Do startu závodu mužů s hromadným startem na Mistrovství světa v Belgii zbývají necelé dva týdny a favorité se pilně připravují. Největší dojem doposud zanechal belgický mistr a lídr domácího národního týmu Wout van Aert. Druhý muž loňského šampionátu v Imole si odpočinul po Tour de France a Olympijský hrách v Tokiu a k závodů se vrátil v etapách Okolo Británie. A byl to návrat ve velké stylu, Van Aert vyhrál čtyři etapy z osmi a také celkové pořadí. 

"Dopadlo to líp, než jsem si jen dokázal představit. Objel jsem tento závod kvůli Mistrovství světa a Paříž - Roubaix. V uplynulých osmi etapách jsem se mohl za perfektních podmínek připravit na další závody. Okolo Británie pro nás bylo po všech stránkách skvělým závodem. Je to krásný závod, který byl v mnoha ohledech podobný Mistrovství světa ve Flandrech. Příprava na mé další velké cíle zatím probíhá hladce,“ říká Van Aert, který v Británii vyrovnal rekord Edvalda Boassona Hagena. Ten získal čtyři etapová vítězství v roce 2009 a také zvítězil i celkově.

Van Aert je podle trenéra belgického týmu nezpochybnitelným lídrem pro Mistrovství světa a jeho poslední výkony to rozhodně potvrzují. Byl nejrychlejším sprinterem, ale dokázal také porazit Juliana Alaphilippa v dojezdu na dvoukilometrový kopec. Trať světového šampionátu ve Flandrech mu bude vyhovovat. Na dlažbě a v krátkých strmých stoupáních bude silný a spolehnout se může i na svůj spurt. 

Obhájce titulu Julian Alaphilippe se v Británii nezapsal mezi vítěze a v porovnání s Van Aertem to nebylo ono, ale ve zbývajících dvou týdnech se toho může ještě  hodně změnit. Alaphilippe nemá v poslední době moc štěstí, překvapivě prohrál s Benoitem Cosnefroyem v dojezdu Bretagne Classic a nevyhrál ani v Británii. Kvůli narození syna Nina a také kvůli přípravě na světový šampionát vynechal Olympijské hry a rád by duhový trikot obhájil. Loni v Imole byl na kopcovité trati lepší než Van Aert, ale letos vše nahrává Belgičanovi, včetně týmové podpory. 

Největším soupeřem Wouta van Aerta byl v uplynulých domácí Ethan Hayter. Stále ještě málo známý cyklista letos vyhrál už osm závodů a pomalu se dostává mezi světovou špičku. Nyní je v lepší formě než Tom Pidcock a nejspíš proto bude ve Flandrech lídrem britského nároďáku. Brzo 23letý Angličan jel v životě jen dva monumenty a ani v jednom nebojoval o přední příčky. Na světovém šampionátu proto bude spíše černým koněm závodu a ne opravdovým favoritem. Ale brzo se mezi ně zařadí.

Na domácím etapáku vyhrál etapu a až do poslední etapy vedl celkové pořadí. O vítězství přišel až po vítězství Wouta van Aerta kvůli bonifikacím. Zklamaný byl jen trochu: "Samozřejmě jsem trochu zklamaný, ale s tímto týdnem mohu být velmi spokojený. Van Aert vyhrál čtyři etapy, takže si vítězství nejspíš zasloužil. Tento závod a vlastně celá sezóna je skvělá. Už jsem vyhrál spoustu závodů a být tady druhý je opravdu příjemné. Příští týden pojedu časovku na Mistrovství světa a o týden později silniční závod. Moc se na to těším, na silniční závod máme dobrý tým, takže si myslím, že by to mohla být zábava," říká úspěšný dráhař, který získal stříbrnou medaili v madisonu na Olympijských hrách.

Van der Poel stále doufá

Zatímco Van Aert, Hayter a Alaphilippe slavili ve skotském Aberdeenu, na kontinentu zrovna po několika týdnech pauzy závodil Mathieu van der Poel. Poprvé od pádu na Olympijských hrách v závodě horských kol. Van der Poel si v Antverpách chtěl otestovat bolavá záda. Na vlastní žádost byl zapsán na start a hned zvítězil. Jistý účastí na Mistrovství světa ale není. Antwerp Port Epic byl náročný závod, ale ani zdaleka tak jako jeho další cíle.

V cíli závodu se novinářům webu Wielerflits.nl svěřil se svými plány na další dny: "Zítra budu konzultovat svůj stav, především s fyzioterapeuty. Moje záda budou tuhá, ale nemusí to být taková katastrofa. Bylo mi řečeno, že z dlouhodobého pohledu si nemůžu ublížit. To je také důvod, proč se chci pokusit o start na Paříž - Roubaix a Mistrovství světa. A pak si chci dát delší odpočinek, aby se záda úplně uzdravila. Protože se toho jednou musím zbavit. “

"Ale musím být schopen kvalitně trénovat další dva týdny, abych před Mistrovství světa získal slušnou formu. Kdybych byl jen na 70 procentech, nezúčastnil bych se. Pokud to ale ráno nebude tak špatné, rád bych jel Primus Classic a GP Denain. Tyto závody byly v plánu. V každém závodě bych se chtěl cítit trochu lépe. Pokud to půjde dobře, rád bych přidal co nejvíce závodních dní. “

Colbrelli v životní formě

V Itálii se v neděli závodilo o elitní evropský titul. A počtvrté v řadě triumfovali Italové. Po Matteu Trentinovi, Eliu Vivianimu a Giacomu Nizzolovi vyhrál Sonny Colbrelli. Squadra azzurra opět zvolila nejlepší možnou taktiku, byla aktivní a využila Colbrelliho formu. Ta je zcela mimořádná, vždyť o týden dříve vyhrál celkové pořadí Benelux Tour. Což se od sprintera nečekalo. Jenže Colbrelli už dávno není sprinterem, rychle se přesouvá do role rychlého klasikáře. 

V Trentu snadno zareagoval na důležitý útok Francouzů 60 kilometrů před cílem a zařadil se do čelní skupiny. Zde už měl svého krajana Mattea Trentina a byl teoreticky nejrychlejším mužem skupiny. Ale je spurt by mu k vítězství nestačil. 22 kilometrů před cílem musel zachytit útok Remca Evenepoela a v posledním okruhu přežil stoupání Povo v Belgičanově háku. Poté už mu stačilo udržet nervy a počkat si na dojezd. V tom si s Evenepoelem snadno poradil.

Evropské šampionáty Italům jdu, ale na světových je to horší. Konkurence je zde mnohem větší a motivace soupeřů také. Na titul čekají 13 let. Od triumfu Alessandra Ballana v roce 2008. Tehdy italský tým závodil pod taktovkou Franca Balleriniho a byl skvěle zorganizovaný. Po Balleriniho předčasné smrti se pravidelný přísun titulů zastavil. Současný trenér národního týmu Davide Cassani se to snaží změnit, ale po letošním šampionátu končí. Má poslední příležitost. 

Může Colbrelli ukončit čekání Italů? V současné formě ano, ale poradí si s mnohem delším závodem na kostkách? Nebude to snadné. Zatím slaví evropský titul, kterým přebil svůj letošní italský titul. "Je to fantastické. Ale na začátku jsem se necítil dobře. Byl to velmi těžký závod od startu. Naštěstí jsme měli super tým a ve finále jsem měl k sobě skvělého Mattea Trentina. V posledním stoupání se mi podařilo udržet se Remca Evenepoela, i když bylo hodně těžké uviset. Ale z tohoto vítězství mám velkou radost. A je dvojnásob krásná, protože je v Itálii.“