Watty totiž nelžou. Jsou objektivním a naprosto nekompromisním ukazatelem výkonnosti každého jezdce. A právě díky wattovým záznamům ze závodů si můžeme dovolit udělat toto hypotetické pojednání na téma: "Výkonnost stávajícího silničního mistra české republiky Adama Ťoupalíka vs. výkonnost uchazečů o vítězný spurt na právě ukončeném prvním monumentu letošní sezóny, italské primaveře Milano-Sanremo.

Pro naše úvahy tedy budeme vycházet ze záznamu wattmetru Toma Pidcocka (INEOS Grenadiers), který se v závěru závodu udržel vedoucí skupiny a ve sjezdu do cílového Sanrema se dokonce dokázal odvážně prodrat na první pozici, o vítězství ovšem poté už neusiloval. Budou nás také zajímat i zveřejněné údaje vítězného ataku Jaspera Stuyvena.

Jak zřejmě víte, Milano-Sanremo je nejdelším jednorázovým závodem kategorie Wordtour. Letošní trať měřila 299km, což je pro většinu z nás "smrtelná dávka". Pokud se však podíváme blíže, zas taková hrůza to není. Proč? Peloton jede celých 6hodin pohromadě až pod poslední dvě stoupání - Poggio a Cipresa, aby se celý závod rozhodnul právě tady, na posledních 30ti kilometrech. A jízda v balíku po rovině zas tak nebolí a kilometry rychle ubíhají.

Pidcock se pod Cipresu pohyboval spolu s pelotonem úctyhodným průměrem 45km/h. Ovšem co je důležité, nestálo ho to mnoho sil. Jeho normalizovaný výkon z této 6ti hodinové předehry činil 220W. Tohle musí zvládnout v naprosté pohodě každý jezdec i mnohem nižší třídy než je World Tour. Pro zajímavost, na ostatní monumenty, pokud chcete dojet v popředí, potřebujete pro jezdce Pidcockova váhy průměrný výkon okolo 300W, což je obrovský rozdíl v únavě a výkonnosti jezdce. Na cestě k ligurijskému pobřeží jezdci zdolávali i 550m vysoké Colle de Giovo, ale tohle stoupání má velmi mírný sklon, a jeho nejprudší část je pouze 2,5% nakloněná rovina, která trvala 8 minut. Peloton ho přeletěl rychlostí 35km/h a Pidcock si na něm musel přišlápnout na 269W. Při jeho váze 58kg to činí 4,5W/kg. Tedy nic, co by nezvládal bez vyjímky každý, kdo se živí cyklistikou. Takový kopec na zahřátí v celkem pohodovém módu.

Skutečný závod začíná až 30 kilometrů před cílem, kde na jezdce číhají dvě nepříjemná stoupání - Cipressa a Poggio. Před Cipressou Pidcock spolu s týmovými kolegy z INEOS Grenadiers tvrdě bojuje o přední pozice v pelotonu, což se vyznačuje výkonovými špičkami až 900W.

Cipressa trvala Pidcockovi přesně 10 minut a pro jízdu v popředí (nikoliv na špici, ale v závětří jeho týmových kolegů) potřeboval normovaný výkon 365W, tedy 5,9 W/kg. Sjezd z Cipressy není nijak obtížný, přesto je třeba si pro ohlídání pozice při výjezdu ze zatáček párkrát přišlápnout.

Po tomto víceméně odpočinkovém tříminutovém sjezdu, následuje 10ti minutový přesun pod závěrečné stoupání Poggio. Tady se už peloton pohybuje téměř šedesátkou a Pidcockův normovaný výkon se na tomto rovinatém úseku blíží k 300W (4,6W/kg).

Do závěrečného stoupání Poggio peloton už doslova naletí s jasným úmyslem - odpárat zbytek sprinerů, kteří ještě Cipressu přežili. Každý, kdo se chce udržet v popředí, musí počítat s výkonem 6,6W/kg po dobu "nekonečných" 6ti minut (Van der Poel 6.62W/kg, Tom Pidcock 6.58W/kg).

Kilometr před vrcholem nastupuje předloňský vítěz a druhý muž loňského závodu Julian Alaphilippe.

Aby Pidcock zachytil tento nástup, musí z již vysokého tempa reagovat až na 934W a zvládnout necelou minutu a půl výkonovým průměrem o celý jeden W/kg vyšším - tedy 7,6W/kg. Jede se na hraně a na vrcholu stoupání se téměř vždy láme chleba. Žádnému z jezdců se však nepodařilo získat významný náskok a přes vrchol přejela pohromadě poměrně početná, asi desetičlenná skupina, včetně největších favoritů - Alaphilippa, Van Aerta a Van der Poela, ale i sprinterů Ewana, Sagana, Matthewse a dalších jezdců včetně Toma Pidcocka a Jaspera Stuyvena.

