Zajímavostí je, že první tři etapy mají 200 a více kilometrů. Všech prvních pět etap ale lze označit jako klasikářské. Některé jsou na hranici sprinterských, některé zase spíše pro ty, kteří dokážou přejet středně náročné kopce. Předposlední etapou je jen mírně zvlněná časovka a v poslední, nejkratší lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat hromadný dojezd.

Z důvodu termínové kolize s Vueltou, vícerých šancí pro sprintery a absencí dlouhých stoupání, jelikož nejdelší kopec v Polsku má 5 km, nenajdeme ve startovní listině špičkové borce, kteří vyhrávají opakovaně Grand Tours.

Do hromadných dojezdů, případně těžších klasikářských závěrů tu jsou mj. na jedné straně Ackermann (Bora), Gaviria (UAE), Hodeg (Deceuninck) či Bauhaus (Bahrain) a na druhé Colbrelli (Bahrain), Aniolkowski (Polsko), Degenkolb (Lotto) nebo Vendrame (AG2R).

Na celkové pořadí tu ale jsou nejspíš jiní kandidáti, jelikož v závěrech některých etap se bude nutno vypořádat s těžšími profily, než které by svědčili výše jmenovaným – snad s výjimkou Colbrelliho.

Koho tedy lze považovat za favority celkového vítězství? Takže tady je nabídka: Diego Ulissi (UAE) Matej Mohorič (Bahrain), Joao Almeida (Deceuninck), Tim Wellens (Lotto), Gianni Moscon a Michal Kwiatkowski (oba Ineos), přičemž černým koněm by mohl být Giovanni Aleotti (Bora), kterému se v červenci mimořádně dařilo, ovšem pouze na jedničkových závodech.

Společně se všemi týmy World startuje ještě Alpecin a Gazprom a polská reprezentace. V žádném týmu však není nominován český cyklista.

Loňský ročník vyhrál Remco Evenepoel (viz titulní snímek).