Malý velký šampión!

28.01.2021 | Libor Bartůněk, Foto: Sirotti

Malý velký šampión!

Il Grillo neboli Cvrček, tak zní přezdívka zřejmě nejúspěšnějšího cyklisty začátku tohoto století. Paolo Bettini  se svými 58 kilogramy spíše vypadá jako specialista na třítýdenní etapáky, kde bude excelovat v horských průsmycích. Ale jeho styl závodění, neskutečná výbušnost a taktická vyspělost z něj udělaly jednoho z nejlepších klasikářů nejen své doby, ale zřejmě i historie.

Bettini pochází ze slunného Toskánska, kde také přičichl k cyklistice. Již jako malý byl velký talent, vyhrál 23 ze svých prvních 24 závodů. V roce 1996, kdy se jelo poprvé mistrovství světa do 23 let a Italové ho ovládli, dojel na čtvrtém místě za trojicí svých kolegů v národním týmu a před René Andrlem.  Tento výsledek mu otevřel dveře mezi profesionály, když podepsal do MG Maglificio-Technogym, kde se stal domestikem Michele Bartoliho. Bettini pomohl svému zkušenějšímu krajanovi k celkové výhře ve Světovém poháru v letech 1997 a 1998. Pro něj samotného to byla skvělá škola.

V následujícím roce oba přestoupili do týmu Mapei-Quickstep, který byl super týmem pro klasiky. Což jim vydrželo v podstatě až dodnes. V tomto roce se Bartoli zranil a to otevřelo dveře Bettinimu. Už nemusel pracovat pro v tu dobu slavnějšího kolegu. V roce 2000 vyhrál nejstarší monument Liége-Bastogne-Liége a jednu etapu na Tour de France. Přineslo to ale i problémy do týmu Mapei. Uzdravený Bartoli nechtěl pracovat pro svého mladšího krajana, který vystoupil z jeho stínu. Vrcholem bylo Mistrovství světa v roce 2001 v Lisabonu, kde tito dva kohouti jeli spíše proti sobě a Bettini díky tomu možná přišel o svůj první titul mistra světa, když mu ho na pásce sebral Oscar Freire.

Průlomová byla sezóna 2002. Podařilo se mu podruhé vyhrát Liége-Bastogne-Liége, ale hlavně celkově ovládl Světový pohár, který v té době byl velmi ceněný a zahrnoval všechny slavné klasiky. Na Mistrovství světa pomohl k vítězství na rovinaté trati v Zolderu Mario Cipollinimu. V následující sezóně zopakoval triumf ve Světovém poháru, když dokázal ovládnout  Milán-Sanremo, HEW Classics v Hamburku, Clasicu San Sebastian a navrch dojel čtvrtý na MS v Kanadě. V roce 2004 sice vyhrál celkově Tirreno-Adriatico, ale vítězství se mu spíše vyhýbala. Vše ovšem dokázal napravit v Aténách, kde si na krk nasadil zlatou olympijskou medaili. Namlsán tímto triumfem odjížděl na mistrovství světa s největšími ambicemi, ale závod pro něj skončil předčasně, když si narazil v závodě koleno o mechanický vůz. Sezóna však skončila úspěchem, potřetí v řadě ovládl Světový pohár, čímž se stal rekordmanem. Nikdo jiný před ním Světový pohár třikrát nevyhrál a bohužel nemohl ani po něm, jelikož byl po této sezóně zrušen.

V úvodu ročníku 2005 byl limitován zraněním a ve většině jeho oblíbených klasik byl dost nevýrazný. Forma přišla před Giro d´Italia, ve kterém vyhrál první etapu a oblékl si Maglia Rosa, růžový dres pro vedoucího závodníka, který vezl několik etap. V Miláně se mohl radovat z celkového vítězství v bodovací soutěži. Skvělou přípravou před Mistrovstvím světa byla španělská Vuelta, kde dokázal vyhrát 16. etapu. Světový šampionát jako by byl pro něj zakletý. Byl nejlepší z Italů, ovšem až na 13. místě za vítězným Tomem Boonenem. Chuť si spravil na Okolo Curychu a Lombardii, které vyhrál.

Ročník 2006 byl možná nejúspěšnější v kariéře Bettiniho, ale také velmi bolestný v osobním životě. Měl skvělé jaro, kdy vyhrával menší závody, dojel druhý na Lutychu, zvítězil v etapě Gira a znovu celkově ovládl bodovačku. Podruhé získal italský titul, vyhrál etapu na Vueltě a konečně se stal světovým šampiónem. Je tak jediným cyklistou, který dokázal vyhrát jak elitní světový šampionát i olympijské zlato.  Bohužel pár dní poté zahynul při autonehodě jeho bratr Sauro. Paolo byl zničený a dokonce zvažoval ukončení cyklistické kariéry. Naštěstí změnil názor a nastoupil na start Il Lombardia, kterou pro svého bratra vyhrál. Památný je jeho dojezd, kdy v slzách hledí do nebe. Od francouzského deníku Velo získal ocenění Velo d´Or pro nejlepšího jezdce sezóny.

V roce 2007 vyladil svou formu na podzim, chtěl zaútočit na obhajobu světového zlata. Povedlo se.  Na Vueltě vyhrál etapu, v dalších pěti etapách byl mezi nejlepší trojicí. A vše vyšperkoval v německém Stuttgartu, kde obhájil titul mistra světa. Další rok již byl posledním v jeho skvělé kariéře. Nedohodl se totiž s Quickstepem, ve kterém strávil skoro celou kariéru, na prodloužení smlouvy. 27. září 2008 oznámil svůj odchod do důchodu. Aby toho nebylo málo, tak si ještě v listopadu střihl milánské dráhové šestidenní, odkud byl převezen do nemocnice v bezvědomí po těžkém pádu.

V roce 2010 převzal po úmrtí Franca Balleriniho italský národní tým, který vedl do roku 2014.

loading...



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Podporují nás

ActiveTour
BikeTour
Canyon
Continental
Cratoni
Cube
CYKLOŠVEC
Cyklotrener
Ekoi
ENDORPHINE
ENDURA
Equinox
Fanatik
Flashsport
ForBikes
Fulcrum
HJC
Kalas
Knog
Kolokram
Koloshop
LETAPE
Lapierre
LOOK
MOJEKOLO
Penco
ProgressCycle
ROUVY
Santini
Schindler
SPKOLO
Tubolito
Veloklasik
ZOOKEE