Tříkilometrový sjezd z Poggia trvá 4 minuty a každý jezdec musí bravurně zvládnout 10 zatáček, v kterých se často brzdí ze 70 až na 20km/h. Dokonalé sjezdařské schopnosti a možnost akcelerovat za každou zatáčkou na 1000W je podmínkou nutnou udržení se na čele závodu. Pidcock ve třetí z nich dává 1003W a dostává se před vedoucího Van Aerta. Z tohoto překvapivého kroku však nic dalšího nevytěží a vedoucí jezdci tak míří pospolu do posledního, 2km dlouhého, rovinatého úseku v ulicích Sanrema.

Ještě než ale stačí favorité rozvinout závěrečné taktické hrátky, startuje naprosto nečekaně Jasper Stuyven, vkládá do pedálů 1545W a odjíždí překvapenému zbytku pole. Nereaguje nikdo, kromě Krah Andersena (DSM). Po krátkém, dvouminutovém finále, Stuyven překvapivě dobývá své životní vítězství závěrečným intervalem 515W/2:47.

Adam Ťoupalík pár dnů před Milano-Sanremo, závodil na etapovém závodě v chorvatské Istrii. Pokud se podíváme na jeho závodní data, pak najdeme v cílovém kopcovitém dojezdu 2.etapy, do známého městečka Motovun, následující interval:

Doba trvání 7:18, normované watty 437W (6,8W/kg). Závěrečný souboj o vítězství začíná výraznou wattovou špičkou a celý sprint do cíle pak 2:35, 486W (7,7W/kg). Tento záznam nápadně připomíná to co se odehrálo na Milano-Sanremo v závěrečném stoupání na Poggio. Adamův interval je ale o minutu a půl delší než bylo Poggio a navíc Adam zvládá nejen 6,6W/kg, ale vyvinul výkon 6,8W/kg! Stejně tak jeho závěrečné zrychlení nebylo na úrovni 7,6W/kg ale 7,7W/kg a trvalo o celou jednu minutu déle!

Adam by tedy na Poggiu nejen obstál, ale měl by i slušnou rezervu do závěrečného sjezdu a případný útok po něm, třeba takový, jaký předvedl vítězný Stuyven.

Pojďme tedy analyzovat i zbytek závodu. Otázka zřejmě není, zdali by vydržel šlapat úvodních 6hodin, výkonem 220W - o tom asi není pochyb, ale zdali by ho případně nezahltila půlhodinová kombinace Cipresa - Poggio. Jenomže i Adam absolvoval ve finále etapy na Istrii předposlední stoupání. A ne ledajaké. Výkonem 6,2W/kg, tedy o 0,3W/kg vyším než se jela Cipresa, a v trvání ne 10 ale 13 minut! Tedy opět významná rezerva.

S velkou pravděpodobností by se tedy se svou výkonností, samozřejmě pokud by měl odpovídající podporu týmu, mohl octnout na metě 2,5km do cíle v čelní skupině, stejně jako vítězný Stuyven. Takže se vlastně bavíme už pouze o jeho sprinterských schopnostech.

Vítězný interval Stuyvena 6,6W/kg, 2:47 není nic co by Adamovi mělo dělat potíže. Stejně tak závěrečný sjezd s krátkými nástupy je něco co by úspěšný cyklokrosař jako on měl zvládnout bez problémů.

Takže se tedy už bavíme pouze o tom, zdali  je Adam zručný sprinter s potřebným zrychlením. Pro lepší představu se stačí vrátit do srpna loňského roku, na silniční mistrovství ČR a přehrát si co tehdy Adam Ťoupalík provedl se Zdeňkem Štybarem. Ano překvapivý nástup, stejně jako Stuyven na Milano-Sanremo. Zdeněk Štybar, mimochodem také velmi obstojný spurtér, nebyl schopen jakkoliv kontrovat. To vše po velmi náročném 5ti hodinovém závodě, kde jezdci nastoupali téměř 3.000 výškových metrů a jejich wattmetry ukazovaly průměry okolo 330W.

Takže?

Na základě výše uvedeného si dovoluji vyslovit smělou, ale nikoliv úplně absurdní hypotézu, že na Milano-Sanremo by Adam mohl obstát a za určitých podmínek i zabojovat o vítězství. Finální půlhodinová kombinace dvou výjezdů, sjezdů a nástupů samozřejmě není vůbec lehká, ale měla by odpovídat jeho závodnickému naturelu. Adam je somatotypem podobný Julianu Alaphilippovi a má dokonce velmi podobnou váhu 63kg. Pro zrychlení v kopci, je jeho o 12-15kg nižší hmotnost, než jakou má fenomenální dvojice Van Aert - Van der Poel velkou výhodou. Stačilo by mu pouze 1250W a štěstí na vítězný útok. Cit pro ten správný moment však Adamovi rozhodně nechybí.

Převzato se svolením autora z www.s1w.cz