Start zcela nového závodu Ruta de la Cerámica - Gran Premio Castellón (1.1) byl situován 75 km severněji než cíl včerejší GP Valencie, tedy do Castellónu. Takže sestava týmů byla totožná s tou včerejší. V soupiskách jednotlivých týmů ale ke změnám došlo. Ze dvou důvodů: jednak je dobré dát příležitost více lidem a jednak nominaci přizpůsobit profilu trasy. Výsledkem bylo, že ubylo sprinterů a to včetně vítěze včerejší Clàssica Comunitat Valenciana 1969 (1.1) Dylana Groenewegena (Jayco AlUla).
Zatímco včera se totiž na 200 km nastoupalo 2033 metrů, dnes na 174 km 2350. Důležitou roli sehrál ještě jeden fakt. Posledních 75 km včerejší Velké ceny Valencie se odehrálo na rovině, dnes se 11 km před cílem nacházel vrchol posledního stoupání o délce 5,2 km a průměrném sklonu 4.4%.
Ubylo tedy čistokrevných sprinterů, vedle Groenewegena třeba i Syritsa (Astana), jakož i včera třetí Teutenberg (Lidl-Trek Future Racing). Naopak přibylo těch, kteří jsou dostatečně rychlí, ale ke zvýšení pravděpodobnosti úspěchu potřebují profilově obtížnější trať včetně závěru.
Z těch nejvýznamnějších jsme do této skupiny mohli započítat např. Alexe Aranbura (Movistar), mj. loni 3. na španělském šampionátu i na Gran Piemonte (1.Pro), či Jenthe Biermanse (Arkéa-B&B Hotels), loňského vítěze Muscat Classic (1.1), druhé etapy Okolo Lucemburska (2.Pro) a shodou okolností 2. v loňském ročníku GP Valencia.
Bohužel ubylo i českých cyklistů, v sestavě Caja Rural ani v žádné jiné se nikdo z nich neobjevil.
15 km po startu se konečně podařilo někomu odjet. Byla to dvojice Jelle Vermoote (Bingoal WB) a Paul Hennequin (Nice Métropole Côte d'Azur).
O 20 km dále se k nim konečně dokázal dotáhnout ještě Duarte Marivoet (na snímku), který tu dostává příležitost v týmu UAE Team Emirates. Příležitost proto, že registrován je v devo týmu UAE Team Emirates Gen Z, kam letos přestoupil z juniorské zálohy Bora-hansgrohe, týmu Auto Eder, kde byl kolegou Martina Bárty a Kryštofa Krále a v jehož dresu se stal belgickým juniorským šampionem.
O tempo pelotonu se starali především jezdci Movistaru. Nejspíš opravdu hodně věřili Alexi Aranburovi. 28 letému Španělovi, který začínal v baskickém Euskadi a přes Caja Rural a Astanu se dostal v roce 2022 do Movistaru.
Za dobu své dosavadní kariéry získal 6 vítězství, přičemž nejvýznamnější je etapa z Okolo Baskica (2.UWT) v ročníku 2021. Stejný počet, tedy šest, má účastí na Grand Tour. Jel i osmkrát některý z největších monumentů, nejvíc se mu dařilo na Milano-Sanremo, kde byl dvakrát sedmý a jednou třináctý.
35 km před cílem na čele osaměl Jelle Vermoote, jehož dosavadním nejlepším výsledkem je 2. místo při Memorial Philippe Van Coningsloo (1.2) v roce 2022, na které se prosadil z uniknuvší pětičlenné skupiny a přitom odsunul na 3. místo Matúše Štočka z ATT Investments.
Poté, co byl i Belgičan 25 km před cílem dostižen, angažovali se v udávání tempa borci Cofidisu. Ti tedy věřili v šance svého lídra Bryana Coquarda, včera druhého za Groenewegenem.
Stoupání na poslední kopec a současně vrchařskou prémii využil k ataku Alex Baudin (Decathlon AG2R La Mondiale), který ještě v roce 2022 nosil stejný dres jako Petr Kelemen ve Swiss Racing Academy. Vydržel až do mety 1,4 km před cílem.
Ještě 800 metrů před cílem měl Aranburu k dispozici dva spolujezdce, ale to nakonec stačilo jen na 3. místo. Na pásce byl totiž nejrychlejší další z horkých favoritů. Po včerejším vítězství Dylana Groenewegena znovu slavil Jayco AlUla. Tentokrát prostřednictvím Michaela Matthewse. Dnes zvedl ruce po 41.
Útok Baudina nebyl úplně zbytečný. Pracovat musely ostatní týmy a z toho pak mohl profitovat Pierre Gautherat, který začal v AG2R coby stážista v srpnu 2022 a loni se nejvíc zviditelnil u nás na Závodu míru U23 v Jeseníkách, když vyhrál prolog, první etapu a nakonec i bodovací soutěž.
