Jak jste spokojený s výkony a výsledky na Giru? Tým byl mimořádně úspěšný i díky Vám, ale několik úniků nevyšlo jen těsně, litujete něčeho? Třeba nevyužité příležitosti v závěru 18. etapy? 

Jsem nadšený a hodně dlouho vůbec budu vstřebávat celý ten zážitek. Je neskutečné, co se nám v celém závodě povedlo a jsem na celý tým opravdu hrdý. Po týmové stránce to bylo, až na odstoupení Cicconeho a Andersena, kteří bohužel špatně dopadli po pádech, dokonalé. Naším cílem před začátkem závodu byly dvě vítězství a fialový dres. Najednou jsme měli dvě vítězství ve třech dnech a začali jsme koukat dál. Přišel týmový šéf, že bychom se mohli pokusit o další dvě. Nakonec se to povedlo opět celkem rychle, tak najednou, že zkusíme přidat opět další dvě, a i to se ve finále povedlo. K tomu vyšel i ten bodovací dres, který byl hlavním cílem a který jsme drželi celý závod. Z tohoto hlediska to tedy hodnotím úplně neskutečně a jsem velmi rád, za všechny kluky, kterým se povedlo zvítězit.

Kdybych měl mluvit o osobním hledisku, tak jsem také absolutně nadšený. V první řadě jsem rád, že jsem vůbec celý závod přežil a pak jsem rád z těch výkonů, co jsem předváděl. Formu jsem měl dost možná i životní, hlavně na začátku jsem podle mě patřil k těm vůbec nejlepším závodníkům celého Gira. Samozřejmě trošku mě mrzelo, a i pořád mrzí, že jsem nedokázal zvítězit v etapě, protože vím, že na to bylo. Nejblíže asi v té etapě na Strade, kde jsem se bohužel do té vedoucí skupiny dostal pozdě. Na šotolinovém úseku jsem odjel, ani ne cíleně a měl skupinu nadohled, pak bohužel při pokyny od týmu, že mám počkat na Cicconeho, protože zůstával sám ve skupině. Pořád mě ale nedojížděli, tak jsem se rozhodl skupinu dojet, ale bohužel už to bylo déle, než jsem potřeboval.

Nejvíc mě asi mrzí ta druhá časovka ale. Věděli jsme, že má začít pršet a v tom případě byla strategie, že zvolním, ztratím čas a bude pro mě jednodušší skákat do úniků. Počasí se ale nehoršilo, tak jsem šel na start s tím, že jedu na vítězství, což se na prvním mezičasu dařilo, rozjel jsem to skvěle. Pak jsem ale zajel do tunelu, a když jsem z něj vyjížděl, tak najednou byl obrovský déšť a já věděl, že je po nadějích. Ten večer mě to pak celkem zlomilo, protože jsem si opravdu hodně věřil. Takže z tohoto hlediska, cítím, že tam mohlo být o něco víc, ale zároveň jsem strašně šťastný za týmové výhry. Když jsem při nich splnil své úkoly a byl přitom klíčový, tak jsem to v hlavě bral pomalu jako své vítězství. Brácha tedy zatím v Itálii vede, na Grand Tours jsme na tom stejně a budu ho muset překonat příště.

Co se týče té 18. etapy, tak ta samozřejmě také mrzí, vyšlo to tak blbě, že to odjelo beze mě a bohužel jsme tam pak neměli úplně rychlého závodníka do závěru. Ale bylo to složité, snažil jsem se několikrát nastoupit, ale všichni si mě hlídali, protože jim ten můj hlad po etapě musel být jasný a zároveň asi i věděli, jakou mám formu. Tak to bylo takové frustrující v ten moment, protože tam ta šance určitě byla.

Mads Pedersen byl jednou z největších hvězd letošního Giro d'Italia, je jednou z největších hvězd celé cyklistiky, ale jaký je týmový kolega? Zvenčí se zdá být hodně sebevědomý.

