Rubiovu nehodu způsobil fanoušek, který spadl před Mercedes týmu UAE, jenž proto musel na místě zastavit. Rubio jel hned za doprovodným vozem Tadeje Pogačara a nestihl zabrzdit. Obličejem rozbil zadní okno a zůstal ležet na silnici. Zdravotníci ho poté naložili do sanitky a osmadvacetiletý cyklista tak opustil Tour de France dva dny před koncem 113. ročníku.
„Viděl jsem, jak Rubio z Movistaru narazil do vozu UAE. Vypadalo to opravdu špatně,“ řekl svědek Tobias Johannessen pro TV 2. „Zajímalo by mě, jestli obličejem rozbil okno. Doufám, že je v pořádku.“
V pořádku není. Podle týmu Movistar utrpěl v obličeji zranění, která si vyžádala přibližně dvacet stehů, a musel být převezen na pozorování do nemocnice v Grenoblu.
Naplnily se tak obavy o bezpečnost závodníků ve výjezdu na Alpe d'Huez, kterým pořadatelé nedokázali zabránit. Organizátor Tour de France, společnost A.S.O., sice nainstaloval zábrany a lana a posílil policejní síly na několika místech, včetně úvodního kilometru, nizozemské zatáčky, dánské zatáčky a čtyřkilometrového úseku před cílem, přesto došlo k řadě incidentů.
Ředitel trasy Thierry Gouvenou už před etapou upozornil, že účinnost těchto opatření bude i nadále záviset na tom, zda se diváci budou chovat zodpovědně a ponechají závodníkům dostatek prostoru k průjezdu.
Diváci se však zodpovědně nechovali a ovlivnili i samotný závod. Například Remco Evenepoel zaútočil pět kilometrů před cílem, ale silnice před ním se ucpala a Belgičan musel zpomalit a svůj nástup zopakovat.
„Ten útok jsem musel zopakovat,“ říkal Evenepoel po dojezdu. „Zablokovali mě fanoušci a motorky. Je škoda, že se mi nepodařilo útok dotáhnout na jeden zátah, protože to by vedlo k jinému výsledku. Ale samozřejmě se dalo očekávat, že tam bude plno lidí. Je škoda, že se to stalo právě mně.“
Směsici emocí prožil také Isaac del Toro, pro kterého šlo o debut na Alpe d'Huez.
„Byla to úžasná první zkušenost,“ povídal v cíli. „Upřímně řečeno, ve finále jsem měl velký strach. Nevím proč, některé zatáčky byly o něco ostřejší. Prožil jsem pár strašidelných chvil, ale jsem strašně šťastný.“
Pogačar zlomil 31 let starý rekord, o kterém dosud nic nevěděl
Daleko před Evenepoelem a Del Torem se fanoušky probíjel Tadej Pogačar, který musel několikrát odhánět lidi rukama, aby mohl projet, a kvůli nim také několikrát zpomalil. Přesto zajel nejrychlejší čas v historii výjezdu na Alpe d'Huez. Dosavadní rekord Marca Pantaniho oficiálně překonal o 1:13.
A to se o něj ani nesnažil. „Upřímně řečeno, vlastně ani nevím, jaký byl Pantaniho čas,“ řekl Pogačar po vyhlášení výsledků. „Poslední týdny moc na internet nechodím. Moc nad tím nepřemýšlím, ale slyšel jsem, že jsem překonal rekord, takže jsem rád.“
„Chtěl jsem prostě odjet dobrý závod a dneska vyhrát, jak jsem už říkal, kvůli klukům. Nevím, je to asi třicet a něco let starý rekord, který se konečně podařilo překonat, takže je to pro nás dobrá zpráva.“
Pogačar tím zahnal všechny pochybnosti o svém zdravotním stavu. Jeho nejbližšího soupeře Evenepoela to nepřekvapilo. „No, dalo se očekávat, že Tadej předvede šílený výkon a bude se dnes snažit vyhrát.“
Sám se raději soustředil na svůj výkon a snažil se soupeřit s ostatními uchazeči o pódium. „Měl jsem pocit, že Tadej stejně jede příliš rychle, takže udržet se ho bylo nemožné. A pak jsem prostě držel tempo s týmem Decathlon. Byl jsem úplně v pohodě. Nejelo se moc rychle, tak jsem se rozhodl zaútočit pět kilometrů před vrcholem.“
Nakonec se mu podařilo získat několik cenných sekund. „Nakonec musím být spokojený. Získal jsem deset sekund a myslím, že jsem právě ukázal, že jsem byl lepší než ostatní v boji o pódium. Takže ano, byl to dobrý den.“
Před závodníky je už jen jedna těžká horská etapa, ta úplně nejtěžší. „Ještě jeden den na plný plyn,“ potvrzuje Evenepoel, který žádný velký útok na žlutý trikot nechystá a soustředí se pouze na druhé místo. „Mám solidní náskok, takže teď jde o to zůstat soustředěný, vyhnout se zbytečným rizikům a dotáhnout to do konce.“
