Mas převzal červený dres po odstoupení Tadeje Pogačara a hned první den v trikotu dokázal vyhrát etapu s dojezdem na Alto de Aitana. Osm let po svém prvním a jediném etapovém vítězství na Vueltě. Pozice lídra mu rozhodně prospívá.
„Vždycky, když jsem jel Grand Tours a viděl jsem, jak někdo jede v dresu lídra, strašně jsem mu záviděl. A podívejte, teď se nám to podařilo,“ řekl Mas v rozhovoru pro deník AS.
Takový vývoj svého oblíbeného závodu rozhodně nečekal. „Zaprvé proto, že závodil Pogačar. A zadruhé jsem věděl, že jsem v dobré formě, ale nevěděl jsem, v jak moc dobré.“
Je zřejmé, že po nepovedeném Giro d'Italia, kde se do boje o celkové pořadí nezapojil, vyladil formu na Vueltu perfektně. „Je tu určitě něco, díky čemu se tady cítím lépe, ale fanoušci, silnice, které téměř všechny znáš, protože jsi po nich jezdil někdy v mládí nebo už jako profesionál, roční období… Jsou jezdci, kteří podávají lepší výkony na jaře, a jiní, kteří podávají lepší výkony teď, a teď je moje období,“ pochvaluje si.
„Vždycky jsem říkal, že vyhrát velký etapák by byl sen, jeden z těch, které mám ve své sportovní kariéře, tak snad to vyjde.“
Na pódiu Vuelty stál už čtyřikrát a třikrát byl druhý. Rozhodně tedy má dost zkušeností se třítýdenními etapovými závody. Jenže jeho nejbližší soupeř, Primož Roglič, Vueltu už čtyřikrát vyhrál. Bude to hrát roli? „Je to právě on, kdo mi dělá největší starosti,“ přiznává Mas.
Svou pozici v závodě a životní šanci na velký úspěch se však nechce znervózňovat. „Není to tak, že bych se bál,“ vysvětluje. „Jde jen o to, že když budu celý den přemýšlet o vítězství na Vueltě, nahromadí to stres, který teď nechci. Momentálně si prostě užívám nošení červeného dresu, užívám si tým a musíme se soustředit na to, co nás čeká tento týden. To je asi všechno.“
Mas má za sebou poměrně těžké období své kariéry. Poslední dobrý výsledek na Grand Tour zajel v roce 2024 na Vueltě, následující rok musel odstoupit z Tour de France kvůli zánětu žil, musel být operován a na letošním Giru ještě nebyl v nejlepší formě.
„Je to dlouhý proces, který začal v červenci loňského roku. Velmi dlouhý. Život se hodně mění. Vždycky říkám, že kdyby byl život přímkou, bylo by to nudné, ne? Naopak, když má své vzestupy a pády, dodává to mnohem větší motivaci. Nevím, takhle se mi to líbí víc.“
Ještě před odstoupením Pogačara byl Mas jediný, kdo mu v horské etapě stačil a naznačil svou výbornou formu. A po nešťastném konci slovinského cyklisty je to právě Mas, kdo musí převzít zodpovědnost za vývoj závodu. „Musíme otočit list. Tadej si náš respekt zasloužil. Teď je to na nás,“ dodává.