Mads je pro mě hodně speciální osoba. Už od prvního týmového soustředění jsme si hodně sedli. Je takovým mým mentorem, snažím se od něj co nejvíce okoukat a inspirovat. Pořád mi říká, že budu v týmu jeho nástupce, že to převezmu po něm. Což když Vám říká mistr světa a někdo takový jako on, tak je něco neskutečného a hrozně si ho vážím. V týmu má to nejsilnější postavení, když mluví, tak všichni poslouchají. Je to ten opravdový lídr, když něco řekne, tak to platí. S tím souvisí i to jeho sebevědomí, když řekne, že na to má a že vyhraje, že se jede na něj, tak to vždy dodrží. Zároveň je to naprostý profesionál, ví, kdy si má najít čas na fanoušky nebo na sponzory a pro tým by udělal vše, což bylo vidět i teď v etapách, když tahal v růžovém dresu pro zbytek týmu. Dělá náš tým daleko lepší a snažím se od něj co nejvíce inspirovat v té profesionalitě a lídrovství.

V jaké kondici jste dokončil Giro d’Italia? Začátek letošní sezony byl totiž hodně těžký, kombinovat klasiky a Giro je přece dost náročné.

Samozřejmě tělo je hodně unavené, ale když se daří a je dobrá nálada, tak to vše jde lépe. Naštěstí jsem se vyhnul vážným pádům, měl jsem jen drobné odřeniny, takže to také v té regeneraci dost pomáhalo a pomáhá. Myslím si, že mi ve finále pomohlo, že jsem kvůli zranění neabsolvoval týmové soustředění. Měl jsem za sebou dost náročný program a ve finále mi podle mě nejvíce pomohla ta domovská pohoda, že jsem si psychicky odpočinul. Největší únava se dostavila až den po závodě, to se to vše nasčítalo, takže po návratu jsem prakticky celý den jen proležel. Teď už chodím se psem a pomalu tam dávám nějakou aktivitu, nejde jen celou dobu ležet. Snažím si taky trochu pročistit hlavu, také dostala dost zabrat. Určitě se vydám na nějakou túru do lesa a snad to vyjde i na ty ryby. Od příštího týdne už zase pomalu začnu s tréninkem.

A jak je na tom rameno, které jste si poranil na Strade Bianche?

Nebudu říkat, že jsem rameno vůbec necítil, ale není to nic strašného. Cítím, že to tam pořád úplně nedrží, ale už jsem říkal před Girem, tak s tím nejde nic moc extra dělat. Ty vazy a šlachy tam jsou pořád lehce potrhané, ale mělo by to postupně srůstat. Takže teď tomu necháme chvíli klidu, budu normálně závodit a vyhodnotíme to až po sezoně, jestli tam bude potřeba nějaký zákrok, ale chtěl ideálně bych se tomu chtěl úplně vyhnout.

Co dál v sezoně? Jaké jsou další cíle? První polovina byla nabitá klasikami a Girem, druhá Grand Tour, už je nejspíš nepravděpodobná…

Krátce jsme se pobavili o Vueltě, Mads by mě tam chtěl, ale s trenérem jsme rychle usoudili, že na dvě Grand Tour v jednom roce je ještě brzy. Takže s největší pravděpodobností mě letos už na Grand Tour neuvidíte.

Co se týče následujícího programu, tak v červnu mě čeká pouze Copenhagen Sprint, kde bych se měl rozjet před mistrovstvím republiky, kde absolvuji časovku i silniční závod. Poté se další plán ještě bude ladit. Pojedu buď Okolo Rakouska nebo Wallonii, tak bych měl jet jako lídr na celkové pořadí. Pak mě čeká etapák v Polsku a pár dalších závodů, včetně reprezentačních akcí.

Přijedete i na mistrovství republiky? 

