čtyři roky a pak už jsem přešel do Mapeie…

…a tam se potkal i s bratry Bittnery jako inspirací?

S Pavlem jen rok, ten je starší a jezdil už na jiné úrovni. Ale s Honzou jsem hodně trénoval v juniorech, bydlí v Hlušovicích asi půl hodinky na kole ode mě. Mapei Merida byl supertým, nedám na něj dopustit, pan Kaňkovský se o nás staral opravdu dobře.

Který moment rozhodl o tom, že se budeš cyklistice věnovat vážně?

Druhým rokem jako junior jsem jel West Bohemii a tam mi zavolal pan Vávra z Hradce. V tu chvíli se to zlomilo, řekl jsem si, že se budu hodně snažit, abych k nim mohl odejít. 

Bral tě tehdy hlavně jako nadějného vrchaře?

Dřív jsem byl opravdu ryzejší vrchař, úspěšné mistráky ale ukázaly, že mi vyhovuje mírně zvlněný terén. Což ze mě dělá použitelnějšího cyklistu, stát se u nás jen vrchařem ani nejde, nemáme velké hory. Ale v těch našich kopcích trénuju nejraději. Snad jen na časovku se teď moc nesoustředím. Nemám na ni čas, hodně cestuju, nemůžu s sebou všude tahat časovkářský speciál. Nemusím ani tolik řešit váhu, jsem tak akorát postava.

Hradecký tým se o posun mladých nadějí do evropské cyklistiky stará třicet let. Vnímáš zdejší působení jako správnou postupnou cestu? A jak se mění tvoje trenérské vedení?

Ano, fakt máme dobrý program i zázemí, pořád se posouváme. Moji tři trenéři postupně za sebou Kaňkovský, Fiala, Řehoř jsou jiné typy s odlišným přístupem. Ti dva starší používají spíše ověřenější postupy, které jim vždycky fungovaly a já je i nadále používám. Aleš (Řehoř) přináší zase novější modernější prvky, víc pracuje s daty. Všechno hodně probíráme se zkušenými kluky v týmu, hlavně s Borošem a Matějem Zahálkou, taky sportovní ředitel Jirka Petruš ještě jezdil do minulého roku, donedávna i Petr Kaltofen. S týmem společně ale ladíme tak jen den dva před závody, nebo jsme teď měli soustředění v Krkonoších. Ale většinu najezdím doma, hlavně s Danem Mrázem od nás z týmu, který bydlí blízko. Snažím se to držet vyváženě, jak potřebuju. Delší výjezdy s kamarády i z Mapeie, když mám v plánu specifické svoje věci, jedu raději sám.

Kolik kilometrů najezdíš za rok, máš ještě kapacitu navyšovat, nebo už míříš k více intenzitám?

Teď mám okolo 19 000 km, loni jsem měl něco málo přes třicet (a 160 UCI bodů, pozn. red.). Já jsem zastáncem intenzívního volna po sezoně, dám si túry, kolo vypustím na mnohem déle než jeden týden. Ještě mám v kilometráži kam stoupat. Nechávám si rezervu, abych se mohl posunout, velké týmy na to při sledování jezdců koukají, aby zůstal po přechodu výš potenciál navyšovat výkon. Hlídám si to pozorně.

První velkou zkušeností se stala Czech Tour před dvěma lety s Chrisem Froomem, jak jsi ho sledoval?

Je to jeden z nejlepších na Tour všech dob, samozřejmě to yl zážitek jet vedle něj. Ale selfíčka jsem si s ním nedělal, spíš jsem ho pozoroval na dálku, bylo okolo něho všude rušno. Já musel koukat hlavně po našich klucích, abych jim byl jako nováček něco platný.  

Zdá se, že ses náležitě poučil. A loni jsi získal, teprve ve dvaceti, titul mistra republiky v silničním závodě.

Počítá se to hodně… Zvedlo mě to, začal jsem si hodně věřit a jezdit rok v mistrovském dresu byl opravdu zážitek. Jsem moc rád, že jsem letos navázal třetím místem a tím snad ukázal, že to nebyla žádná náhoda. Tehdy dvě kola před cílem na mě Ota Fiala houkl z kola: Vzpamatuj se, můžeš vyhrát! Do nejprudší stojky se pro mě obětoval Lukeš, urval jsem jen pár lidí. Pořád ale zůstali Kukrle, Schuran a Kmínek, očesal jsem je až později a zvládl jsem to.

Letos v Bánovcích na mistráku ses držel čestně i s Mathiasem Vackem, pak skončil třetí Okolo Malopolska, teď jsi získal vrchařský dres ve Francii na etapáku Kreiz Breiz. Čeho si považuješ víc?

Za asi nejcennější považuji mistrák. Celý den se jelo na výkon, jen se odpadalo a já jsem zůstal až do konce s profíky. To je velká motivace do budoucna, že by to mohlo jít i dál nahoru.

Zůstává tvým hlavním vzorem Wout van Aert, taktéž všestranný závoďák?

Mám ho moc rád, jak dokáže pomoct týmu, přestože sám pak sbírá snad nejvíc druhých míst. Fascinuje mě jeho výkonnost i v kopcích v poměru s jeho proporcemi. 

Pomáhá mu i cyklokros, co si ho vyzkoušet po jeho vzoru?

Chystal jsem se už dvakrát. Jenže předloni jsem měl docela těžký pád na mistrovství Evropy a loni jsem už byl zase po mistrovství světa hodně vyčerpaný. Chtěl bych zkusit cyklokros. Technicky bych sice ztrácel, ale výkonově by mi to mohlo něco dát jako zpestření.

Jak jsi zvládl náročné období cyklistické adaptace mezi dospělými se školou?

Myslím, že dobře. Pánové Vávra i Fiala nám vyšli vstříc, na stavební průmyslovce v Olomouci jsem udělal maturitu napoprvé. Přemýšlel jsem i co dál se školou. Ale trénuju víc a víc a taky nevím, čemu přesně bych se chtěl věnovat. Ale třeba to ještě někdy stavebního inženýra dotáhnu.

A co další hobby, když už máš kola dost?

Hodně chodím se psy, máme Bernského salašnického a Maremmansko-abruzzského pasteveckého. Taky vyrážím s myslivci lovit a na hony, ale ještě nemám zbroják a povolenku. Rád bych si je někdy udělal. Jen když jsem hodně unavený, zůstanu u televize, baví mě Papírový dům na Netflixu.

No vida, španělský seriál, tak třeba si ho brzy pustíš v originále…