Olympijské hry docela výrazně ovlivnily letošní ročník Tour de France. Kvůli přípravě na Hry opustili Tour předčasně například Mathieu van der Poel a Vincenzo Nibali. Wout van Aert se na Tour postupně dostal do své nejlepší formy, přesně jak předpokládal a plánoval. Do kondice se snažili dostat také Alejandro Valverde, Jakob Fuglsang a další jezdci.
Wout van Aert odletěl do Tokia společně s týmovými kolegy Tiesjem Benootem a Gregem Van Avermaetem už v neděli večer, jen několik hodin po vítězství na Champs Elysées. Belgičan vyhrál na Tour tři etapy a pasoval se do role lídra belgického týmu. Jenže v Japonsku už delší dobu trénuje další velká hvězda - Remco Evenepoel. Oba startují v silničním závodě s hromadným startem i v časovce. A oba mají medailové ambice v obou závodech.
Bude hodně záležet na tom, jaká příprava byla vhodnější, jestli uspějí závodníci po Tour de France, nebo jestli byla efektivnější cílená příprava na Olympijské hry, jakou zvolil Evenepoel. Ale nejdůležitější bude trať závodu. Na cyklisty čeká 234 kilometrů ve vedru a vlhku a především celkové převýšení 4362 metry. Ze startu se bude dlouho stoupat do výšky 1092 metry, až na 81. kilometr závodu, ale to by žádnému solidnímu profesionálovi nemělo zlomit vaz. Zajímavější je výjezd na Fuji Sanroku, stoupání dlouhé 14,5 kilometru s průměrem 6 %. Končí ve výšce 1449 metrů nad mořem. Ale vrcholí téměř 100 kilometrů před cílem. Ani tady se rozhodovat nebude.
Následuje sjezd a příjezd na automobilový okruh Fuji, kde je také cílová páska. Po lehce zvlněném úseku závodu přijde klíčové stoupání Mikuni Pass. 6,8 kilometru dlouhý výjezd s průměrem 10,1 % je hodně tvrdý. Zejména začátek stoupání je strmý a nepříjemný. Zde se uplatní především nejlepší vrchaři. Otázkou je, zda se mezi nejlepšími udrží i Wout van Aert. Belgický mistr sice vyhrál horskou etapu přes Mont Ventoux, ale v dlouhém úniku. Nejlepším vrchařům na Tour nekonkuroval. A s těmi se v Japonsku utká v přímém souboji. Když budou Tadej Pogačar a Primož Roglič v dobré formě, těžko je zastaví.
Mikuni Pass končí na 200. kilometru. A do cíle zbývá něco přes 30 kilometrů a jediné kratší stoupání Kagosaka Pass (2,2 km, 4,6 %). Následuje dlouhý sjezd a dojezd na okruhu Fuji.
Kdyby se teoreticky Wout van Aert udržel v čelní skupině i přes Mikuni Pass, byl by velkým favoritem dojezdu. Když bude mít týmovou podporu belgického národního týmu. Remco Evenepoel musí v takovém případě pracovat pro něj. Podřídí se týmové strategii? Těžko říct, zda se vpředu udrží i Mauri Vansevenant, Greg Van Avermaet a Tiesj Benoot.
Mezi favority ale nepatří jen Belgičané. Slovinci přijedou ve čtyřech s Tadejem Pogačarem, Primožem Rogličem, Janem Tratnikem a Janem Polancem. Pogačar a Roglič jsou dva nejlepší cyklisté posledních let, jenže není snadné odhadnout jejich sobotní formu. Pogačar má vrchol sezóny za sebou, podruhé vyhrál Tour de France a už nemusí nikomu nic dokazovat. Možná by mu i vyhovovalo, kdyby k olympijskému zlatu pomohl Rogličovi. Zkušenější krajan a velký soupeř musel vzdát Tour de France a hodně mu chybí závodní kilometry. Před Tour jel naposledy Lutych - Bastogne - Lutych. Pokud se na olympijský závod zvládl připravit fyzicky i psychicky, bude velmi nebezpečný.
Pogačar si svou formu z Tour pravděpodobně udrží, ve třetím týdnu mu síly rozhodně neubývaly. Jako vítěz letošního Lutychu je jedním z největších favoritů. Kromě bezkonkurenčních vrchařských kvalit umí i spurtovat. Jenže opravdu záleží na jeho psychice. Bude dostatečně soustředěný a ambiciózní?
