Když Marlen Reusser v červenci přijela na Tour de France Femmes, uvnitř jejího týmu se už několik měsíců mluvilo o jediném dni. Časovka z Gevrey-Chambertin do Dijonu měla být jedním z vrcholů její sezóny a příprava dostala vlastní název Projekt Dijon.

Začala už kolem Vánoc. Pozice na kole, vybavení, aerodynamika, trénink. Výsledek? Reusser vyhrála 21 kilometrů dlouhou časovku, porazila Lieke Nooijen o čtyři sekundy a oblékla žlutý dres.

O necelé dva měsíce později seděla v Montréalu před novináři znovu jako vítězka. Tentokrát měla na sobě duhový dres a její náskok nebyl čtyřsekundový, ale čtyřicetisekundový.

Deset sekund ztráty? Přesně podle plánu

Na první pohled přitom obhajoba světového titulu nezačala ideálně. Reusser byla na prvním mezičase až pátá a na Zoe Bäckstedt ztrácela deset sekund. Na druhém stále za mladou Britkou zaostávala.

Švýcarka ale přesně s podobným scénářem počítala. „Řekla jsem lidem v autě, že nechci znát mezičasy. Říkala jsem jim, ať nejsou nervózní, pokud budu trochu pozadu, protože první část byla poměrně technická,“ svěřila se Švýcarka.

Reusser věděla, kde chce závod rozhodnout. „Už předem jsem počítala s tím, že tam něco ztratím. Chtěla jsem si opravdu něco nechat na druhou část. Věděli jsme, že to klidně může vypadat právě takhle a že není potřeba začít být nervózní. Jsem ale ráda, že jsem mezičasy přesto neznala,“ uvedla.

Místo soupeřek proto v první části sledovala především sebe. A to zvládla na výbornou.

„Soustředila jsem se na svoje watty. Řekli mi, co si myslí, že by mohlo být možné, a na to jsem se zaměřila. Potom jsem si v jednu chvíli řekla, že nohy se cítí dobře, a zkusila jsem jet výkon, o kterém jsem si myslela, že ho dokážu udržet až do cíle,“ nabídla Reusser vhled do mysli dvojnásobné světové šampionky.

Rozdíl proti Bäckstedt začal rychle mizet. Na třetím mezičase už Reusser vedla a v závěru svoji převahu ještě zvýraznila. Po 39,2 kilometru byl rozdíl mezi prvními dvěma závodnicemi 40 sekund.

Projekt Dijon pokračuje po Tour

Dijon a Montréal byly přitom téměř opačné časovky. Francouzská měřila 21 kilometrů a Reusser v ní od začátku vedla, přesto se její náskok postupně ztenčoval. V Montréalu čekalo závodnice téměř dvakrát tolik kilometrů a Reusser musela závod otáčet.

Společný jmenovatel se ale nezměnil. Detaily. „Časovka vypadá jako disciplína, kterou absolvuje jeden sportovec, ale kolem toho je obrovský tým,“ vysvětlovala čerstvá mistryně světa.

Před šampionátem už měla k dispozici nový časovkářský Canyon. Přibližně týden po Tour navíc zamířila do aerodynamického tunelu v Německu. Ani po vítězství v Dijonu totiž nebylo hotovo.

„Musíte pořád pracovat, sledovat nejnovější poznatky a pokračovat v práci na těchto věcech,“ vysvětlovala čerstvě pětatřicetiletá cyklistka.

O světovém titulu mohou rozhodovat milimetry

Zvenčí mohou změny časovkářského posedu vypadat téměř neviditelně. Pro Reusser ale právě v tom spočívá kouzlo celé disciplíny.

„Změníte něco o pár milimetrů a najednou se cítíte jinak a jinak jedete. Fascinuje mě to,“ prohlásila.

Nejde navíc jen o to dostat tělo co nejníže. „Pro mě je poměrně snadné se na kole hodně složit. Ale pořád záleží na tom, jak přesně se složím. Některé pozice jsou o trochu rychlejší a jiné pomalejší. Potom řešíte, kolik ještě vidíte před sebe a jak moc musíte zvedat hlavu. Jsou to všechny tyhle detaily,“ zmínila rodačka z Jegenstorfu.

Reusser už díky zkušenostem dokáže poznat, které pozice jejímu tělu vyhovují. Jedna zásadní veličina ale zůstává mimo možnosti běžného pocitu závodnice. Odpor vzduchu.

„Na silnici sami těžko poznáte, jestli je něco skutečně aerodynamické. Někdy si můžete říct, že něco pravděpodobně není dobré. Ale abyste poznali, jestli získáváte dva, tři nebo čtyři watty, potřebujete aerodynamický tunel,“ řekla členka španělského Movistaru.

Největší výhodu jí žádný tunel nedal

Na celém systému je přitom paradoxní jedna věc. Žena, která časovku rozebírá na milimetry a jednotky wattů, podle vlastních slov nemusí některé věci trénovat tolik jako její soupeřky. Důvodem je přirozená flexibilita.

„Dostat se do velmi aerodynamické pozice mě nestojí tolik. Myslím, že ostatní na tom musí pracovat mnohem víc,“ prozradila.

Reusser tvrdí, že tuto schopnost měla už v době, kdy se na časovkářský speciál začala pořádně skládat poprvé. „Na časovkářském kole vlastně ani tolik netrénuji. Myslím, že ostatní na něm tráví více času,“ zmínila.

Zkušenosti jsou její další zbraní

Ve 35 letech navíc Marlen Reusser nachází výhodu i tam, kde ji profesionální sportovci často hledají neradi. Ve věku.

„Je vlastně výhoda, že pomalu stárnu,“ usmála se Švýcarka a dodala: „Dělám to už tolik let, že mám poměrně hodně zkušeností s tím, co mi funguje a co méně.“

Právě Montréal byl ukázkou těchto zkušeností. Technický úvod, ve kterém byla ochotná ztratit. Žádné informace o soupeřkách. Kontrola vlastních wattů. A útok ve chvíli, kdy cítila, že výkon dokáže udržet až do cíle. Takhle se tvořila obhajoba titulu mistryně světa.