„Je to hodně těžké, protože jsem byl připravený vrátit se po minulé sezoně, která byla už tak dost podělaná a letos je to ještě horší, takže je občas docela složité se s tím v hlavě vypořádat,“ sdělil rozladěný Dumoulin před měsícem webu Cycling news.

Jeho závodní půst se táhne už od loňského Gira, kde si při pádu poranil koleno, a ačkoli to původně nevypadalo příliš vážně, vyřadilo ho zranění na celý zbytek sezony. Přitom ještě den po pádu nastoupil do další etapy, ale rychle se ukázalo, že bolest je až příliš velká.

O návrat se pak pokusil o měsíc později na Dauphiné, kde se chtěl připravit se na Tour, ale tento plán hodně rychle zkrachoval. „Opravdu jsem se snažil, ale musím poslouchat své tělo,“ litoval Holanďan, když naposledy sesedl z kola. Při následné prohlídce doktoři zjistili, že má v noze stále ještě kousek asfaltu po měsíc starém pádu a musel na lehkou operaci.

Na operačním sále se přitom mohl Dumoulin objevovat daleko častěji. Po ukončení střední školy snil o studiu medicíny, ale neprošel obtížnými přijímacími zkouškami a horší zdravotnická škola ho rychle přestala bavit, tak se pokusil prorazit v cyklistice.

A dařilo se mu prakticky okamžitě. V 19 letech ještě jako amatér vyhrál svou první časovku, když vůbec poprvé seděl na speciálním časovkářském kole. Ve stejné disciplíně pak ještě jako 23letý vyhrál národní mistrovství mezi dospělými a na světovém šampionátu získal bronzovou medaili. Nestačil pouze na Bradleyho Wigginse a Tonyho Martina.

Na Vueltě 2015 potom kromě skvělého výkonu v jediné časovce závodu, kde všechny soupeře porazil aspoň o minutu, výborně zvládal i horské dojezdy a dvě etapy před koncem překvapivě stále držel červený trikot. Pak ale na největší favority ztratil během jediné etapy skoro 5 minut a odsunul se na konečné šesté místo. „Zítra budu na svůj výkon pyšný, ale teď jsem hodně zklamaný,“ reagoval v cíli unavený Dumoulin.

Na Grand Tour se zaměřil i v následujícím roce a skvěle se představil na Giru, které startovalo v jeho rodném Holandsku. V úvodním prologu byl o necelé dvě setiny sekundy rychlejší než Primož Roglič a hned při první příležitosti si oblékl růžový trikot. „Je mi jedno, jestli to byla setina nebo minuta, hlavně že jsem vyhrál,“ jásal šťastný hrdina. Po svém vítězství se pak navíc setkal s králem Nizozemska, který jel za ním v doprovodném autě.

V růžovém vydržel 6 dní než se v horách propadl mimo první desítku a později musel po pádu dokonce odstoupit.

Ve velmi dobré formě pak dorazil i na Tour de France, kde v nejvyšší světové konkurenci suverénně vyhrál jednu časovku a v té druhé skončil těsně druhý za Chrisem Froomem. Sám sebe pak označil za favorita před nadcházející Olympiádou v Riu: „Myslím, že jsem favorit – po dnešku to nemůžu popřít. Vím, že to bude jiný závod a za 4 týdny se může stát hodně věcí. Musím si udržet svou výjimečnou formu,“ prohlásil poté, co vyhrál časovku na třetí Grand Tour po sobě.

Na olympijských hrách už bylo všechno jinak, protože Dumoulin zde startoval se zlomeným zápěstím a musel se spokojit se stříbrnou medailí. Nejlepší byl Fabian Cancellara, který si s náskokem 47 vteřin zajistil své druhé olympijské zlato.

Pak už se přestal specializovat pouze na časovku, ale zlepšoval své vrchařské schopnosti s cílem bojovat o celkové pořadí na Grand Tour.

Svou kvalitu ukázal hned na dalším Giru, kde se dostal do čela po 10. etapě, kdy jasně ovládl časovku a dostal se do výhodné pozice před těžkými dny v horách. Tam se navíc držel až nečekaně dobře, a dokonce vyhrál jednu vrchařskou etapu a svůj náskok ještě zvýšil.

Ve třetím týdnu ovšem nastaly potíže. Nejprve ztratil hodně času potom, co si musel během etapy ulevit v lese vinou zažívacích potíží a 19. etapě pak přišel o růžový dres, když neudržel krok s ostatními vrchaři. „Měl jsem špatné nohy a nestačil jsem jim. Snažil jsem se aspoň limitovat ztráty a myslím, že to se mi povedlo,“ reagoval v cíli Holanďan. Do karet mu totiž hrálo, že jako poslední etapu vybrali organizátoři bezmála 30kilometrovou časovku, kde byl jasným favoritem.

Po další ztrátě do ní ale vstupoval až ze 4. místa s mankem 53 sekund na prvního Naira Quintanu. „Můj náskok není moc velký, ale mohl by stačit,“ věřil Kolumbijec v den rozuzlení.

Jenže nestačilo. Dumoulin zajel fantasticky a s náskokem 31 sekund ovládl celkové pořadí. V posledních kilometrech ho jeho tým dokonce musel brzdit, aby zbytečně neriskoval. „V cíli jsem viděl, že mám průběžný náskok jenom 3 vteřiny, takže jsem byl na ostatní naštvaný, že už dopředu slavili a říkali, že jsem vyhrál. Nakonec ale všechno dopadlo dobře,“ líčil nový král Gira. „Navíc se asi zapíšu do historie, jako ten, co vyhrál Giro potom, co kadil v lese. Je to vynikající,“ dodal pobaveně.

Na konci roku pak ještě poprvé triumfoval na mistrovství světa v časovce a korunoval tak svou životní sezonu.

Obhajoba růžového trikotu mu pak v dalším roce nevyšla. Po vítězství v zahajovacím prologu se hned ve druhé etapě odsunul na druhé místo celkového pořadí a na něm už (s výjimkou jednoho dne) vydržel až do konce. Lídři se před ním přitom vystřídali tři.

Dlouho vedl Simon Yates, který podával neuvěřitelné výkony a každým dnem své vedení navyšoval. Jenže v samém závěru mu došly síly a v ten moment se do toho opřel Chris Froome a velkolepým způsobem pro sebe získal královskou etapu celého závodu, v níž přijel do cíle sám o 3 minuty před ostatními a sebral růžový trikot pro sebe.

„Nešlo s tím nic dělat. Froome jel naprosto fantasticky a já neměl nohy na to, abych mu stačil,“ gratuloval Britovi v cíli. Celková ztráta na vítěze v cíli činila 46 vteřin.

Velmi podobně pak dopadla i následující Tour, kde Dumoulin opět statečně vzdoroval nadupané sestavě Sky, ale opět marně. Tentokrát se radoval Geraint Thomas, na nějž ztratil druhý Dumoulin necelé 2 minuty. Chuť si aspoň částečně spravil triumfem v časovce v předposlední etapě.

Od té doby ale marně čeká na další úspěchy. Na podzim tak bude určitě ještě hladovější než kdy dřív.