„Je zřejmé, že to pro nás znamená velmi mnoho,“ řekl po dojezdu chaotické, ale nesmírně zajímavé etapy s průjezdy přes prašné cesty. Dojel si pro první letošní vítězství a také pro první vítězství na Giro d'Italia. „Samozřejmě, že se to muselo stát tady,“ smál se. „Tady v roce 2018 začala moje kariéra. Vyhrát tuto etapu po tak dlouhém suchu... Konečně se zase předvést, to je skvělý pocit. Těžko se mi to vyjadřuje slovy.“
Už na začátku etapy si přitom myslel, že o svou příležitost přišel, protože nezastihl únik, který se odsouvat nečekaně brzo. „Věděl jsem, že největší šanci mám z úniku, a když jsem se do úniku nedostal, myslel jsem si, že jsem přišel o svou příležitost. Ale tým Q36.5 kontroloval etapu a dali mi šanci závodit o vítězství,“ vysvětluje závodník týmu Visma-Lease a Bike.
„Od druhého sektoru se to pro mě vyvíjelo příznivě a mohl jsem často šetřit síly za klukama, kteří jeli na celkové pořadí. Dynamika celého závodu se změnila po pádu na druhém sektoru. Kluci z Ineosu byli jediní, kterých bylo vpředu víc a snažili se toho využít. A v tu chvíli jsem si říkal, že to může být dobrý den,“ pokračuje Belgičan, který zůstal v první skupině s Eganem Bernalem, Thymenem Arensmanem a Brandonem Riverou, ale také Isaacem Del Torem.
Právě s tím svedl závěrečný souboj. V úseku Colle Pinzuto s prudkým stoupáním měl co dělala by se ho udržel. A poté už radši nestřídala by ušetřil síly do závěru. „Jel skvěle,“ pochválil mladého Mexičana. „Nebyl to dobrý pocit, že jsem ve finále nestřídal, ale musím myslet i na svého týmového kolegu Yatese. Takže jsem ho nechal pracovat,“ vysvětluje Van Aert své konání.
„Ale i tak jsem musel bojovat až do posledních metrů,“ popsal Van Aert dojezd etapy ve středověkých ulicích Sieny. Del Toro naposledy zaútočil na Via Santa Caterina a dostal Van Aerta do úzkých. Ten však využil svých zkušeností v posledních stovkách metrů. „Za horizontem to ještě trochu stoupá, myslím, že už se na Strade Bianche párkrát stalo, že tam někdo někoho předjel. Kdybych na tom měl, asi bych zkusil ho předjet už v kopci, ale já už věděl, že je hodně silný a budu do toho muset dát všechno, abych se ho udržel.“
„Měl jsem v plánu ho předjet nahoře hned za zatáčkou, ze zkušenosti vím, že to jde a ty poslední zatáčky znám z minulých závodů.“
Bylo to jeho nejvíce emotivní vítězství? „Jsem hodně emotivní člověk, spousta emocí mi prošla hlavou po tom vítězství a tohle je taky výjimečné místo, asi to nejlepší, kde končí nějaký cyklistický závod. Je skvělé cítit fanoušky tak blízko sebe, je to jak nějaká aréna,“ složil poklonu pořadatelům. „Bylo to emotivní vítězství z mnoha důvodů.“
„Vyhrát etapu, byl můj největší cíl na Giru. Taky jsem chtěl obléci růžový dres a první den jsem byl blízko, jenže pak jsem dost trpěl. Ale díky tomu, pro mě tohle vítězství znamená ještě víc,“ dodává Van Aert, na kterého v cíli čekala manželka s dětmi.