Ano, na mistrák pokud to jde, tak chci každý rok přijet. Mistrovský dres je velkou motivací a chtěl bych ho opět ukázat na těch největších závodech. Už mám titul z časovky i silničního závodu, tak už samozřejmě musím mířit jen na ty nejvyšší příčky, a to je vítězný double. Zatím ještě neměl moc čas projít si, jak vypadá trať, to mě teď bude čekat v následujících týdnech. V časovce bude mistrovská obhajoba jen o mém výkonu, to věřím, že s trenérem správně nastavíme, tak aby se to podařilo a silniční závod to je tak trochu loterie. Bude to opět strašně těžké závodit proti početní převaze. Letos budu navíc poprvé úplně sám bez bráchy, který před sezonou skončil, takže to bude ještě o něco těžší, ale budu muset si s tím poradit. Bude to hodně o soustředění, nic nezaspat a mít trpělivost. Počítám s tím, že si mě balík bude hlídat a bude čekat, co udělám. Budu muset mít super nohy a pak věřím, že to může vyjít, ale určitě nikoho nepodceňuji a čekám těžký závod. 

Je možné se spojit s ostatními profíky proti početným českým týmům?

Určitě se budu chtít s kluky pobavit, protože nejde, abych si v případě, kdy odjede nějaká skupina všechno sjížděl sám, to samé platí i pro ně. Všichni máme větší šanci uspět, když si vypomůžeme. Ty týmy jsou silné, mají hodně závodníků a na takové trati je velice náročné si s nimi poradit sám. Věřím tedy, že se s kluky pobavíme, že nebudou chtít všichni jen jet proti mně a pak si to společně rozdáme o vítězství.

Jak to vypadá se smlouvou? Prodloužení v týmu Lidl-Trek je asi pravděpodobné. 

Jednání už delší dobu probíhají. V týmu jsem velmi spokojený a podle toho, jak se mnou mluví vedení a můj manažer, tak panuje spokojení i v týmu se mnou, čemuž určitě napomohlo i teď Giro. Dává tedy maximální smysl nic neměnit a v týmu nadále pokračovat. Zatím mohu potvrdit, že v týmu zůstanu, ale veškeré další detaily zatím nemohu zmiňovat.

Zmínil jste účast na reprezentačních akcích, chystáte se tedy do Rwandy na mistrovství světa? Šampionát bude ve vysoké nadmořské výšce, plánujete kvůli tomu nějakou speciální přípravu? A dá se očekávat kvalitní zabezpečení ze strany národního týmu, vzhledem k daleké destinaci?

Reprezentovat je pro mě vždy čest a samozřejmě bych chtěl být součástí týmu i letos. Ještě však řešíme v týmu, zda to vůbec dává smysl tam jet, protože je to náročné s očkováním a ostatními věcmi, navíc i ta trať by měla být dle profilu hodně náročná. Takže to ještě musíme vše probrat, ale plánuji, že budu součástí týmu a pokusím se o co nejlepší výsledek, speciálně v časovce bych určitě chtěl bojovat o co nejvyšší příčky.

Co se týče zabezpečení, tak to je vždy složitější, ještě když je to teď takto v Africe. Není úplně jednoduché spolupracovat, když se vidíme jen takto na jedné nebo dvou akcích za rok, ještě většinou vždy v jiné sestavě. Je logické, že na sebe nejsme tak zvyklí, jako v týmu. Ale naší prací je jen šlapat na kole a ve zbytku věřím, že vedení národního týmu udělá vše pro to, aby to proběhlo bez problémů a my mohli podat, co nejlepší výkon. Určitě si ještě také promluvím s reprezentačním trenérem, abych věděl aktuální informace, a co od toho očekávat.

Po úspěchu na Vueltě a Giru je na řadě Tour de France? Třeba už v příštím roce? 

Zatím je těžké o tom nějak více mluvit. Všechno se bude určovat až na meetingu po sezoně, předtím se ještě poradíme s trenérem, jak a kam to budeme směřovat. V nějakém dlouhodobějším plánu jsme to měli, že příští rok do toho půjdeme, ale jak říkám, zatím je těžké o tom mluvit. Na Tour chce startovat úplně každý a počet míst je velmi omezený. Samozřejmě by se mi ale líbilo být na startu Tour, je to můj sen už od té doby, co jsem začal jezdit na kole. Navíc už mám na svém kontě bílé dresy na Vueltě i Giru, tak by bylo pěkné ho mít i na Tour, kde je to ještě o něco těžší.