Před startem Sanrema nepatřil k největším favoritům, všichni mluvili o Pogačarovi a Van der Poelovi, ale po závodě je zřejmé, že na jarní klasiky je Van Aert připraven velmi dobře.
Zatímco Pogačar a Van der Poel se po pádu pět kilometrů před nájezdem do stoupání Cipressa rychle zvedli a nasedli na svá kola, Van Aert hlásil do vysílačky, že potřebuje náhradní stroj. Tím se zdržel o několik sekund déle a už nemohl stihnout vrátit se do popředí před výjezdem na Cipressu.
„Byla to hektická chvíle,“ okomentoval to pro Sporzu. „V té vesničce je to vždycky ošemetné, zvlášť s těmi sloupky na chodníku. Je to místo, kde už nikdo nechce brzdit.“
„Možná bych se dokázal udržet na kole, ale po levé i pravé straně došlo k pádům. Nakonec to nebyl žádný těžký pád, ale kolo jsem si rozbil. To mě stálo hodně času,“ ušklíbl se.
Naštěstí měl podporu svého týmu Visma–Lease a Bike, který pracoval jen pro něj. „Affini hned počkal a taky Doull jel naplno až k Cipresse,“ ocenil práci svých kolegů. A v kopci ho ke špici přiblížil Matteo Jorgenson. „I Jorgenson potřeboval nové kolo. Předjížděl jednu skupinu za druhou, byl hodně silný. Tam jsem byl na hranici svých možností. Ale bylo skvělé, že jsme nepřestali věřit,“ říká Belgičan.
Zároveň si uvědomoval, že o vítězství už nejede, protože Pogačar, Van der Poel a Tom Pidcock měli na čele náskok. Před Poggiem se Van Aert vrátil do první stíhací skupiny a do boje o stupně vítězů ho vrátila slabost Van der Poela. Věděl, že třetí místo bude to nejlepší umístění, jakého půjde dosáhnout.
Na spurt skupiny čekat nechtěl, bylo tam s ním hned několik sprinterů. „Bylo to spontánní rozhodnutí. V té skupině bych nemohl jen tak dosprintovat pro třetí místo. Když jsem viděl, že už jen Giulio Ciccone pracuje pro Madse Pedersena, hned jsem se rozhodl vyrazit.“ A vyšlo mu to sprintujícího Pedersena udržel za sebou a počtvrté se dostal na pódium Milán–Sanremo.
Přesto byl trochu smutný. Stačil by na Cipresse a Poggiu na Pogačara a Pidcocka, kdyby nespadl a nezničil si kolo? „Nevím. Je to možné, ale nechci se k tomu vyjadřovat. Nohy mi jely velmi dobře. Bohužel jsem je musel použít při dotahování se zpět.“
Sanremo byla čtrnáctá monumentální klasika v řadě, kterou dojel mezi nejlepšími osmi. V posledních osmi monumentech neskončil hůř než čtvrtý a pětkrát byl na pódiu. Stále tak patří k nejlepším cyklistům světa.
A před dlážděnými klasikami se s ním musí počítat. „Pogačar a Van der Poel zůstanou favority v každém závodě, který pojedou,“ upozorňuje. Páteční E3 Saxo Classic vynechá, soustředí se až na nedělní Gent–Wevelgem (In Flanders Fields) a před Kolem Flander by měl stihnout také Dwars door Vlaanderen.