Ostatní jsou převážně outsideři. Jakob Fuglsang v Riu získal stříbro a patří mezi nejlepší klasikáře světa v kopcích, ale byl by radši, kdyby se závodilo už před rokem. To byl ve výborné formě. Letošní sezónu má mnohem horší a na Tour si stěžoval na vliv očkování proti covid-19 na jeho organismus. Silnou sestavu mají Nizozemci. Na Hry dlouhodobě ladí formu Tom Dumoulin, ale medailové ambice má zejména v časovce. Mezi špičkové klasikáře patří Bauke Mollema. A na Tour zazářil. Pokud chce vyhrát, musí překvapit dlouhým únikem.
Španělé mají ve svém středu Alejandra Valverdeho. 41letý cyklista má už jediný velký cíl, získat zlatou olympijskou medaili. Konkurence je velká, takže to pravděpodobné není, ale medaile je při troše štěstí reálná. Italové mají pětičlennou sestavu s Vincenzem Nibalim v čele, ale šestatřicetiletý cyklista vyhrál závod naposledy před dvěma lety. Od posledního velkého vítězství na jednorázovém závodě jsou to už tři roky a čtyři měsíce. Nibali je sice přesně tím vhodným typem pro Olympijský závod, ale nejlepší roky už má za sebou. Nebylo by překvapivé, kdyby v Japonsku byli úspěšnější Gianni Moscon nebo Damiano Caruso.
Francouzi se musejí obejít bez Juliana Alaphilippa a Romaina Bardeta a jejich šance na úspěch nejsou moc velké. Těžko říct, kdo by z výběru ve složení Rémi Cavagna, Benoit Cosnefroy, Guillaume Martin, David Gaudu a Kenny Elissonde měl být lídrem. Patrně Gaudu, který se ve třetím týdnu na Tour zlepšoval a letos na jaře skončil třetí na Lutychu. Ale pravděpodobnost francouzského úspěchu je mnohem menší než s Alaphilippem na startu.
Mezi širší okruh favoritů bychom měli zařadit Němce Maxe Schachmanna. Daří se mu na těžkých jednorázových závodech a na Olympiádu ladil formu. Emanuel Buchmann, Nikias Arndt a Simon Geschke mu budou k dispozici.
Britové jsou jako vždy ambiciózní, ale v sestavě mají dva jezdce bez formy - Gerainta Thomase a Taa Geoghegana Harta. Pod horou Fuji to bude na bratřích Yatesových. Simon po pádu vzdal Tour a Adam se cíleně připravoval. Největší naději na úspěch proto má Adam. A mohl by skončit hodně vysoko.
Kolumbijci měli startovat v pětičlenné sestavě, ale Dani Martínez o Hry přijde kvůli pozitivnímu testu na covid. A nahrazen být nemůže. Jedou pouze silní vrchaři Nairo Quintana, Rigoberto Urán, Sergio Higuita a Esteban Chaves. Chaves a Urán mají z velkých jednorázových závodů nejlepší výsledky. Budou nebezpeční, pokud jich zbude v první skupině v závěru závodu víc, mohou toho takticky využít.
Před rokem by mezi největší favority patřil Švýcar Marc Hirschi. Jenže letos je svým vlastním stínem. V dresu UAE Emirates je neviditelný, na Tour se zranil hned v úvodu a dokončil ji se sebezapřením. Svou týmovou roli zvládl a pomohl Pogačarovi zvítězit, ale jet na svůj vlastní výsledek bude těžší. Bude mít podporu Gina Mädera. Vrchař týmu Bahrain Victorious patří mezi černé koně závodu.
Na startu jsou také favorité bez větší týmové podpory, například Alexej Lucenko z Kazachstánu, Kanaďan Michael Woods, Ekvádorec Richard Carapaz a další.
A co český tým? Nedostalo se na osvědčené opory, nejedou Roman Kreuziger ani Petr Vakoč. Účasti se dobrovolně vzdali Josef Černý a Jan Hirt. Místo toho do Japonska odletěli Zdeněk Štybar, Michael Kukrle a Michal Schlegel. Je překvapivé, že Český svaz cyklistiky nevybral Vakoče, který byl nominován na Tour de France a má v nohách tři a půl tisíce kvalitních závodních kilometrů. Schlegel je dobrý vrchař a v posledních týdnech má velmi dobrou formu a nominaci si zaslouží. Pro Kukrleho je to příležitost se zviditelnit. Přesto si myslím, že nominace Vakoče by byla logičtější.
To vše jsou však zbytečné dohady, pravděpodobnost úspěchu českého týmu je minimální, ať už bude startovat kdokoliv. Abychom mohli doufat v medaili, nebo aspoň v první desítku, musel by startovat Roman Kreuziger ve formě, jakou měl naposledy na Mistrovství světa v Innsbrucku v roce 2018.
