Včerejší úvodní etapa byla zastavena a následně zrušena přibližně 20 km před cílem kvůli mimořádné zimě a hlavně silnému sněžení, které všechny zaskočilo. Samotní jezdci nebyli proti, spíše to byli oni, speciálně z Cofidisu, kteří tohle rozhodnutí iniciovali.
Žlutý ani bílý dres nebyly po etapě uděleny. Ale výsledky v bodovací a vrchařské soutěži se započítaly. Takže Jonasu Vingegaardovi byly po dnešní etapě odečteny tři sekundy za vítězství na první rychlostní prémii, Ionu Izagirremu dvě a Rohanu Dennisovi jedna. Francesco Gavazzimu zůstalo před dnešní etapou vedení v klasifikaci vrchařů.
"Ve skutečnosti nebylo v plánu bodovat na první rychlostní prémii, ale museli jsme být ostražití. Trvalo dlouho, než se podařil únik a my jsme museli zajistit, že to pro nás nebude nevýhodná situace. Což se také nakonec povedlo," řekl vedoucí týmu Jumbo-Visma Frans Maassen.
Dnes na cyklisty vysvitlo i sluníčko. Ale podle oblečení značného počtu závodníků dlouhá/dlouhá bylo zřejmé, že musí být citelné chladno.
Pět kilometrů po startu dnešní 184 km dlouhé etapy se vytvořil denní únik. Ocitla se v něm sedmička jezdců z týmů Pro a Conti. Ze zajímavějších jmen tu byl Alexander Konychev, který pro letošek přestoupil z BikeExchange do týmu Corratec, kam se letos dostal i Karel Vacek. A pak tu byl Sebastian Schönberger (Human Powered Health), kterému šlo o jediné: konečně uzmout Gavazzimu (EOLO-Kometa) dres nejlepšího vrchaře. Měl na to tři pokusy. Ten první na 115. km se jevil reálný (4 km á 6,2 %), zbylé dva v posledních deseti kilometrech etapy už tak reálně nevypadaly. Právě tam se totiž měla etapa rozhodnout. Nejprve na VP 3. kategorie (2,8 km á 6,6 %) a především pak v cíli (3,7 km á 7,6 %).
Hlavní díl práce obstarávající potřebné tempo pelotonu připadl pochopitelně cyklistům Jumbo-Visma. Speciálně tedy těm mladým. A na moc dlouhou otěž si uprchlíky raději nepouštěli. Maximálně do 2 minut.
Schönbergerovi to vyšlo na úvodní VP podle plánu. Jako poslední z úniku se pokusil ve společnosti Mattia Baise z EOLO-Kometa dojet pro body i na druhé VP, ale to se mu již nepodařilo. 14 km před cílem k nim totiž přivezl peloton Steven Kruijswijk. Po sjezdu začal urputný boj o co nejlepší výchozí pozici do cílového kopce. To byla práce pro Rohana Dennise.
Jakmile se najelo do posledního výjezdu, zkusil to nejprve Cofidis, ale rychle se před ně nasunul na čelo Johannes Staune-Mittet. Jel snad i kousek za hranicí svých možností a dělal přitom takové grimasy, že by i paní Janžurová za mlada, jak říká v jednom filmu klasik, zbledla závistí. Vingegaardovi v jeho háku se dařilo držet poker face. A když pak za to 2,4 km pod vrcholem vzal, odletěl všem jak z praku vystřelený.
Nebylo člověka, který by mu mohl byť jen náznakem konkurovat. Takže se za ním vytvořil druhý závod, závod o druhé místo. Nejprve všem odjel Langellotti z BH-Burgos, ale přecenil se. Takže 21 sekund po Vingegaardovi přejeli jako první cílovou čáru další z top favoritů Ruben Guerreiro (Movistar) a Ion Izagirre (Cofidis). O pár sekund později je stínovali Antonio Pedrero a Jesús Herrada ze stejných týmů.
"Jsem velmi šťastný, že jsem vyhrál. Dal jsem do toho všechno a chtěl jsem dnes vyhrát. Chtěl jsem to pro svou rodinu a přítelkyni. Vlastně jsem se celý den cítil dobře. Navíc kluci z týmu pro mě během celé etapy také pracovali,“ řekl Vingegaard bezprostředně za cílem. „Cílem je nyní konečný zisk. Dres mám a chci si ho ponechat."
Karel Vacek dojel na 23. místě +1:06 minuty za vítězem coby nejlepší z týmu Corratec.
